Bava kama 112b בבא קמא

v nepřítomnosti strany sporu? [Rabi Jirmeja řekl:] A ne? Vždyť se učí: „ať dospělí či nezletilí, jsou zavázáni“! Odpověděl mu: Hle, spor [názoru] Symmacha je ti po boku. Řekl: Celý svět se seřadil a stojí na straně Symmacha, aby mě vyvlastnil!

Mezitím se věc dostala dál a přišla před rabi Abahua. Řekl: Neslyšeli jste to, co řekl Rav Josef bar Chama jménem rabi Ošaji? Neboť Rav Josef bar Chama řekl, že rabi Ošaja řekl: Dítě, které se zmocnilo otroků [svého otce] a vstoupilo na pole svého bližního a říká: „Je moje“ – neříká se: „Počkejme, až dospěje“, nýbrž se mu to ihned odejme; a až dospěje, přivede svědky a uvidíme.

Je to srovnatelné? Tam mu to odnímáme, protože nemá oporu v držbě [nemovitosti] svého otce; ale kde má oporu v držbě svého otce, ne.

Rav Aši řekl, že rabi Šabtaj řekl: Svědci se přijímají v nepřítomnosti strany sporu. Rabi Jochanan se nad tím pozastavil: Copak se přijímají svědci v nepřítomnosti strany sporu?

Rabi Josi bar Chanina to od něj přijal [s výkladem]: [Jde o případ,] kdy byl on nemocný nebo jeho svědci byli nemocní, nebo jeho svědci chtěli odjet do zámoří, a poslali pro něj, a on nepřišel.

Rav Jehuda řekl, že Šmuel řekl: Svědci se přijímají v nepřítomnosti strany sporu. Mar Ukva řekl: Mně to Šmuel vysvětlil: [Jde o případ,] kdy s ním zahájili jeho soudní řízení, poslali pro něj a on nepřišel. Ale pokud s ním řízení nezahájili, může jim říci: „Já půjdu k velkému soudu.“

Pokud tak, i když s ním řízení zahájili, může říci: „Půjdu k velkému soudu“! Ravina řekl: [Jde o případ,] kdy [protistrana] má písemný příkaz od velkého soudu.

Rav řekl: Listina se ověřuje v nepřítomnosti strany sporu. A rabi Jochanan řekl: Listina se neověřuje v nepřítomnosti strany sporu. Rav Šešet řekl rabi Josimu bar Abahuovi: Vysvětlím ti důvod rabi Jochanana. Verš říká: „a byl jeho majitel varován, a on ho nestřežil“ (Ex 21,29) – Tóra řekla: Ať přijde majitel býka a postaví se ke svému býkovi.

Rava řekl: Halacha je, že se listina ověřuje v nepřítomnosti strany sporu, i když [dlužník] stojí a křičí. A řekne-li: „Stanovte mi lhůtu, než přivedu svědky a zpochybním tu listinu“, stanovíme mu ji. Přijde-li, přijde; nepřijde-li, čekáme na něj pondělí, čtvrtek a pondělí.

Nepřijde-li, sepíšeme na něj vyhlášku [o vyobcování] na devadesát dní. Během prvních třiceti nesaháme na jeho majetek, protože [si říkáme], že se snaží sehnat peníze a vypůjčit si. Během prostředních také nesaháme na jeho majetek, protože [si říkáme], že si snad nemohl vypůjčit a snaží se prodat. Během posledních také nesaháme na jeho majetek, protože [si říkáme], že kupec sám se snaží sehnat peníze.

Nepřijde-li, sepíšeme listinu o zabavení [adrachta] jeho majetku. To platí, když řekl: „Přijdu“; ale řekl-li: „Nepřijdu“, sepíšeme ji ihned.

A to platí u půjčky; ale u svěřené věci sepíšeme ihned.

A když sepisujeme, [tak jen] na nemovitosti, ale na movitý majetek ne, protože věřitel by snad movitý majetek vzal a spotřeboval, a když pak dlužník přijde, přivede svědky a zpochybní tu listinu, nenajde nic, z čeho by vymáhal.

A má-li věřitel nemovitosti, sepíšeme [i na movitý majetek]. Ale tak to není: na movitý majetek listinu o zabavení nesepisujeme, i když má nemovitosti, protože se obáváme, že [nemovitost] zchátrá.

A když sepisujeme listinu o zabavení, oznámíme mu to. To platí, je-li blízko, ale je-li daleko, ne.

A je-li daleko, ale jsou tam příbuzní, anebo je tam karavana, která tam jezdí a vrací se, necháme ho [čekat] dvanáct měsíců v roce, než karavana odjede a vrátí se. Jako když Ravina nechal Mar Achu [čekat] dvanáct měsíců v roce, než odjela a vrátila se karavana z Bej Chozaje.

Ale tak to není. Tam to byl mocný člověk: kdyby se mu listina o zabavení dostala do ruky, nebylo by možné [majetek] z něj dostat. Ale zde na něj čekáme jen tak dlouho, než posel odejde v úterý a vrátí se ve středu, a ve čtvrtek se postaví k soudu.

Ravina řekl: Poslu rabínů [soudu] věříme jako dvěma [svědkům]. To platí pro klatbu, ale pro vyhlášku [o vyobcování] ne, protože mu tím působí finanční ztrátu, neboť mu musí zaplatit písaři.

Ravina řekl: Lhůtu [předvolání] předáváme ústy ženy a ústy sousedů. A to říkáme jen tehdy, není-li ve městě;