Bava kama 49b בבא קמא

a uč: „nabývá ona“.

Řekněme, že je to [spor] tanaitů: Izraelitka, která se provdala za proselytu a otěhotněla s ním, a [někdo] ji zranil za života proselyty – dá náhradu za plod proselytovi. Po smrti proselyty – jedna [baraita] učí, že je povinen, a jiná učí, že je osvobozen. Nejsou to snad tanaité? Podle Raby je to jistě [spor] tanaitů; ale podle Rava Chisdy – máme snad říci, že je to [spor] tanaitů?

To není obtížné: tato [je podle] mudrců, tato podle Rabana Šimona ben Gamliela.

Je-li [podle] Rabana Šimona ben Gamliela, proč právě po smrti? I za života má [ona podíl]! – Za života má polovinu, po smrti všechno.

A chceš-li, řekni: Ta i ta jsou [podle] Rabana Šimona ben Gamliela: zde [jde] o zvýšení hodnoty kvůli plodu, zde o náhradu za plod.

Namítají: Ať se ze zvýšení hodnoty kvůli plodu vyvodí [pravidlo pro] náhradu za plod, a z [názoru] Rabana Šimona ben Gamliela [pravidlo] pro mudrce!

Odpovídají: Ne. Zvýšení hodnoty kvůli plodu, na němž má ona [svou] ruku, nabývá celé; náhradu za plod, na níž nemá [svou] ruku, nenabývá vůbec.

Rav Jeiva starší se otázal Rava Nachmana: Jak je tomu s tím, kdo se zmocní listin proselyty? Ten, kdo se zmocní listiny, se jí zmocňuje kvůli pozemku, a pozemku se nezmocnil; a listiny také nenabyl, protože nepomýšlí na listinu? Anebo snad pomýšlí i na listinu?

Řekl mu: Odpověz, můj učiteli: Copak ji potřebuje k zavázání hrdla své láhve? Řekl mu: K zavázání, i k zavázání [– ano, pomýšlí i na listinu].

Raba řekl: Zástava Izraelity v rukou proselyty, a proselyta zemřel, a přišel jiný Izraelita a zmocnil se jí – vezme se mu z rukou. Z jakého důvodu? Jakmile proselyta zemřel, zaniklo jeho zástavní právo.

Zástava proselyty v rukou Izraelity, a proselyta zemřel, a přišel jiný Izraelita a zmocnil se jí – tento [věřitel] nabývá do výše svých peněz a onen nabývá zbytek.

Ale proč? Ať mu ji získá jeho dvůr! Vždyť rabi Josi bar Chanina řekl: Dvůr člověka pro něj nabývá i bez jeho vědomí.

Odpovídají: Čím se zde zabýváme? [Případem,] kdy tam není. Kdekoli je tam on sám, takže kdyby chtěl nabýt, [mohl by] nabýt, nabývá pro něj i jeho dvůr; kdekoli tam on sám není, takže kdyby chtěl nabýt, nemohl by nabýt, nenabývá ani jeho dvůr.

A halacha je, že [jestliže] není u svého dvora, nenabývá.

MIŠNA: Kdo kope jámu na soukromém pozemku a její ústí [vede] na veřejné prostranství, nebo na veřejném prostranství a její ústí [vede] na soukromý pozemek, [nebo] na soukromém pozemku a její ústí [vede] na jiný soukromý pozemek, je povinen.

GEMARA: Rabíni učili: Kdo kope jámu na soukromém pozemku a její ústí [vede] na veřejné prostranství, (na veřejném prostranství a její ústí [vede] na soukromý pozemek,) je povinen, a to je jáma, o níž se mluví v Tóře – to jsou slova rabiho Jišmaela. Rabi Akiva říká: Zřekl-li se svého pozemku, ale nezřekl se své jámy, to je jáma, o níž se mluví v Tóře.

Raba řekl: O jámě na veřejném prostranství se nikdo nepře, že je povinen. Z jakého důvodu? Verš praví: „když otevře … nebo když vykope“ (Ex 21,33). Je-li povinen za otevření, tím spíše za vykopání? Nýbrž [verš chce říci], že [škoda] mu přichází z důvodu otevření i z důvodu vykopání. Rozcházejí se jen