Bava kama 59a בבא קמא

Snědla-li [révu] v květu, rabi Jehošua říká: Pohlíží se na ně, jako by to byly hrozny připravené ke sběru. A mudrci říkají: Pohlíží se, kolik měla hodnotu [předtím] a kolik má hodnotu [nyní]. Rabi Šimon ben Jehuda říká jménem rabi Šimona: Kdy to platí? Když snědla výhonky révy a mladé větvičky fíkovníku; avšak snědla-li nezralé fíky nebo nezralé hrozny, pohlíží se na ně, jako by to byly hrozny připravené ke sběru.

Uvádí to každopádně: „a mudrci říkají: Pohlíží se na ně, kolik měla hodnotu a kolik má hodnotu“, a neuvádí „v šedesáti“.

Nýbrž co musíš říci [tam]? V šedesáti. Také zde: v šedesáti.

Řekl Abaje: Rabi Josi Galilejský a rabi Jišmael řekli totéž.

Rabi Josi Galilejský – to, co jsme řekli.

Rabi Jišmael – neboť se učilo: „nejlepším ze svého pole a nejlepším ze své vinice zaplatí“ (Ex 22,4) – nejlepším z pole poškozeného a nejlepším z vinice poškozeného, to jsou slova rabi Jišmaela. Rabi Akiva říká: Písmo přichází jen k tomu, aby se poškozeným vybíralo z nejlepší půdy, a tím spíše pro Chrámový majetek.

A neříkej podle Rav Idiho bar Avina, neboť řekl Rav Idi bar Avin: Například když snědla záhon mezi záhony, a nevíme, zda byl chudý, či tučný, takže [rabi Jišmael] říká: Vstaň a zaplať jako tučný podle nejlepšího, co tam nyní je; to neříkáme.

Z jakého důvodu? Kdo chce něco vymoci od svého bližního, na něm leží důkaz. Nýbrž podle nejlepšího z toho, co je před ním. A co to je? Tak, jak [to pole] dopadlo.

Řekl mistr: Rabi Šimon ben Jehuda říká jménem rabi Šimona: Kdy to platí? Když snědla výhonky révy a mladé větvičky fíkovníku. Révu v květu tedy posuzuje, jako by to byly hrozny připravené ke sběru. Řekni [však] závěr: Snědla-li nezralé fíky nebo nezralé hrozny, [jen] na ty se pohlíží, jako by to byly hrozny připravené ke sběru; révu v květu tedy posuzuje, kolik má hodnotu a kolik měla hodnotu!

Řekl Ravina: Spoj to a uč: Kdy to platí? Když snědla výhonky révy a mladé větvičky fíkovníku; avšak snědla-li révu v květu, nezralé fíky nebo nezralé hrozny, pohlíží se na ně, jako by to byly hrozny připravené ke sběru.

Je-li tomu tak, je rabi Šimon ben Jehuda totéž co rabi Jehošua!

Rozdíl mezi nimi je v oslabení vinného kmene; a není jisté [, kdo zastává který názor].

Abaje řekl: Je to jisté, a jisté [takto]: Kdo je tanaita, který bere ohled na oslabení vinného kmene? Je to rabi Šimon ben Jehuda, neboť se učilo: Rabi Šimon ben Jehuda říká jménem rabi Šimona ben Menasji: Násilník neplatí za bolest, protože nakonec bude trpět [stejnou bolest] pod svým manželem. Řekli mu: Nelze srovnávat tu, s níž bylo souloženo s jejím svolením, s tou, s níž bylo souloženo násilím.

Řekl Abaje: Tito tanaité a rabi Šimon ben Jehuda řekli totéž. Rabi Šimon ben Jehuda – to, co jsme řekli. Tito tanaité – kdo jsou?

Neboť se učilo: Rabi Josi říká: Po odečtení [nákladů na] porodní bábu. Ben Azaj říká: Po odečtení [nákladů na] stravu.

Podle toho, kdo říká „po odečtení porodní báby“, tím spíše po odečtení stravy. A podle toho, kdo říká „po odečtení stravy“ – avšak po odečtení porodní báby ne, neboť mu [manžel] může říci: Moje žena je zručná a porodní bábu nepotřebuje.

Rav Papa a Rav Huna, syn Rav Jehošuy, rozhodli v jednom případě podle Rav Nachmana: v šedesáti.

Jiná verze: Rav Papa a Rav Huna, syn Rav Jehošuy, odhadli palmu spolu s malým kouskem půdy.

A halacha je podle Rav Papy a Rav Huny, syna Rav Jehošuy, u aramejské palmy, a halacha je podle exilarchy u perské palmy.

Eliezer Zeira