Bava kama 63b בבא קמא

u ztracené věci, platí dvojnásobnou náhradu, neboť je řečeno: „při každé ztracené věci, o níž řekne“ (Ex 22,8).

Učili jsme se tam: [Řekl:] Kde je má svěřená věc? Odpověděl mu: Ztratila se. [Řekl:] Zapřísahám tě – a on řekl: Amen. A svědkové dosvědčí, že ji snědl – platí jistinu. Doznal-li se sám od sebe, platí jistinu, pětinu a [přináší] oběť za provinění.

[Řekl:] Kde je má svěřená věc? Odpověděl mu: Byla ukradena. [Řekl:] Zapřísahám tě – a on řekl: Amen. A svědkové dosvědčí, že ji ukradl – platí dvojnásobnou náhradu. Doznal-li se sám od sebe, platí jistinu, pětinu a [přináší] oběť za provinění.

Uvádí to každopádně: u toho, kdo vznese tvrzení o zloději, že platí dvojnásobnou náhradu; avšak kdo vznese tvrzení o ztrátě, neplatí dvojnásobnou náhradu. A i ten, kdo vznese tvrzení o zloději, platí dvojnásobnou náhradu jen s přísahou; avšak bez přísahy dvojnásobnou náhradu neplatí.

Odkud to víme? Neboť učili naši mistři: „Najde-li se zloděj“ (Ex 22,6) – Písmo mluví o tom, kdo vznese tvrzení o zloději.

Říkáš, o tom, kdo vznese tvrzení o zloději; nebo snad jen o zloději samotném? Když praví: „Nenajde-li se zloděj“ (Ex 22,7), [vidíš, že] Písmo mluví o tom, kdo vznese tvrzení o zloději.

Učilo se jinde: „Najde-li se zloděj“ – Písmo mluví o zloději samotném. Říkáš, o zloději samotném; nebo snad jen o tom, kdo vznese tvrzení o zloději? Když praví: „Nenajde-li se zloděj“, hle, ten, kdo vznese tvrzení o zloději, je [již] zmíněn. Jak tedy naplním „najde-li se zloděj“? Písmo mluví o zloději samotném.

Podle všech je tedy každopádně „nenajde-li se zloděj“ psáno o tom, kdo vznese tvrzení o zloději. Co z toho vyplývá? Řekl Rava: Nenajde-li se [zloděj] tak, jak řekl, nýbrž [ukáže se], že on sám to ukradl, zaplatí dvojnásobek.

A odkud víme, že [to platí jen] s přísahou?

Neboť se učilo: „pak přistoupí pán domu k Bohu“ (Ex 22,7) – k přísaze. Říkáš, k přísaze; nebo snad jen k soudu? Je řečeno „vztáhnutí ruky“ níže a je řečeno „vztáhnutí ruky“ výše; jako tam [se jedná] o přísahu, tak i zde o přísahu.

Podle toho, kdo říká, že jeden [verš je] o zloději a jeden o tom, kdo vznese tvrzení o zloději, je pochopitelné, proč jsou psány dva verše. Avšak podle toho, kdo říká, že oba [jsou] o tom, kdo vznese tvrzení o zloději, proč potřebuji dva verše?

Říkají: Jeden k vyloučení tvrzení o ztrátě.

A podle toho, kdo říká, že jeden [verš je] o zloději a jeden o tom, kdo vznese tvrzení o zloději, takže [žádný] nezbývá k vyloučení tvrzení o ztrátě, odkud to bere? Z „zloděj“ – „ten zloděj“.

A podle toho, kdo říká, že oba [jsou] o tom, kdo vznese tvrzení o zloději, a [verš] mu vylučuje toho, kdo vznese tvrzení o ztrátě, co vykládá z „zloděj“ – „ten zloděj“?

Řekne ti: Potřebuje to pro [výrok] rabi Chiji bar Aby, řekl rabi Jochanan, neboť řekl rabi Chija bar Aba, řekl rabi Jochanan: Kdo u svěřené věci vznese tvrzení o zloději, platí dvojnásobnou náhradu; zabil-li a prodal-li, platí čtyřnásobnou a pětinásobnou náhradu.

Podle toho, kdo říká, že jeden [verš je] o zloději a jeden o tom, kdo vznese tvrzení o zloději, takže toto „zloděj“ – „ten zloděj“ použil k vyloučení tvrzení o ztrátě, odkud bere [výrok] rabi Chiji bar Aby?

Řekne ti: Je to srovnání [verše s veršem], a proti srovnání se nenamítá.

Podle toho, kdo říká, že jeden [verš je] o zloději a jeden o tom, kdo vznese tvrzení o zloději, je to v pořádku. Avšak podle toho, kdo říká, že oba [jsou] o tom, kdo vznese tvrzení o zloději, odkud bere [dvojnásobnou náhradu u] zloděje samotného?

A kdybys řekl, ať to vyvodí úsudkem a fortiori z toho, kdo vznese tvrzení o zloději – stačí, aby to, co je vyvozeno z úsudku, bylo jako to, z čeho se vyvozuje: jako tam [platí jen] s přísahou, tak i zde s přísahou.

Vyvozuje to z toho, co učil tanaita z domu Chizkiji, neboť učil tanaita z domu Chizkiji: [Písmo] mělo říci „býk“ a „krádež“, a vše by bylo zahrnuto.

Kdyby tomu tak bylo, řekl bych: Jako jednotlivost výslovně uvedená je [zvíře], které se přináší na oltář, tak i vše, co se přináší na oltář. Co bys k tomu [pak] musel přidat? Ovci.