Bava kama 68a בבא קמא

Je snad [tehdy] „zakořenil“? Nýbrž po vzdání se naděje. A kdyby tě napadlo, že vzdání se naděje získává, proč platí čtyřnásobnou a pětinásobnou náhradu? Zabíjí své vlastní, prodává své vlastní!

Říkají: Jak řekl Rava: protože zopakoval hřích; také zde: protože zopakoval hřích.

Pojď a slyš: „a zabije ho nebo prodá“ (Ex 21,37) – jako zabití je [čin], který se nevrací, tak i prodej, který se nevrací.

Kdy? Snad před vzdáním se naděje? Proč by se [prodej] nevracel? Nýbrž po vzdání se naděje. A kdyby tě napadlo, že je získal, proč platí čtyřnásobnou a pětinásobnou náhradu? Zabíjí své vlastní, prodává své vlastní!

Jak řekl Rav Nachman: vyjma toho, kdo [zvíře] převedl na třicet dní; také zde: vyjma toho, kdo převedl na třicet dní.

Namítají: Ukradl-li a přišel jiný a ukradl mu to, první platí dvojnásobnou náhradu a druhý platí jen jistinu.

Ukradl-li a prodal a přišel jiný a ukradl to, první platí čtyřnásobnou a pětinásobnou náhradu a druhý platí dvojnásobnou náhradu. Ukradl-li a zabil a přišel jiný a ukradl to, první platí čtyřnásobnou a pětinásobnou náhradu a druhý neplatí dvojnásobnou náhradu, nýbrž jen jistinu.

Uvádí každopádně ve středním [případě]: Ukradl-li a prodal a přišel jiný a ukradl to, první platí čtyřnásobnou a pětinásobnou náhradu a druhý platí dvojnásobnou náhradu.

Kdy? Snad před vzdáním se naděje? Proč druhý platí dvojnásobnou náhradu? Je snad někdo, kdo říká, že změna vlastnictví bez vzdání se naděje získává?

Nýbrž zjevně po vzdání se naděje. A kdyby tě napadlo, že vzdání se naděje získává, proč [první] platí čtyřnásobnou a pětinásobnou náhradu? Vždyť prodal své vlastní!

A dále, uvádí v úvodu: Ukradl-li a přišel jiný a ukradl mu to, první platí dvojnásobnou náhradu a druhý platí jen jistinu.

Vždyť se zabýváme [stavem] po vzdání se naděje; a kdyby tě napadlo, že vzdání se naděje získává, proč druhý platí jen jistinu? Není to snad důkaz, že vzdání se naděje nezískává? A to je obtížné pro Rava.

Řekl Rava: A myslíš si, že tato [baraita] je bez potíží? Vždyť závěr uvádí: Ukradl-li a zabil a přišel jiný a ukradl to, první platí čtyřnásobnou a pětinásobnou náhradu a druhý platí jen jistinu. Je snad někdo, kdo říká, že změna činem nezískává?

Nýbrž ve skutečnosti je celá [baraita] o [stavu] před vzdáním se naděje, a prohoď závěr se středním [případem] a střední se závěrem, a řekni takto: Ukradl-li a prodal a přišel jiný a ukradl to, první platí čtyřnásobnou a pětinásobnou náhradu a druhý platí jen jistinu, neboť změna vlastnictví bez vzdání se naděje nezískává.

Ukradl-li a zabil a přišel jiný a ukradl to, první platí čtyřnásobnou a pětinásobnou náhradu a druhý platí dvojnásobnou náhradu, neboť [první] to získal změnou činem.

Rav Papa řekl: Ve skutečnosti [závěr] neprohazuj; závěr je [podle] Bejt Šamaj, kteří říkají, že [věc po] změně zůstává na svém místě.

Je-li tomu tak, úvod a střední [případ] jsou obtížné pro Rava.

Řekl Rav Zevid: Ve skutečnosti je celá [baraita] o [stavu] před vzdáním se naděje, a zde se zabýváme případem, kdy se majitelé vzdali naděje u kupce, ale nevzdali se naděje u zloděje, takže je to vzdání se naděje (a změna vlastnictví).

A neříkej, že [je to] proto, že potřebujeme vzdání se naděje a změnu vlastnictví; nýbrž i samotným vzdáním se naděje zloděj také získává.

Avšak nenalezneš [případ], kdy by oba, první zloděj i druhý zloděj, platili, leda takto.

Bylo řečeno: Kdo prodá [ukradené zvíře] před vzdáním se naděje – Rav Nachman řekl: Je povinen. Rav Šešet řekl: Je osvobozen.

Rav Nachman řekl: Je povinen, neboť Milosrdný řekl „a prodá ho“, a on prodal, ať je to před vzdáním se naděje, či po vzdání se naděje. Rav Šešet řekl: Je osvobozen; jeho povinnost [nastává] po vzdání se naděje, kdy jeho činy mají účinek; avšak před vzdáním se naděje, kdy jeho činy nemají účinek, není povinen. Potřebujeme [prodej] podobný zabití, kdy jeho činy mají účinek.

Řekl Rav Šešet: Odkud to říkám? Neboť se učilo: Řekl rabi Akiva: Proč řekla Tóra, že zabil-li a prodal-li, platí čtyřnásobnou a pětinásobnou náhradu? Protože zakořenil v hříchu.

Kdy? Snad před vzdáním se naděje? Je snad [tehdy] „zakořenil“? Není to snad po vzdání se naděje? – Řekl Rava: [Znamená to], protože zopakoval hřích.

Pojď a slyš: „a zabije ho nebo prodá“ – jako zabití je [čin], který se nevrací, tak i prodej, který se nevrací. Kdy? Snad před vzdáním se naděje? Proč by se nevracel? Nýbrž po vzdání se naděje; a vyvoď z toho, že povinnost [nastává] po vzdání se naděje. – Vyložil to Rav Nachman: vyjma toho, kdo mu [zvíře] převedl na třicet dní.

A také rabi Elazar se domnívá, že jeho povinnost [nastává] po vzdání se naděje, neboť řekl rabi Elazar: