Bava mecia 101b בבא מציעא

U domu se ho poslechne, u pole se ho neposlechne.

Proč u pole [ne]? Kvůli osídlení země Izraele. Někteří říkají: kvůli vyčerpání půdy. Jaký je mezi nimi rozdíl? Rozdíl je [u pole] mimo zemi [Izraele].

MIŠNA: Kdo pronajme dům svému druhovi v období dešťů, nemůže ho vystěhovat od [svátku] Sukot do Pesachu; v letním období [musí dát lhůtu] třiceti dnů; a ve velkých městech, ať v letním období, či v období dešťů, dvanácti měsíců; a u krámů, ať v malých, či velkých městech, dvanácti měsíců. Raban Šimon ben Gamliel říká: U krámu pekařů a barvířů tří let.

GEMARA: Čím se liší období dešťů? [Snad tím,] že když si člověk pronajme dům v období dešťů, pronajme si ho na celé období dešťů? I v letním období, když si člověk pronajme dům, pronajme si ho na celé letní období! Spíše je u období dešťů důvodem to, že dům k pronajmutí není snadno k nalezení.

Řekni závěrečnou část: Ve velkých městech, ať v letním období, či v období dešťů, dvanáct měsíců. A pokud se dny nájmu naplní v období dešťů, vystěhuje ho? Proč? Vždyť dům k pronajmutí není snadno k nalezení!

Rav Jehuda řekl: [Mišna] učí o oznámení, a říká toto: Kdo pronajme dům svému druhovi bez určení [doby], nemůže ho vystěhovat v období dešťů od Sukot do Pesachu, ledaže mu to oznámil třicet dnů předem.

Učí se také tak: Když řekli „třicet“ a když řekli „dvanáct měsíců“, řekli to jen kvůli oznámení. A tak jako pronajímatel musí oznámit, tak musí oznámit i nájemce, neboť mu [pronajímatel] řekne: Kdybys mi to oznámil, vynaložil bych námahu a usadil bych v něm dobrého člověka.

Rav Asi řekl: Pokud [lhůta] zasáhla jediným dnem do období dešťů, nemůže ho vystěhovat od Sukot do Pesachu. – Ale vždyť jsme řekli „třicet dnů“! – Říká toto: Pokud jediný den z těch třiceti dnů zasáhl do období dešťů, nemůže ho vystěhovat od Sukot do Pesachu.

Rav Huna řekl: A chce-li zvýšit nájemné, smí ho zvýšit. Rav Nachman mu řekl: Má ho snad chytit pod krkem, aby mu nechal [i] plášť? – Je to potřebné, kdy domy zdražily.

Je zřejmé, [že když] se mu dům zřítil, [smí ho vystěhovat, neboť] mu řekne: Nejsi lepší než já.

Prodal-li ho, odkázal-li ho, nebo ho daroval – [nájemce] mu řekne: Nejsi lepší než muž, od něhož jsi [ho] získal.

Oženil-li svého syna – posoudíme: bylo-li možné mu to oznámit, měl mu to oznámit; a pokud ne, řekne mu: Nejsi lepší než já.

Jeden muž koupil lodní náklad vína a nenašel místo, kam by ho uložil. Řekl jedné ženě: Máš místo k pronajmutí? Odpověděla mu: Ne. Šel a zasnoubil se s ní. Dala mu místo, aby tam [víno] uložil. Šel domů, napsal jí rozvodový list a poslal jí ho. Ona šla, najala nosiče z [vína] samotného, vynesla ho a postavila ho na cestu. Rav Huna, syn Rava Jehošuy, řekl: „Jak učinil, tak ať je učiněno jemu“ (Lv 24,19), „jeho čin ať se mu vrátí na hlavu“ (Abd 1,15).

Netřeba říkat [o] dvoře, který není určen k pronájmu, ale i [o] dvoře, který je určen k pronájmu – řekla mu: Všem ostatním chci pronajmout, ale tobě nechci, protože mi připadáš jako lev na číhané.

„Raban Šimon ben Gamliel říká: U [krámu] pekařů a barvířů tří let“: Učí se: protože jejich úvěr je velký.

MIŠNA: Kdo pronajme dům svému druhovi – pronajímatel odpovídá za dveře, závoru a zámek a za všechno, co je prací řemeslníka; ale to, co není prací řemeslníka, zhotoví nájemce.

Hnůj patří majiteli domu, a nájemce má jen to, co vychází z pece a z ohniště.

GEMARA: Rabanan učili: Kdo pronajme dům svému druhovi – pronajímatel je povinen mu osadit dveře, prorazit okna, zpevnit strop a podepřít trám; a nájemce je povinen zhotovit si žebřík, zhotovit zábradlí [na střeše], zhotovit okap a omazat střechu.

Otázali se Rava Šešeta: Mezuza – na kom [je]? Mezuza? Vždyť Rav Mešaršeja řekl, že mezuza je povinností toho, kdo [v domě] bydlí! Spíše: místo pro mezuzu – na kom je?

Rav Šešet jim řekl: Učili jste se to: To, co není prací řemeslníka, zhotoví nájemce; a i toto není prací řemeslníka – lze [mezuzu upevnit]