Bava mecia 102a בבא מציעא

v rákosové trubici.

Rabanan učili: Kdo pronajme dům svému druhovi – na nájemci je, aby si zhotovil mezuzu; a když odchází, nesmí ji vzít do ruky a odejít. Ale od pohana [pronajatého domu] ji vezme do ruky a odejde. A stalo se, že jeden ji vzal do ruky a odešel, a pohřbil svou ženu a dva syny.

Příběh, který odporuje [pravidlu]? Rav Šešet řekl: [Příběh se vztahuje] k první části.

„Hnůj patří majiteli domu, a nájemce má jen to, co vychází z pece a z ohniště“: O jaký případ jde? Pokud řekneš, [že jde] o dvůr, který je pronajat nájemci, a o voly nájemce – proč [hnůj] patří majiteli domu? Spíše o dvůr, který není pronajat nájemci, a o voly pronajímatele – to je zřejmé!

Je to potřebné u dvora pronajímatele a volů, kteří přišli odjinud a stáli v něm.

To podporuje rabiho Josiho ben rabi Chaninu, neboť rabi Josi ben rabi Chanina řekl: Dvůr člověka pro něj nabývá i bez jeho vědomí.

Namítli: Řekl-li: Všechny nalezené věci, které do něj dnes přijdou, ať pro mě nabude můj dvůr – neřekl nic. A pokud platí, co řekl rabi Josi ben rabi Chanina, že dvůr člověka pro něj nabývá i bez jeho vědomí, proč neřekl nic?

Zde jde o dvůr, který není střežen.

Pokud je tomu tak, řekni závěrečnou část: Rozšířila-li se ve městě pověst o nalezené věci [v jeho dvoře], jeho slova platí. A pokud jde o dvůr, který není střežen, co na tom, když se ve městě rozšířila pověst o nalezené věci?

Protože se ve městě rozšířila pověst o nalezené věci, lidé se mu vyhýbají, a stává se jako dvůr, který je střežen.

Namítli: Hnůj, který vychází z pece a z ohniště, a to, co zachytí ze vzduchu, je jeho [nájemcovo]; a to, co je ve chlévě a ve dvoře, patří majiteli domu. A pokud platí, co řekl rabi Josi ben rabi Chanina, že dvůr člověka pro něj nabývá i bez jeho vědomí, proč je to, co zachytí ze vzduchu, jeho? Je to přece vzduch jeho [pronajímatelova] dvora!

Abaje řekl: [Jde o případ,] kdy přiloží nádobu pod zadek krávy.

Rava řekl: Vzduch, [jímž věc letí a] v němž není jejím koncem spočinout, není jako by spočinula.

Ale je to Ravovi [Ravě] snad zřejmé? Vždyť se na to ptal, neboť Rava se otázal: Hodil-li měšec do jednoho vchodu a on vyletěl druhým vchodem, jak je tomu? Je vzduch, v němž není jejím koncem spočinout, jako by spočinula, nebo není jako by spočinula?

Tam nic nepřerušuje [let]; zde [let] přerušuje nádoba.

„A to, co je ve chlévě a ve dvoře, patří majiteli domu“ – to jsou dvě [věci]?

Abaje řekl: Říká toto: A to, co je ve chlévě, který je ve dvoře, patří majiteli domu. Rav Aši řekl: To dokazuje, že kdo pronajme svůj dvůr bez určení, nepronajal chlév, který je v něm.

Namítli: Holubi z holubníku a holubi z podkroví podléhají [přikázání o] vyhnání [matky] a je zakázáno je [vzít, jako by šlo o] loupež, kvůli cestám pokoje.

A pokud platí, co řekl rabi Josi ben rabi Chanina, že dvůr člověka pro něj nabývá i bez jeho vědomí, čti zde: „Když náhodou narazíš“ (Dt 22,6) – vyjma toho, co je připraveno [tj. již vlastněno].

Rava řekl: Vejce podléhá [přikázání o] vyhnání [matky], jakmile vyjde jeho větší část, ale nabyto není, dokud nespadne do jeho dvora; a když se učí, že podléhají vyhnání, [jde o dobu] předtím, než spadne do jeho dvora.

Pokud je tomu tak, proč je zakázáno je [vzít] kvůli loupeži? – [To se týká] matky.

A chceš-li, řekni: Skutečně [se to týká] vajec, a protože vyšla jejich větší část, jeho mysl [už] je na nich.

A nyní, když Rav Jehuda řekl jménem Rava: Je zakázáno nabýt vejce, dokud na nich matka sedí, neboť je řečeno: „Matku jistě vyženeš, a mláďata si vezmeš“ (Dt 22,7) – můžeš dokonce říci, že spadlo do jeho dvora: všude, kde by je mohl nabýt on sám, nabývá je pro něj jeho dvůr; a všude, kde by je on sám nabýt nemohl, nenabývá je pro něj ani jeho dvůr.

Pokud je tomu tak, „je zakázáno je [vzít, jako by šlo o] loupež, kvůli cestám pokoje“? Pokud [matku] vyhnal, je to skutečná loupež; pokud ji nevyhnal, vždyť [ještě] vyžaduje vyhnání!

[Jde] o nezletilého, který [přikázání o] vyhnání nepodléhá. – Podléhá snad nezletilý cestám pokoje? – Říká toto: Otec nezletilého je povinen to vrátit kvůli cestám pokoje.

MIŠNA: Kdo pronajme dům svému druhovi na rok a rok byl prodloužen [o přestupný měsíc], byl prodloužen ve prospěch nájemce. Pronajal-li mu ho na měsíce a rok byl prodloužen, byl prodloužen ve prospěch pronajímatele.

Stalo se v Cipori, že jeden si najal lázně od svého druha za dvanáct zlatých [dinárů] ročně, [po] zlatém dináru měsíčně,