Bava mecia 111b בבא מציעא

„Z tvých bratří“ (Dt 24,14) – vyjma jiných; „tvého cizince“ – to je spravedlivý proselyta; „ve tvých branách“ – to je ten, kdo jí mršinu [usedlý cizinec].

Mám jen mzdu člověka; odkud [víme], že se zahrnuje zvíře a nástroje? Verš říká: „ve tvé zemi“ – vše, co je ve tvé zemi. A ve všech případech přestupuje [zaměstnavatel] všechny tyto zákazy.

Odtud řekli: Ať mzda člověka, ať nájem za zvíře, ať nájem za nástroje – vztahuje se na to „v jeho den mu dáš jeho mzdu“ a vztahuje se na ně „nezůstane přes noc mzda najatého“. Rabi Josi, syn rabi Jehudy, říká: Na usedlého cizince se vztahuje „v jeho den mu dáš jeho mzdu“, ale nevztahuje se na něj „nenecháš přes noc“; na zvíře a nástroje se vztahuje jen „neutiskuj“.

Kdo [je autor Mišny]? Je-li to první tanaj [baraity o] „z tvých bratří“, je potíž s usedlým cizincem; je-li to rabi Josi, je potíž se zvířetem a nástroji.

Rava řekl: Tento tanaj je tanaj z domu rabi Jišmaele, neboť se učilo v domě rabi Jišmaele: Ať mzda člověka, ať nájem za zvíře, ať nájem za nástroje – vztahuje se na to „v jeho den mu dáš jeho mzdu“ a „nenecháš přes noc“. Na usedlého cizince se vztahuje „v jeho den mu dáš jeho mzdu“, ale nevztahuje se na něj „nenecháš přes noc“.

Jaký je důvod prvního tanaje [baraity o] „z tvých bratří“? Odvozuje „najatý“ – „najatý“ [gezera šava]. A rabi Josi, syn rabi Jehudy, neodvozuje „najatý“ – „najatý“.

Budiž, že neodvozuje „najatý“ – „najatý“; u zvířete a nástrojů ať je [zaměstnavatel] povinen také kvůli „v jeho den mu dáš jeho mzdu“! Učil rabi Chananja: Verš říká: „A ať nad ní nezapadne slunce, neboť je chudý“ (Dt 24,15) – ten, kdo může upadnout do chudoby i bohatství; vyjma zvíře a nástroje, které neupadají do chudoby a bohatství.

A co dělá první tanaj s tím „neboť je chudý“? Potřebuje ho k tomu, aby chudý měl přednost před bohatým. A rabi Josi, syn rabi Jehudy? To vyplývá z „neutiskuj najatého chudého a nuzného“ (Dt 24,14).

A první tanaj? Jeden [verš] k tomu, aby chudý měl přednost před bohatým, a jeden k tomu, aby chudý měl přednost před nuzným.

A je to potřebné [obojí]: kdyby nás to učilo [jen] o nuzném, [platilo by to], protože se nestydí [mzdu] požadovat; ale u bohatého, který se stydí ji požadovat, bych řekl, že ne. A kdyby nás to učilo [jen] o bohatém, [platilo by to], protože ji nepotřebuje; ale u nuzného, který ji potřebuje, bych řekl, že ne. Je to potřebné.

A náš tanaj – ať je to jakkoli: jestliže odvozuje „najatý“ – „najatý“, [ať to platí] i u usedlého cizince; jestliže neodvozuje „najatý“ – „najatý“, odkud má zvíře a nástroje?

Ve skutečnosti neodvozuje „najatý“ – „najatý“, a tam je to jiné, neboť verš říká: „Nezůstane u tebe přes noc mzda najatého až do rána“ – každý, jehož práce je „u tebe“. Jestliže je tomu tak, i usedlý cizinec! Verš říká: „tvého bližního“ – tvého bližního, a ne usedlého cizince.

Jestliže je tomu tak, i zvíře a nástroje [vylučuje]! Vždyť je psáno „u tebe“. Co jsi viděl [za důvod], abys zahrnul zvíře a nástroje a vyloučil usedlého cizince? Je rozumné zahrnout zvíře a nástroje, neboť jsou zahrnuty v majetku tvého bližního; usedlý cizinec není zahrnut v majetku tvého bližního.

A co dělá první tanaj [baraity o] „z tvých bratří“ s tím „tvého bližního“? Potřebuje ho k tomu, co se učí: „tvého bližního“ – a ne Amalekovce. Amalekovec vyplývá z „tvých bratří“!

Jeden [verš] k tomu, aby bylo dovoleno jeho utiskování, a jeden k tomu, aby byla dovolena jeho loupež. A je to potřebné: kdyby nás to učilo [jen] o jeho loupeži, [bylo by to] proto, že se s tím nenamáhal; ale u jeho utiskování, kdy se u něj namáhal, bych řekl, že ne. A kdyby nás to učilo [jen] o jeho utiskování, [bylo by to] proto, že se mu [to] nedostalo do ruky; ale u jeho loupeže, kdy se mu to dostalo do ruky, bych řekl, že ne. Je to potřebné.

A co dělá rabi Josi, syn rabi Jehudy, s tím „nezůstane u tebe přes noc mzda najatého až do rána“? Potřebuje ho k [výroku] Rav Asiho, neboť Rav Asi řekl: I když ho najal jen k tomu, aby mu otrhal jediný hrozen vína, přestupuje [zákaz] „nenecháš přes noc“.

A ten druhý [tanaj]? To vyplývá z „a k ní pozvedá svou duši“ (Dt 24,15) – [o každé] věci, pro niž nasazuje svůj život.