Bava mecia 27b בבא מציעא

K vrácení getu ženy na základě znamení. Řekneš-li, že podle Tóry, vrátíme ho; a řekneš-li, že podle mudrců – mudrci zavedli nařízení u peněžních věcí, ale u zákazů mudrci nařízení nezavedli.

Pojď a slyš: I plášť byl zahrnut ve všech těchto [věcech], a proč byl vyčleněn? Aby se k němu přirovnávalo a aby ti řekl: Jako plášť je zvláštní tím, že má poznávací znamení a má [toho, kdo by ho] požadoval, [a proto] je povinen vyhlásit, tak i každou věc, která má poznávací znamení a má [někoho, kdo by ji] požadoval, je povinen vyhlásit! – Tana potřeboval [naučit] o tom, kdo [věc] požaduje; znamení uvedl jen mimochodem.

Pojď a slyš: Osel [se vrací] podle znamení sedla! – Řekni: Na základě svědků o sedle.

Pojď a slyš: „A bude u tebe, dokud ho tvůj bratr nebude hledat“ (Dt 22,2). Copak by tě napadlo, že by mu ho dal dříve, než ho bude hledat? Spíše: Vyšetři ho, zda je podvodník, nebo není podvodník.

Není to snad [vyšetření] na základě znamení? – Ne, na základě svědků.

Pojď a slyš: [O mrtvém] se svědčí jen podle obličeje s nosem, i když jsou na jeho těle a oděvu znamení.

Z toho plyne, že znamení nejsou [platná] podle Tóry! – Odpovídají: [Znamení] na jeho těle – [jako] že je vysoký nebo malý; [na] jeho oděvu – protože se obáváme vypůjčení.

Pokud se obáváme vypůjčení, jak můžeme vracet osla podle znamení sedla? – Odpovídají: Sedlo si lidé nepůjčují, protože by oslovi odřelo hřbet.

A chceš-li, řekni: [Mluví se o] jeho oděvu [jen co do barvy:] bílém nebo červeném.

Ale co to, co se učí: Našel ho [get] uvázaný v měšci, v tobolce nebo na prstenu, nebo ho našel mezi svými věcmi – i po dlouhé době je platný. A kdyby tě napadlo, že se obáváme vypůjčení – když ho našel uvázaný v měšci, proč je platný? Měli bychom se obávat vypůjčení!

Odpovídají: Měšec, tobolku a prsten si lidé nepůjčují: měšec a tobolku, protože [by to bylo] špatné znamení, a prsten, protože [by s ním mohl někdo] padělat.

Řekněme, že je to [spor] tanaitů: Nesvědčí se na základě mateřského znaménka; a Elazar ben Mahavaj říká: Svědčí se na základě mateřského znaménka. Nepřou se snad v tomto: první tana se domnívá, že znamení jsou [platná] podle mudrců, a Elazar ben Mahavaj se domnívá, že znamení jsou [platná] podle Tóry?

Rava řekl: Všichni [soudí], že znamení jsou [platná] podle Tóry, a zde se přou o to, zda se [stejné] mateřské znaménko běžně vyskytuje u vrstevníka: jeden mistr se domnívá, že se mateřské znaménko u vrstevníka běžně vyskytuje, a druhý mistr se domnívá, že se u vrstevníka běžně nevyskytuje.

A chceš-li, řekni: Všichni [soudí], že se mateřské znaménko u vrstevníka běžně nevyskytuje, a zde se přou o znamení, která se po smrti obvykle mění: jeden mistr se domnívá, že znamení se po smrti obvykle mění, a druhý mistr se domnívá, že se po smrti obvykle nemění.

A chceš-li, řekni: Všichni [soudí], že se mateřské znaménko po smrti obvykle nemění a že znamení jsou [platná] podle mudrců, a zde se přou o to, zda je mateřské znaménko výrazným znamením: jeden mistr se domnívá, že mateřské znaménko je výrazným znamením, a druhý mistr se domnívá, že mateřské znaménko není výrazným znamením.

Rava řekl: Pokud dojdeš k závěru, že znamení nejsou [platná] podle Tóry, jak můžeme vracet ztracené věci podle znamení? – Protože nálezci ztracené věci je vhod, aby se vracelo podle znamení, aby mu i [jeho věc], až se mu ztratí, vrátili podle znamení.

Rav Safra řekl Ravovi: Copak člověk prokazuje dobrodiní sám sobě penězi, které nejsou jeho?

Spíše je vhod majiteli ztracené věci uvést znamení a vzít si ji. Ví, že nemá svědky, a říká si: Nikdo nezná její výrazná znamení, a já uvedu její výrazná znamení a vezmu si ji.

Ale co to, co jsme se učili: Raban Šimon ben Gamliel říká: Jeden, který si vypůjčil od tří – ať vrátí dlužníkovi; tři, kteří si vypůjčili od jednoho – ať vrátí věřiteli. Je snad dlužníkovi vhod, aby se [listina] vrátila věřiteli?

Odpověděl mu: Tam je to [otázka] úvahy. Jeden, který si vypůjčil od tří – ať vrátí dlužníkovi, neboť [listiny] se obvykle nacházejí u dlužníka a obvykle se nenacházejí u věřitele; z toho plyne, že vypadly dlužníkovi. Tři, kteří si vypůjčili od jednoho – ať vrátí věřiteli, neboť se obvykle nacházejí u věřitele a obvykle se nenacházejí u dlužníka.