Bava mecia 42a בבא מציעא

MIŠNA: Kdo uloží peníze u svého bližního a [ten] je svázal do uzlu a přehodil si je přes záda, nebo je svěřil svému nezletilému synovi či dceři, anebo před nimi zamkl nepatřičně, je povinen [nahradit], neboť nestřežil tak, jak střeží strážci. Ale střežil-li tak, jak střeží strážci, je osvobozen.

GEMARA: Dobře, u všech ostatních nestřežil tak, jak střeží strážci; ale [když] je svázal a přehodil si je přes záda, co měl udělat? Řekl Rava, řekl rabi Jicchak: Písmo říká: „Svaž peníze do své ruky“ (Dt 14,25) — ačkoli jsou svázané, ať jsou ve tvé ruce.

A řekl rabi Jicchak: Vždy ať jsou peníze člověka po ruce, neboť je řečeno: „Svaž peníze do své ruky“. A řekl rabi Jicchak: Vždy ať člověk rozdělí své peníze na třetiny: třetinu v půdě, třetinu v obchodě a třetinu pod svou rukou.

A řekl rabi Jicchak: Požehnání spočívá jen na věci skryté před okem, neboť je řečeno: „Hospodin ti přikáže požehnání v tvých sýpkách“ (Dt 28,8). Ve škole rabiho Jišmaela učili: Požehnání spočívá jen na věci, nad níž oko nevládne, neboť je řečeno: „Hospodin ti přikáže požehnání v tvých sýpkách“.

Rabíni učili: Kdo jde měřit své humno, řekne: Budiž vůle před Tebou, Hospodine, Bože náš, abys seslal požehnání na dílo našich rukou. Začne-li měřit, řekne: Požehnán buď, který sesílá požehnání na tuto hromadu. Změřil-li a potom požehnal, je to marná modlitba, protože požehnání nespočívá ani na věci vážené, ani na věci měřené, ani na věci počítané, nýbrž na věci skryté před okem, neboť je řečeno: „Hospodin ti přikáže požehnání v tvých sýpkách“.

Řekl Šmuel: Peníze nemají [bezpečné] střežení jinak než v zemi. Řekl Rava: A Šmuel uznává [výjimku] v předvečer Šabatu za soumraku, protože mudrci ho nezatěžovali. Ale prodlel-li po skončení Šabatu tak dlouho, aby je mohl zakopat, a nezakopal je, je povinen. A je-li to učenec, [je osvobozen, neboť] usoudil: Možná budu potřebovat peníze na havdalu.

A dnes, kdy se vyskytují hledači [s tyčemi], nemají [peníze] střežení jinak než pod trámy stropu. A dnes, kdy se vyskytují vylamovači, nemají střežení jinak než mezi cihlami [zdi]. Řekl Rava: A Šmuel uznává [ukrytí] ve zdi (nebo také mezi rohy). A dnes, kdy se vyskytují poklepávači, nemají střežení jinak než v píďi u země nebo v píďi u stropních trámů.

Řekl Rav Acha, syn Rava Josefa, Ravu Ašimu: Tam učíme [v Mišně]: Kvas, na který spadla sutina, je jako odstraněný. Raban Šimon ben Gamliel říká: [Jen] cokoli, po čem nemůže pátrat pes. A učilo se: Kolik je pátrání psa? Tři pídě. Jak je to zde — potřebujeme tři pídě, nebo ne?

Řekl mu: Tam kvůli pachu potřebujeme tři pídě; zde kvůli zakrytí před okem nepotřebujeme tři pídě. A kolik? Řekl Rafram ze Sikry: Píď.

Jeden muž uložil peníze u svého bližního. [Ten] je uložil do rákosové chýše a byly ukradeny. Řekl Rav Josef: Ačkoli vzhledem ke zlodějům je to střežení, vzhledem k ohni je to nedbalost. Byl to začátek v nedbalosti a konec v nepředvídatelné události — je povinen. A někteří říkají: Ačkoli vzhledem k ohni je to nedbalost, vzhledem ke zlodějům je to střežení; a začátek v nedbalosti a konec v nepředvídatelné události — je osvobozen. A halacha: začátek v nedbalosti a konec v nepředvídatelné události — je povinen.

Jeden muž uložil peníze u svého bližního. Řekl mu: Dej mi mé peníze. Řekl mu: Nevím, kam jsem je dal. Přišel před Ravu. Řekl mu: Každé „nevím“ je nedbalost. Jdi, zaplať.

Jeden muž uložil peníze u svého bližního. [Ten] je předal své matce, a ona je uložila do truhly, a byly ukradeny. Řekl Rava: Jak mají soudci rozsoudit tento spor?

Řekneme jemu: Jdi, zaplať? Řekne: