Bava mecia 57b בבא מציעא

takže i [při rozdílu] menším, než je míra šizení, se [koupě] ruší.

Namítli: Lichva a šizení existují u obyčejného člověka, a lichva a šizení neexistují u Svatyně. Je [tato baraita] silnější než naše mišna, kterou jsme vyložili [ve smyslu] zákona o šizení? I zde [lze vyložit]: Lichva a zákon o šizení existují u obyčejného člověka, a lichva a zákon o šizení neexistují u Svatyně.

Je-li tomu tak, je v pořádku, že závěr učí: „V tom je přísnost u obyčejného člověka oproti Svatyni“ – ohledně lichvy; ať učí také: „V tom je přísnost u Svatyně oproti obyčejnému člověku“ – ohledně šizení!

Jak se to dá srovnávat? Je v pořádku [říci] „v tom je přísnost u obyčejného člověka oproti Svatyni“, a nic víc; ale u Svatyně [by se řeklo] „v tom je přísnost“, a nic víc? [Svatyně má mnoho přísností.]

Jak si představit lichvu u Svatyně? Řekneš-li, že pokladník mu půjčil sto za sto dvacet – vždyť se pokladník dopustil zpronevěry, a protože se pokladník dopustil zpronevěry, jeho peníze vyšly do nesvatosti a staly se [penězi] obyčejného člověka!

Rav Hošaja řekl: O čem zde mluvíme? Například o případu, kdy se zavázal dodávat jemnou mouku za čtyři [seí za selu], a [cena] klesla na tři. Jak se učí: Kdo se zaváže dodávat jemnou mouku za čtyři, a [cena] klesla na tři, dodává za čtyři; [zavázal-li se] za tři a [cena] stoupla na čtyři, dodává za čtyři, neboť posvěcené jmění má navrch.

Rav Papa řekl: Zde mluvíme o stavebních kamenech předaných pokladníkovi, podle Šmuela, neboť Šmuel řekl: Staví se z nesvatého [materiálu] a teprve potom se posvěcuje.

„Nemají dvojnásobnou náhradu“ atd. Odkud jsou ta slova? Neboť rabíni učili: „Při jakémkoli přestupku“ (Ex 22,8) – obecné; „ohledně býka, osla, ovce, pláště“ – konkrétní; „ohledně jakékoli ztracené věci, o níž se řekne“ – opět obecné.

Obecné, konkrétní a obecné – soudíš jedině podle povahy konkrétního: jako konkrétní [výčet] je výslovně věc movitá, jejíž samotná podstata je majetkem, tak i každá věc movitá, jejíž samotná podstata je majetkem.

Vylučují se pozemky, které nejsou movité; vylučují se otroci, kteří jsou připodobněni k pozemkům; vylučují se listiny, které, přestože jsou movité, nejsou svou podstatou majetkem. Posvěcené věci: Verš říká „jeho bližního“ (Ex 22,6) – jeho bližního, a ne Svatyně.

„Ani čtyřnásobnou a pětinásobnou náhradu“ atd. Jaký je důvod? Čtyřnásobnou a pětinásobnou náhradu řekl Milosrdný, a ne trojnásobnou a čtyřnásobnou [tj. kde je dvojnásobek již vyloučen, nelze uplatnit ani ten].

„Bezplatný strážce nepřísahá“ atd. Odkud jsou ta slova? Neboť rabíni učili: „Když někdo dá svému bližnímu“ (Ex 22,6) – obecné; „peníze nebo předměty“ – konkrétní; „a bude to ukradeno z domu toho muže“ – opět obecné.

Obecné, konkrétní a obecné – soudíš jedině podle povahy konkrétního: jako konkrétní [výčet] je výslovně věc movitá, jejíž samotná podstata je majetkem, tak i každá věc movitá, jejíž samotná podstata je majetkem.

Vylučují se pozemky, které nejsou movité; vylučují se otroci, kteří jsou připodobněni k pozemkům; vylučují se listiny, které, přestože jsou movité, nejsou svou podstatou majetkem. Posvěcené věci: Verš říká „jeho bližnímu“ – jeho bližnímu, a ne [věci] Svatyně.

„Placený strážce neplatí“ atd. Odkud jsou ta slova? Neboť rabíni učili: „Když někdo dá svému bližnímu“ (Ex 22,9) – obecné; „osla nebo býka nebo ovci“ – konkrétní; „nebo jakékoli zvíře k opatrování“ – opět obecné.

Obecné, konkrétní a obecné – soudíš jedině podle povahy konkrétního: jako konkrétní [výčet] je výslovně věc movitá, jejíž samotná podstata je majetkem, tak i každá věc movitá, jejíž samotná podstata je majetkem.

Vylučují se pozemky, které nejsou movité; vylučují se otroci, kteří jsou připodobněni k pozemkům; vylučují se listiny, které, přestože jsou movité, nejsou svou podstatou majetkem. Posvěcené věci: Verš říká „jeho bližnímu“ – jeho bližnímu, a ne [věci] Svatyně.

„Bezplatný strážce nepřísahá“ atd. A postav proti tomu: Obyvatelé města, kteří poslali své šekely, a byly ukradeny nebo se ztratily –

jestliže [se to stalo] poté, co byla provedena teruma [ze sbírky v pokladnici],