Bava mecia 73b בבא מציעא

Jeden nežid zastavil Rav Mari bar Rachelovi dům; pak jej [nežid] prodal a koupil jej Rava. [Rav Mari] počkal dvanáct měsíců, celý rok, vzal nájemné za dům a přinesl je za Ravou. Řekl mu: To, že jsem mistrovi až dosud nepřinesl nájemné za dům, je proto, že neurčitá zástava je na rok; kdyby mě nežid chtěl odstranit, nemohl by mě odstranit. Nyní ať si mistr bere nájemné za dům.

Řekl mu: Kdybych byl věděl, že je mistrovi zastaven, nebyl bych jej koupil. Nyní s tebou budu jednat podle jejich práva: dokud [zástavního věřitele] neodstraní penězi, nebere [vlastník] nájemné za dům; ani já od tebe nebudu brát nájemné za dům, dokud tě neodstraním penězi.

Rava z Barniše řekl Rav Ašimu: Pohleď, mistře, mudrci jedí úrok, neboť dávají peníze za víno v tišri a vybírají si je v tevetu.

Odpověděl mu: Dali je přece za víno, nedali je za ocet; víno bylo vínem od počátku a ocet octem; v tu chvíli si jen vybírají.

Ravina dával peníze obyvatelům Akra de-Šanvata a nalévali mu navíc jeden džbán. Přišel před Rav Ašiho [a zeptal se ho]: Je to dovoleno? Odpověděl mu: Ano, prostě ti to odpouštějí.

Řekl mu: Ale půda přece není jejich! Odpověděl mu: Půda je zavázána k dani, a král řekl: Kdo zaplatí daň, ať užívá půdu.

Rav Papa se obrátil na Ravu: Pohleď, mistře, na tyto mudrce, kteří platí za lidi daň z hlavy a nutí je víc pracovat. Řekl mu: Kdybych byl mrtev, neřekl bych vám tuto věc. Takto řekl Rav Šešet: Pečeti těchto [lidí] jsou uloženy v královském archivu, a král řekl: Kdo neplatí daň z hlavy, ať je zotročen tomu, kdo za něj daň z hlavy platí.

Rav Seoram, bratr Ravy, chytal lidi, kteří se chovali nesprávně, a zapřahal je do Ravových nosítek. Rava mu řekl: Dobře děláš, neboť jsme se učili: Viděl-li jsi někoho, kdo se nechová správně, odkud [víme], že ho smíš zotročit? Učí se: „Navždy je budete mít za otroky, ale nad svými bratry“ (Lv 25,46). Mohl bych myslet, že i toho, kdo se chová správně? Učí se: „Ale nad svými bratry, syny Izraele, jeden nad druhým [nebudete krutě vládnout]“ (Lv 25,46).

Rav Chama řekl: Kdo dá druhému peníze, aby mu koupil víno, a ten byl nedbalý a nekoupil mu je, zaplatí mu podle ceny, jaká je na trhu v Zulšafatu.

Amemar řekl: Přednesl jsem tuto nauku před Rav Zevidem z Nehardey. Řekl: Když to Rav Chama říkal, týká se to jen neurčitého vína; ale u tohoto určitého vína nikoli – kdo ví, zda by mu je prodali?

Rav Aši řekl: Ani u neurčitého vína ne. Jaký je důvod? Je to asmachta, a asmachta nenabývá.

A podle Rav Ašiho, čím se to liší od toho, co jsme se učili: „Jestliže [pole] nechám ladem a neobdělám je, zaplatím z nejlepšího“? Tam je to v jeho moci,