Berachot 21a ברכות

Ale vždyť Tefila je věc, kterou se zabývá obec, a učili jsme se: Stál v modlitbě a vzpomněl si, že měl výron semene – ať nepřerušuje, ale zkrátí. Důvod je, že už začal; ale nezačal-li, ať nezačíná.

Tefila je jiná, protože v ní není [přijetí] království Nebes. – Ale co požehnání po jídle, v němž není království Nebes, a učili jsme se: U jídla říká požehnání po něm, ale neříká požehnání před ním? – Spíše: čtení Šema a požehnání po jídle jsou z Tóry, kdežto Tefila je rabínská.

Řekl Rav Jehuda: Odkud [víme], že požehnání po jídle je z Tóry? Neboť je řečeno: „Najíš se, nasytíš se a budeš dobrořečit“ (Dt 8,10).

Odkud [víme], že požehnání nad Tórou před [studiem] je z Tóry? Neboť je řečeno: „Neboť jméno Hospodinovo budu vzývat, vzdejte velikost našemu Bohu“ (Dt 32,3).

Řekl rabi Jochanan: Naučili jsme se požehnání nad Tórou po [studiu] z požehnání po jídle úsudkem a fortiori (kal va-chomer), a požehnání před jídlem z požehnání nad Tórou úsudkem a fortiori. Požehnání nad Tórou po [studiu] z požehnání po jídle a fortiori: Jestliže jídlo, které nevyžaduje [požehnání] předem, vyžaduje [požehnání] potom, není snad samozřejmé, že Tóra, která vyžaduje [požehnání] předem, vyžaduje [požehnání] potom? A požehnání před jídlem z požehnání nad Tórou a fortiori: Jestliže Tóra, která nevyžaduje [požehnání] potom, vyžaduje [požehnání] předem, není snad samozřejmé, že jídlo, které vyžaduje [požehnání] potom, vyžaduje [požehnání] předem?

Lze to vyvrátit: Jídlo je jiné, neboť z něj má člověk požitek; a Tóra je jiná, neboť je věčným životem. A dále jsme se učili: U jídla říká požehnání po něm, ale neříká požehnání před ním. To je vyvrácení.

Řekl Rav Jehuda: Pochybuje-li, zda četl Šema, či nečetl, nemusí číst znovu. Pochybuje-li, zda řekl „Emet ve-jaciv“, či neřekl, musí „Emet ve-jaciv“ říci znovu. Jaký je důvod? Čtení Šema je rabínské, „Emet ve-jaciv“ je z Tóry.

Namítl Rav Josef: [Vždyť je psáno] „když uléháš a když vstáváš“ (Dt 6,7)! Řekl mu Abaje: To je psáno o slovech Tóry [obecně].

Učili jsme se: Kdo měl výron semene, rozjímá v srdci a neříká požehnání ani před ním, ani po něm. A u jídla říká požehnání po něm, ale neříká požehnání před ním.

A kdyby tě napadlo, že „Emet ve-jaciv“ je z Tóry, ať říká požehnání po [Šema]!

Proč by měl říkat požehnání? Kvůli vyjití z Egypta? To už zmínil při čtení Šema.

Ať tedy řekne toto [požehnání] a ono [Šema] nepotřebuje! – Čtení Šema je přednější, protože obsahuje dvě [věci].

A rabi Elazar řekl: Pochybuje-li, zda četl Šema, či nečetl, čte Šema znovu. Pochybuje-li, zda se modlil, či nemodlil, nemodlí se znovu. A rabi Jochanan řekl: Kéž by se člověk modlil celý den!

A řekl Rav Jehuda jménem Šmuela: Stál v modlitbě a vzpomněl si, že se již modlil – přeruší, i uprostřed požehnání. Je to tak? Vždyť řekl Rav Nachman: Když jsme byli u Raby bar Avuhy, ptali jsme se ho: Tito žáci, kteří se spletou a o Šabatu zmíní [modlitbu] všedního dne – mají ji dokončit? A řekl nám: Dokončí celé to požehnání.

Jak to lze srovnávat? Tam je člověk povinen [modlit se], a jen rabíni ho [plnou modlitbou] nezatěžovali kvůli cti Šabatu; ale zde se už modlil.

A řekl Rav Jehuda jménem Šmuela: Pomodlil se, vešel do synagogy a našel obec, jak se modlí: může-li v ní přinést něco nového, ať se modlí znovu; a pokud ne, ať se znovu nemodlí.

A obojí je zapotřebí: Kdyby nás poučil jen o tom prvním, [řekl bych, že] to platí o jednotlivci vůči jednotlivci