Berachot 20b ברכות

a od tefilin, a jsou povinni Tefilou, mezuzou a požehnáním po jídle.

GEMARA: Čtení Šema – to je samozřejmé! Je to kladné přikázání vázané na čas, a od každého kladného přikázání vázaného na čas jsou ženy osvobozeny.

Mohl bys říct, že protože obsahuje [přijetí] království Nebes, [jsou povinny] – proto nás [Mišna] poučuje.

„A od tefilin“: To je samozřejmé! – Mohl bys říct, že protože jsou [v Písmu] spojeny s mezuzou, [jsou povinny] – proto nás poučuje.

„A jsou povinni Tefilou“: Je to [prosba o] milosrdenství. – Mohl bys říct, že protože je o ní psáno „večer, ráno a v poledne“ (Ž 55,18), je jako kladné přikázání vázané na čas – proto nás poučuje.

„A mezuzou“: To je samozřejmé! – Mohl bys říct, že protože je spojena se studiem Tóry, [jsou osvobozeny] – proto nás poučuje.

„A požehnáním po jídle“: To je samozřejmé! – Mohl bys říct, že protože je psáno: „Až vám Hospodin dá večer maso k jídlu a ráno chléb k nasycení“ (Ex 16,8), je jako kladné přikázání vázané na čas – proto nás poučuje.

Řekl Rav Ada bar Ahava: Ženy jsou povinny posvěcením dne (kiduš) podle Tóry. Proč? Je to přece kladné přikázání vázané na čas, a od každého kladného přikázání vázaného na čas jsou ženy osvobozeny! Řekl Abaje: [Jsou povinny jen] rabínsky.

Řekl mu Rava: Vždyť řekl „podle Tóry“! A dále: pak je zavažme rabínsky všemi kladnými přikázáními!

Spíše řekl Rava: Verš říká „Pamatuj“ (Ex 20,8) a „Zachovávej“ (Dt 5,12) – kdo je zavázán zachováváním, je zavázán i pamatováním; a tyto ženy, protože jsou zavázány zachováváním, jsou zavázány i pamatováním.

Ravina se zeptal Ravy: Jsou ženy povinny požehnáním po jídle podle Tóry, nebo rabínsky? K čemu je ten rozdíl? Pro [otázku, zda mohou] vyvést mnohé z jejich povinnosti. Řekneš-li, že podle Tóry, přijde ten, kdo je povinen podle Tóry, a vyvede toho, kdo je povinen podle Tóry. Ale řekneš-li, že rabínsky, je to ten, kdo není věcí povinen, a kdo není věcí povinen, nevyvádí mnohé z jejich povinnosti. Jak to je?

Pojď a slyš: Vpravdě řekli: Syn smí říkat požehnání za svého otce, otrok za svého pána a žena za svého muže. Ale mudrci řekli: Kletba ať přijde na člověka, za něhož říkají požehnání jeho žena a jeho děti.

Řekneš-li, že podle Tóry – je to v pořádku: přijde ten, kdo je povinen podle Tóry, a vyvede toho, kdo je povinen podle Tóry. Ale řekneš-li, že rabínsky – přijde ten, kdo je povinen rabínsky, a vyvede toho, kdo je povinen podle Tóry?

A podle tvého názoru – je snad nezletilý povinen? Spíše o čem zde mluvíme? Například když [otec] snědl [jen] rabínskou míru, takže přijde ten, kdo je povinen rabínsky, a vyvede toho, kdo je povinen rabínsky.

Rav Avira vykládal, někdy jménem rabiho Amiho a někdy jménem rabiho Asiho: Služební andělé řekli před Svatým, budiž požehnán: Pane světa, ve tvé Tóře je psáno: „který nestraní a nebere úplatek“ (Dt 10,17), a ty přece Izraeli straníš, neboť je psáno: „Ať Hospodin obrátí svou tvář k tobě“ (Nu 6,26)! Řekl jim: Jak bych Izraeli nestranil? Napsal jsem jim v Tóře: „Najíš se, nasytíš se a budeš dobrořečit Hospodinu, svému Bohu“ (Dt 8,10), a oni jsou na sebe přísní [a žehnají už] po [snědení] olivy či vejce.

MIŠNA: Kdo měl výron semene (baal keri), rozjímá [Šema] v srdci a neříká požehnání ani před ním, ani po něm. A u jídla říká požehnání po něm, ale neříká požehnání před ním. Rabi Jehuda říká: Říká požehnání před nimi i po nich.

GEMARA: Řekl Ravina: To znamená, že rozjímání je jako řeč, neboť kdyby tě napadlo, že není jako řeč, proč by rozjímal?

Ale co tedy – rozjímání je jako řeč? Ať to tedy vysloví svými rty!

Jak jsme to našli u Sinaje [kde se nečistí nesměli přiblížit].

A Rav Chisda řekl: Rozjímání není jako řeč, neboť kdyby tě napadlo, že rozjímání je jako řeč, ať to vysloví svými rty.

Ale co tedy – rozjímání není jako řeč? Proč tedy rozjímá? Řekl rabi Elazar: Aby se tím nezabýval celý svět, a on přitom seděl nečinně.

Ať tedy studuje jinou kapitolu! Řekl Rav Ada bar Ahava: [Má se zabývat] věcí, kterou se zabývá obec.