Berachot 47a ברכות

ani s umaštěnýma rukama.

Ravin a Abaje šli cestou. Ravinův osel předběhl Abajeho osla, a [Ravin] mu neřekl: Ať jde pán [napřed]. [Abaje] si řekl: Od té doby, co tento z rabínů přišel ze země Izraele, zpychl. Když došli ke vchodu do synagogy, řekl mu: Ať vstoupí pán. Řekl mu: A až dosud jsem pánem nebyl? Řekl mu: Tak řekl rabi Jochanan: Čest se prokazuje pouze u vchodu, který má mezuzu.

Který má mezuzu ano, který nemá mezuzu ne? Nuže tedy, v synagoze a v domě studia, které nemají mezuzu, se také čest neprokazuje? Spíše řekni: u vchodu, který je způsobilý pro mezuzu.

Rav Jehuda, syn Rav Šmuela bar Šilata, řekl jménem Rava: Stolovníci nesmějí nic jíst, dokud neochutná ten, kdo láme [chléb]. Rav Safra seděl a řekl: Bylo řečeno „ochutnat“.

Jaký je v tom rozdíl? Že člověk je povinen mluvit slovy svého učitele.

Rabíni učili: Dva na sebe čekají u mísy; tři nečekají. Ten, kdo láme [chléb], vztahuje ruku první; a chce-li prokázat čest svému učiteli nebo tomu, kdo je významnější než on, smí tak učinit.

Raba bar bar Chana strojil [svatbu] svému synovi v domě Rav Šmuela bar Rav Ketiny. Přišel dříve, posadil se a učil svého syna: Ten, kdo láme [chléb], nesmí lámat, dokud neskončí Amen v ústech odpovídajících. Rav Chisda řekl: V ústech většiny odpovídajících.

Rami bar Chama mu řekl: Čím se liší většina? Protože požehnání ještě neskončilo? U menšiny také požehnání ještě neskončilo!

Řekl mu: Protože já říkám: Kdokoli protahuje Amen příliš, jen se mýlí.

Rabíni učili: Neodpovídá se ani „uchvácené“ Amen, ani „useknuté“ Amen, ani „osiřelé“ Amen, a ať [člověk] nevyhazuje požehnání ze svých úst.

Ben Azaj říká: Kdokoli odpovídá osiřelé Amen, jeho synové budou sirotky; uchvácené – jeho dny budou uchváceny; useknuté – jeho dny budou useknuty. A kdokoli prodlužuje Amen, tomu se prodlouží dny a léta.

Rav a Šmuel seděli při hostině. Přišel Rav Šimi bar Chija a jedl spěšně. Rav mu řekl: Co máš na mysli? Připojit se k nám [k zimunu]? My jsme už dojedli. Šmuel mu řekl: Kdyby přinesli houby pro mě a holoubata pro Abu [Rava], copak bychom nejedli?

Ravovi žáci seděli při hostině. Vstoupil Rav Acha. Řekli: Přišel velký muž, který nám požehná. Řekl jim: Myslíte si, že žehná nejvýznamnější? Žehná ten, kdo je při hostině hlavní! – A halacha je: Žehná nejvýznamnější, i když přišel nakonec.

Jedl demaj atd. Vždyť pro něho [demaj] není vhodný! – Protože chce-li, může svůj majetek prohlásit za bezprávný, stane se chudým, a pak je pro něho vhodný; neboť jsme se učili: Chudým se dává jíst demaj a ubytovaným vojákům se dává jíst demaj. A Rav Huna řekl: Učí se: Škola Šamaje říká: Chudým ani ubytovaným vojákům se demaj jíst nedává.

První desátek, z něhož byla oddělena teruma. To je samozřejmé! – Je to potřebné pro případ, kdy [levita] předešel [kohena] ve stadiu klasů a oddělil z něj terumu z desátku, ale neoddělil z něj velkou terumu; a podle rabiho Abahua, neboť rabi Abahu řekl, řekl Reš Lakiš: První desátek, [u něhož levita kohena] předešel ve stadiu klasů, je osvobozen od velké terumy, jak je řečeno: „Oddělíte z něho dávku pro Hospodina, desátek z desátku“ (Nu 18,26) – desátek z desátku jsem ti řekl, a ne velkou terumu a terumu z desátku z desátku.

Rav Papa řekl Abajemu: Je-li tomu tak, i když ho předešel na hromadě [vymláceného obilí]? Řekl mu: O tobě říká verš: