Berachot 50a ברכות

také „Žehnejte“. Ale v každém případě je „Žehnejme“ lepší, neboť Rav Ada bar Ahava řekl: V Ravově škole říkali: Učili jsme se: Šest se smí rozdělit až do deseti.

Jestliže řekneš, že „Žehnejme“ je lepší, proto se smějí rozdělit; ale řekneš-li, že „Žehnejte“ je lepší, proč se smějí rozdělit? Neplyne z toho tedy, že „Žehnejme“ je lepší? Plyne z toho.

Učí se také tak: Ať řekl „Žehnejte“, či řekl „Žehnejme“, nekárají ho za to; ale puntičkáři ho za to kárají. A podle požehnání člověka se pozná, zda je učenec, či ne. Jak? Rabi říká: [Kdo řekne] „a jeho dobrotou“, je učenec; „z jeho dobroty“, je nevzdělanec.

Abaje řekl Ravu Dimimu: Ale vždyť je psáno: „A z tvého požehnání bude požehnán dům tvého služebníka navěky“ (2S 7,29)! S prosbou je to jinak. I u prosby je přece psáno: „Otevři ústa dokořán a já je naplním“ (Ž 81,11)! To je psáno o slovech Tóry.

Učí se: Rabi říká: „A jeho dobrotou žijeme“ – je to učenec; „žijí“ – je to nevzdělanec. Lidé z Neharbelu učí opak; ale halacha není podle lidí z Neharbelu.

Rabi Jochanan řekl: „Žehnejme [tomu], z jehož [jídla] jsme jedli“ – je to učenec; „Tomu, z jehož [jídla] jsme jedli“ – je to nevzdělanec.

Rav Acha, syn Ravy, řekl Ravu Ašimu: Ale vždyť říkáme: „Tomu, který učinil našim otcům i nám všechny tyto zázraky“! Řekl mu: Tam je věc zřejmá – kdo činí zázraky? Svatý, budiž požehnán.

Rabi Jochanan řekl: „Požehnán, z jehož [jídla] jsme jedli“ – je to učenec; „za pokrm, který jsme jedli“ – je to nevzdělanec.

Rav Huna, syn Rava Jehošuy, řekl: Řekli jsme to jen při třech, kde není Boží jméno; ale při desíti, kde je Boží jméno, je věc zřejmá, jak jsme se učili: Jak on žehná, tak po něm odpovídají: „Požehnán Hospodin, Bůh Izraele, Bůh zástupů, jenž trůní na cherubech, za pokrm, který jsme jedli.“

Jedno je deset, jedno je deset desetitisíců: To samo si odporuje! Řekl jsi: Jedno je deset, jedno je deset desetitisíců – zjevně jsou si rovni; a pak se učí: Při stu říká, při tisíci říká, při desíti tisících říká.

Rav Josef řekl: To není potíž: toto je [podle] rabi Josiho Galilejského, tamto [podle] rabi Akivy. Neboť jsme se učili: Rabi Josi Galilejský říká: Podle velikosti shromáždění žehnají, neboť je řečeno: „Ve shromážděních žehnejte Bohu“ (Ž 68,27).

Rabi Akiva řekl: Co nacházíme v synagoze atd.: A co dělá rabi Akiva s tímto veršem rabi Josiho Galilejského? Potřebuje ho pro to, co se učí: Rabi Meir říkával: Odkud [víme], že i plody v lůně svých matek pěly píseň u moře? Neboť je řečeno: „Ve shromážděních žehnejte Bohu, Hospodinu, vy z pramene Izraele.“ A ten druhý? Vyvozuje to z „pramene“.

Rava řekl: Halacha je podle rabi Akivy. Ravina a Rav Chama bar Buzi přišli do domu exilarchy. Rav Chama vstal a obcházel [lidi, aby jich sehnal] sto. Řekl mu Ravina: Nepotřebuješ to; takto řekl Rava: Halacha je podle rabi Akivy.

Rava řekl: Když jíme chléb v domě exilarchy, žehnáme po třech. Ať žehnají po desíti! – Exilarcha by to uslyšel a rozhněval by se. – Ať si splní [povinnost] požehnáním exilarchy! – Protože je tam hluk, nikdo neuslyší.

Raba Tosfaa řekl: Tito tři, kteří spolu jedli chléb, a jeden z nich předběhl [ostatní] a požehnal sám za sebe – oni si splnili [povinnost] jeho zimunem, ale on si nesplnil [povinnost] jejich zimunem, protože zimun neplatí zpětně.

Rabi Jišmael říká: Rafram bar Papa přišel do synagogy v Avi Givar. Vstal, aby četl ze svitku, a řekl: „Žehnejte Hospodinu“ a zmlkl a neřekl „jenž je požehnán“. Všichni zahlučeli: „Žehnejte Hospodinu, jenž je požehnán!“ Rava řekl: Černá palice! Co ti je do sporu [tanaitů]? A navíc svět se přece řídí podle rabi Jišmaela.

MIŠNA: Tři, kteří jedli spolu, nesmějí se rozdělit; a tak i čtyři a tak i pět. Šest se smí rozdělit až do deseti; a deset se nesmí rozdělit až do dvaceti.

Dvě skupiny, které jedly v jednom domě: Když se navzájem částečně vidí, spojují se k zimunu; a jestliže ne, tito pronesou zimun sami za sebe a tamti pronesou zimun sami za sebe.

Nežehná se nad vínem, dokud se do něj nepřidá voda – to jsou slova rabi Eliezera. Mudrci však říkají: Žehná se.

GEMARA: Co nás učí? To jsme se už jednou učili: Tři, kteří jedli spolu, jsou povinni pronést zimun!

Učí nás toto, co řekl rabi Aba, že Šmuel řekl: Tři, kteří zasedli k jídlu spolu a ještě nejedli, nesmějí se rozdělit.

Jiná verze: Rabi Aba řekl, že Šmuel řekl: Takto se učí: Tři, kteří zasedli k jídlu spolu, i když každý jí ze svého bochníku, nesmějí se rozdělit. Anebo [nás učí] to, co [řekl] Rav Huna, neboť Rav Huna řekl: Tři, kteří přišli ze tří skupin, nesmějí se rozdělit.

Rav Chisda řekl: A to tehdy, když přišli ze tří skupin po třech lidech.

Rava řekl: