Chagiga 16b חגיגה

První [z každé dvojice] byli nasiim a druzí po nich předsedy soudu.

GEMARA: Učili mudrci: Tři z prvních dvojic, kteří řekli, že se nemá vkládat, a dva z posledních dvojic, kteří řekli, že se má vkládat, byli nasiim, a druzí po nich předsedy soudu – to jsou slova rabiho Meira. A mudrci říkají: Jehuda ben Tabaj byl předsedou soudu a Šimon ben Šetach nasim.

Kdo učil to, co učili mudrci: Řekl Jehuda ben Tabaj: Kéž bych [ne]spatřil útěchu, jestliže jsem nedal popravit křivého svědka (ed zomem), abych vyvrátil názor saduceů, kteří říkali, že křiví svědkové nejsou popravováni, dokud nebyl popraven obžalovaný.

Řekl mu Šimon ben Šetach: Kéž bych [ne]spatřil útěchu, jestliže jsi neprolil nevinnou krev! Vždyť mudrci řekli: Křiví svědkové nejsou popravováni, dokud nejsou usvědčeni oba, nejsou bičováni, dokud nejsou usvědčeni oba, a neplatí peníze, dokud nejsou usvědčeni oba.

Ihned se Jehuda ben Tabaj zavázal, že nebude rozhodovat halachu, leda v přítomnosti Šimona ben Šetacha.

Po všechny dny se Jehuda ben Tabaj vrhal na hrob onoho popraveného a byl slyšet jeho hlas. Lid si myslel, že je to hlas popraveného. Řekl jim: Je to můj hlas. Poznáte to [tak], že zítra zemřu a jeho hlas nebude slyšet.

Řekl Rav Acha, syn Ravy, Ravu Ašimu: Ale možná ho usmířil, anebo [ho mrtvý] žaluje u [nebeského] soudu?

Čí je to [baraita]? Řekneš-li, že rabiho Meira, který říká, že Šimon ben Šetach byl předsedou soudu a Jehuda ben Tabaj nasim, pak je jasné, že rozhodoval halachu v přítomnosti Šimona ben Šetacha. Ale řekneš-li, že mudrců, kteří říkají, že Jehuda ben Tabaj byl předsedou soudu a Šimon ben Šetach nasim – rozhoduje snad předseda soudu halachu v přítomnosti nasiho?

Ne; co je [míněno] „zavázal se“? Že řekl ohledně připojení [k soudu]: Ani se nepřipojím [jako soudce] jinak [než v jeho přítomnosti].

„Menachem odešel a nastoupil Šamaj“ atd. Kam odešel? Abaje řekl: Odešel na zlé cesty. Rava řekl: Odešel do královské služby. Učí se tak i v baraitě: Menachem odešel do královské služby a s ním odešlo osmdesát dvojic žáků oděných do hedvábí.

Řekl Rav Šaman bar Aba, řekl rabi Jochanan: Nikdy ať ti rabínský zákaz (švut) není lehkým, neboť vkládání rukou je [zakázáno] jen kvůli rabínskému zákazu, a přeli se o něm velikáni pokolení.

To je zřejmé! Bylo to potřeba ohledně rabínského zákazu při přikázání.

I to je zřejmé! [Bylo to potřeba], aby se vyloučil ten, kdo říká, že se přou o vkládání rukou samotné; to nás učí, že se přou o rabínský zákaz.

Řekl Rami bar Chama: Plyne z toho, že ke vkládání rukou je třeba celé síly. Neboť kdyby tě napadlo, že není třeba celé síly, co tím dělá? Ať vkládá [ruce]!

Namítli: „Mluv k synům Izraele… a vloží [ruku]“ (Lv 1,2.4) – synové Izraele vkládají, ale dcery Izraele nevkládají. Rabi Josi a rabi Šimon říkají: Dcery Izraele smějí vkládat dobrovolně.

Řekl rabi Josi: Aba Elazar mi vyprávěl: Jednou jsme měli tele pokojných obětí a přivedli jsme je na Nádvoří žen, a ženy na ně vložily [ruce] – ne proto, že vkládání platí u žen, nýbrž aby se ženám způsobilo potěšení. A kdyby tě napadlo, že ke vkládání je třeba celé síly – kvůli potěšení žen bychom konali práci se svatými [zvířaty]? Neplyne z toho tedy, že celé síly třeba není?

Ve skutečnosti ti mohu říci, že celé síly je třeba – [jde o případ], kdy jim řekli: Zvedněte ruce [jen je přiložte]. Jestliže tomu tak je, [proč říká] „ne proto, že vkládání platí u žen“? Mělo stačit [říci], že to vůbec není vkládání!

Řekl rabi Ami: Říká jednu věc a ještě [další]: jednu, že to vůbec není vkládání, a ještě, aby se ženám způsobilo potěšení.

Řekl Rav Papa: Plyne z toho, že boky [zvířete] jsou zakázány. Neboť kdyby tě napadlo, že boky jsou dovoleny, ať vkládají na boky! Neplyne z toho tedy, že boky jsou zakázány?