Chagiga 17a חגיגה

Rav Aši řekl: I kdybys řekl, že boky jsou dovoleny – všechno, co je souběžně s hřbetem, je jako hřbet.

MIŠNA: Bejt Šamaj říkají: [O svátku] se přinášejí pokojné oběti, ale nevkládají se na ně ruce; ne však zápalné oběti. A Bejt Hilel říkají: Přinášejí se pokojné i zápalné oběti a vkládají se na ně ruce.

[Svátek] Aceret [Šavuot], který připadne na pátek – Bejt Šamaj říkají: Den porážení [obětí] je po Šabatu. A Bejt Hilel říkají: Není den porážení po Šabatu. A souhlasí, že jestliže připadne na Šabat, den porážení je po Šabatu.

Velekněz se [v ten den] neobléká do svých rouch a je dovoleno smuteční řečnění i půst, aby se nepotvrdila slova těch, kdo říkají, že Aceret [připadá vždy] po Šabatu.

GEMARA: Řekl rabi Elazar, řekl rabi Ošaja: Odkud [víme], že Aceret má [dny] náhrady po celých sedm [dní]? Neboť je řečeno: „O svátku nekvašených chlebů, o svátku týdnů a o svátku stánků“ (Dt 16,16) – přirovnává svátek týdnů ke svátku nekvašených chlebů: jako svátek nekvašených chlebů má náhradu po celých sedm [dní], tak i svátek týdnů má náhradu po celých sedm [dní].

Ale řekni, že ho přirovnává ke svátku stánků: jako svátek stánků má náhradu po celých osm [dní], tak i svátek týdnů má náhradu po celých osm [dní]! [Odpověď:] Osmý [den] je samostatný svátek.

Dejme tomu, že říkáme, že osmý [den] je samostatný svátek – to platí ohledně [šesti věcí, jejichž zkratka je] PZR KŠB [los, požehnání, svátek, oběť, píseň, požehnání]; ale ohledně náhrady je to náhrada za první [den], jak jsme učili v Mišně: Kdo nepřinesl sváteční oběť prvního svátečního dne Sukot, přinese ji během celého svátku i posledního svátečního dne.

Uchopíš-li mnoho, neuchopíš nic; uchopíš-li málo, uchopíš [to].

Ale k čemu tedy Milosrdný zapsal svátek stánků [ve verši]? Aby jej přirovnal ke svátku nekvašených chlebů: jako svátek nekvašených chlebů vyžaduje přenocování [v Jeruzalémě], tak i svátek stánků vyžaduje přenocování.

A tam odkud to víme?