MIŠNA: Bejt Šamaj říkají: [O svátku] se přinášejí pokojné oběti, ale nevkládají se na ně ruce; ne však zápalné oběti. A Bejt Hilel říkají: Přinášejí se pokojné i zápalné oběti a vkládají se na ně ruce.
מתני׳ בית שמאי אומרים מביאין שלמים ואין סומכין עליהם אבל לא עולות וב"ה אומרים מביאין שלמים ועולות וסומכין עליהם
[Svátek] Aceret [Šavuot], který připadne na pátek – Bejt Šamaj říkají: Den porážení [obětí] je po Šabatu. A Bejt Hilel říkají: Není den porážení po Šabatu. A souhlasí, že jestliže připadne na Šabat, den porážení je po Šabatu.
עצרת שחל להיות בערב שבת ב"ש אומרים יום טבוח אחר השבת ובית הלל אומרים אין יום טבוח אחר השבת ומודים שאם חלה להיות בשבת שיום טבוח אחר השבת
Velekněz se [v ten den] neobléká do svých rouch a je dovoleno smuteční řečnění i půst, aby se nepotvrdila slova těch, kdo říkají, že Aceret [připadá vždy] po Šabatu.
אין כהן גדול מתלבש בכליו ומותרין בהספד ובתענית שלא לקיים דברי האומרין עצרת אחר השבת:
GEMARA: Řekl rabi Elazar, řekl rabi Ošaja: Odkud [víme], že Aceret má [dny] náhrady po celých sedm [dní]? Neboť je řečeno: „O svátku nekvašených chlebů, o svátku týdnů a o svátku stánků“ (Dt 16,16) – přirovnává svátek týdnů ke svátku nekvašených chlebů: jako svátek nekvašených chlebů má náhradu po celých sedm [dní], tak i svátek týdnů má náhradu po celých sedm [dní].
גמ׳ א"ר אלעזר א"ר אושעיא מניין לעצרת שיש לה תשלומין כל שבעה שנאמר (דברים טז, טז) בחג המצות ובחג השבועות ובחג הסוכות מקיש חג השבועות לחג המצות מה חג המצות יש לה תשלומין כל שבעה אף חג השבועות יש לה תשלומין כל שבעה
Ale řekni, že ho přirovnává ke svátku stánků: jako svátek stánků má náhradu po celých osm [dní], tak i svátek týdnů má náhradu po celých osm [dní]! [Odpověď:] Osmý [den] je samostatný svátek.
ואימא מקיש לחג הסוכות מה חג הסוכות יש לה תשלומין כל שמונה אף חג השבועות יש לה תשלומין כל שמונה שמיני רגל בפני עצמו הוא
Dejme tomu, že říkáme, že osmý [den] je samostatný svátek – to platí ohledně [šesti věcí, jejichž zkratka je] PZR KŠB [los, požehnání, svátek, oběť, píseň, požehnání]; ale ohledně náhrady je to náhrada za první [den], jak jsme učili v Mišně: Kdo nepřinesl sváteční oběť prvního svátečního dne Sukot, přinese ji během celého svátku i posledního svátečního dne.
אימור דאמרי שמיני רגל בפני עצמו הוא הני מילי לענין פז"ר קש"ב אבל לענין תשלומין תשלומין דראשון הוא דתנן מי שלא חג ביום טוב הראשון של חג חוגג את כל הרגל ויום טוב האחרון
Ale k čemu tedy Milosrdný zapsal svátek stánků [ve verši]? Aby jej přirovnal ke svátku nekvašených chlebů: jako svátek nekvašených chlebů vyžaduje přenocování [v Jeruzalémě], tak i svátek stánků vyžaduje přenocování.
אלא למאי הלכתא כתביה רחמנא לחג הסוכות לאקושי לחג המצות מה חג המצות טעון לינה אף חג הסוכות טעון לינה
Originál: Chagigah 17a na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.