Chagiga 4a חגיגה

jako [býk], který nabral býka, osla a velblouda, a stal se varovaným [mu’ad] pro všechny. Řekl Rav Papa: Kdyby Rav Huna slyšel to, co bylo učeno: Kdo je nesvéprávný? Ten, kdo ničí vše, co se mu dá – byl by změnil názor.

Vznesli před nimi otázku: Kdyby byl [Rav Huna] změnil názor, změnil by jej [jen] ohledně toho, kdo trhá svůj oděv, protože se to podobá tomuto [ničení věcí], nebo snad by jej změnil u všech? Zůstává to nerozhodnuto [tejku].

„A [osoba] neurčitého pohlaví a androgyn atd.“ Naši rabíni učili: „Muž [zachar]“ – vyjímá to ženy. „Tvůj muž [zecharcha]“ – vyjímá to [osobu] neurčitého pohlaví a androgyna. „Každý tvůj muž“ (Ex 23,17) – zahrnuje to nezletilé.

Mistr řekl: „Muž“ – vyjímá to ženy. Proč k tomu potřebuji verš? Vždyť je to přikázání činu podmíněné časem, a od všech přikázání činu podmíněných časem jsou ženy osvobozeny.

Bylo to potřebné. Napadlo by mě říci: odvoďme [obdobou slov] „zjevení se“ – „zjevení se“ ze shromáždění [hakhel]: jako tam jsou ženy povinny, tak i zde jsou ženy povinny. [Proto] nás to učí [opak].

Mistr řekl: „Tvůj muž“ – vyjímá to [osobu] neurčitého pohlaví a androgyna. Androgyn – dobře, to bylo potřebné: napadlo by mě říci, že protože má mužskou stránku, má být povinen. [Proto] nás to učí, že je to tvor svého druhu.

Ale [osoba] neurčitého pohlaví je [pouhá] pochybnost – je zapotřebí verše, aby vyloučil pochybnost? Řekl Abaje: [Jde o případ], kdy jeho varlata jsou venku.

Mistr řekl: „Každý tvůj muž“ – zahrnuje to nezletilé. Ale což jsme se neučili: „Kromě hluchoněmého, nesvéprávného a nezletilého“? Řekl Abaje: To není obtížné: zde [jde] o nezletilého, který dosáhl věku výchovy [k přikázáním], zde o nezletilého, který nedosáhl věku výchovy. – Nezletilý, který dosáhl věku výchovy, [je povinen jen] podle rabínů! – Ano, tak tomu skutečně je, a verš je jen pouhou oporou.

Ale k čemu tedy verš přichází? K tomu, co [učí] Jiní, neboť jsme se učili: Jiní říkají: Kdo sbírá [psí výkaly], kdo taví měď a koželuh jsou osvobozeni od zjevení se, protože je řečeno: „Každý tvůj muž“ (Ex 23,17) – ten, kdo může vystoupit se všemi tvými muži; vyjímají se tito, kteří nejsou vhodní k tomu, aby vystoupili se všemi tvými muži.

„Ženy a otroci, kteří nejsou propuštěni atd.“ Ženy – dobře, jak jsme řekli. Ale otroci – odkud to víme? Řekl Rav Huna: Verš říká: „Před tváří Pána, Hospodina“ (Ex 23,17) – ten, kdo nemá jiného pána než jediného; vyjímá se ten, kdo má jiného pána.

Proč k tomu potřebuji verš? Vždyť každým přikázáním, kterým je povinna žena, je povinen i otrok, a každým přikázáním, kterým žena povinna není, není povinen ani otrok, neboť se to odvozuje [obdobou slov] „jí“ – „jí“ od ženy.

Řekl Ravina: [Verš] je potřebný jen pro toho, kdo je napůl otrok a napůl svobodný. To je i přesné [čtení mišny], neboť učí: „Ženy a otroci, kteří nejsou propuštěni.“ Co znamená „kteří nejsou propuštěni“? Řekneš-li, že vůbec nejsou propuštěni, měl by učit prostě „otroci“. Nýbrž [to znamená] ti, kdo nejsou propuštěni úplně. A kdo jsou to? Ten, kdo je napůl otrok a napůl svobodný. Vyvoď z toho [že je to tak].

„A chromý, slepý, nemocný a stařec.“ Naši rabíni učili: „Nohy“ (Ex 23,14) – vyjímá to ty, kdo mají dřevěné protézy. Jiný výklad: „Nohy“ – vyjímá to chromého, nemocného, slepého, starce a toho, kdo nemůže vystoupit po svých nohou. „A toho, kdo nemůže vystoupit po svých nohou“ – co to zahrnuje? Řekl Rava: Zahrnuje to