Chulin 106a חולין

uviděl, že vylévají vodu z hrdla džbánu. Řekl: Kdybych věděl, že to máte ve zvyku dělat, nebyl bych se opozdil.

Když přišel Rav Dimi, řekl: [Zanedbání] první vody dalo [jednomu člověku] jíst vepřové maso.

[Zanedbání] poslední vody odloučilo ženu od jejího muže.

Když přišel Ravin, řekl: [Zanedbání] první vody dalo jíst maso zdechliny; [zanedbání] poslední vody zabilo člověka. Řekl Rav Nachman bar Jicchak: A tvá pomůcka: Přišel Rav Dimi – vyvedl ji [ženu]; přišel Ravin – zabil ho.

Rabi Aba učil jedno od tohoto a jedno od onoho, [vždy] tu přísnější verzi.

Bylo řečeno: [Voda] zahřátá ohněm – Chizkija říká: Nemyje se jí na ruce, a rabi Jochanan říká: Myje se jí na ruce. Řekl rabi Jochanan: Ptal jsem se Rabana Gamliela, syna Rabiho, který jedl [pokrmy v] čistotě, a řekl mi: Všichni velikáni Galileje tak činí.

Horké prameny Tiberiady – Chizkija říká: Nemyje se jimi na ruce, ale ruce se v nich ponořují. A rabi Jochanan říká: Celé své tělo v nich ponoří, ale ne obličej, ruce a nohy.

Teď [když] celé své tělo v nich ponoří, obličej, ruce a nohy ne – tím spíše [by měly být dovoleny]! Řekl Rav Papa: Na jejich [přirozeném] místě se všichni shodují, že je to dovoleno; vzít z nich nádobou – všichni se shodují, že je to zakázáno. Spor je, když je odvedl do bočního kanálku: jeden zastává názor, že nařizujeme [zákaz] bočního kanálku kvůli nádobě, a druhý zastává názor, že nenařizujeme.

[Je to] jako [spor] tanaitů: Voda, která se stala nezpůsobilou k pití pro dobytek – v nádobách je nezpůsobilá, v zemi je způsobilá. Rabi Šimon ben Elazar říká: I v zemi v ní člověk ponoří celé své tělo, ale ne obličej, ruce a nohy.

Teď [když] celé své tělo v ní ponoří, ruce a nohy ne – tím spíše! Spíše [jde] zřejmě [o případ], kdy ji odvedl do bočního kanálku, a v tom se přou: jeden zastává názor, že nařizujeme [zákaz] bočního kanálku kvůli nádobě, a druhý zastává názor, že nenařizujeme.

Řekl Rav Idi bar Avin, řekl Rav Jicchak bar Ašijan: Mytí rukou pro nesvaté [pokrmy je nařízeno] kvůli zvyku [spojenému s] terumou.

A také kvůli přikázání. Jaké přikázání? Řekl Abaje: Přikázání poslouchat slova mudrců. Rava řekl: Přikázání poslouchat slova rabiho Elazara ben Arach, neboť je psáno: „A každý, koho se dotkne výtokem postižený, aniž si opláchl ruce ve vodě“ (Lv 15,11). Řekl rabi Elazar ben Arach: Odtud mudrci opřeli mytí rukou o Tóru.

Řekl Rava Ravu Nachmanovi: Jak to z toho plyne? Je psáno: „aniž si opláchl ruce ve vodě“ – z toho plyne, že opláchl-li [je], je čistý? Vždyť potřebuje ponoření [celého těla]! Spíše takto říká: A jiný, který si [ruce] neopláchl, je nečistý.

Řekl rabi Elazar, řekl rabi Hošaja: Mytí rukou před ovocem nařídili jen kvůli čistotě. Usoudili z toho, že povinnost to není, ale přikázání ano. Řekl jim Rava: Ani povinnost, ani přikázání, nýbrž [věc] dobrovolná. A to se rozchází s Ravem Nachmanem, neboť Rav Nachman řekl: Kdo si myje ruce před ovocem, patří jen k nadutcům.

Řekl Raba bar bar Chana: Stál jsem před rabim Amim a rabim Asim. Přinesli jim košík ovoce, a jedli a neumyli si ruce, a nic mi nedali, a každý zvlášť požehnal. Vyvoď z toho tři věci: Vyvoď z toho, že se ruce před ovocem nemyjí; a vyvoď z toho, že nad ovocem se nesvolává [společné požehnání]; a vyvoď z toho, že když jedli dva, je přikázáním, aby se oddělili.

Učí se také tak [v baraitě]: Když jedli dva, je přikázáním, aby se oddělili. O čem to bylo řečeno? Když byli oba učenci; ale je-li jeden učenec a druhý nevzdělanec, učenec požehná a nevzdělanec tím splní [povinnost].

Učili naši mistři: Mytí rukou pro nesvaté [pokrmy je] po kloub; pro terumu