Chulin 22b חולין

Jestliže holoubata, která nebyla uznána za vhodná jako velká, byla uznána za vhodná jako malá, hrdličky, které byly uznány za vhodné jako velké, není snad úsudkem, že jsou vhodné i jako malé? Proto Písmo učí: „Hrdličky“ (Lv 1,14) – velké, a ne malé.

Holoubata [mají být] malá, a ne velká. Neboť bych mohl [říci]: Není to snad úsudek? Jestliže hrdličky, které nebyly uznány za vhodné jako malé, byly uznány za vhodné jako velké, holoubata, která byla uznána za vhodná jako malá, není snad úsudkem, že jsou vhodná i jako velká? Proto Písmo učí: „Holoubata“ – malá, a ne velká.

Jaké je to poučení [z verše]? Řekl Rava: Verš se nemohl vyjádřit nedbale a napsat „z mláďat hrdliček“ nebo „z holubů“?

[Jinak bych] řekl: U holoubat, u nichž Milosrdný napsal „mláďata“ – malá ano, velká ne; hrdličky – chce-li, ať přinese velké, chce-li, ať přinese malé. [Proto] obdobně jako holoubata: jako u holoubat malá ano, velká ne, tak i u hrdliček velké ano, malé ne.

Učili rabíni: Mohl bych [říci], že všechny hrdličky a všechna holoubata jsou vhodná? Proto Písmo učí: „Z hrdliček“ – a ne všechny hrdličky; „z holoubat“ – a ne všechna holoubata. To vylučuje počátek žloutnutí u jednoho i druhého, který je nevhodný. Odkdy jsou hrdličky vhodné? Odkdy zezlátnou. Odkdy jsou holoubata nevhodná? Odkdy zežloutnou.

Jaakov Karcha učil: Odkdy jsou holoubata vhodná? Odkdy „sají“. On to učil a on to vyložil: „Jeho mláďata sají krev“ (Jb 39,30). Kdy [to je]? Řekl Abaje: Když se z nich vytrhne pírko a přijde krev.

Rabi Zera se tázal: Kdo řekne: „Beru na sebe zápalnou oběť z hrdliček nebo z holoubat“, a přinese [ptáka v] počátku žloutnutí u jednoho či druhého – jak to je? Je to pochybnost, a [proto] splnil [svůj slib]? Anebo snad je to samostatný druh, a nesplnil?

Řekl Rava: Pojď a slyš: „To vylučuje počátek žloutnutí u jednoho i druhého, který je nevhodný.“ Pokud řekneš, že je to samostatný druh, je to dobré. Ale pokud řekneš, že je to pochybnost, je třeba verše, aby vyloučil pochybnost?