Chulin 30a חולין

[podaná] anonymně; ale mudrci říkají: Dva [smějí] porážet jednu oběť?

A i podle rabiho Elazara, syna rabiho Šimona, ať rozliší [případ], například když jeden muž porazil [maje na sobě] dva šátky: první šátek se neznečišťuje a poslední šátek se znečišťuje! Spíše [Mišna] mluví o neplatnosti krávy, o platné [porážce] nemluví.

Namítl Rav Idi bar Avin: „A ve [svátečních] dnech: [porazil-li pesach] pro jeho jméno, je osvobozen; ne pro jeho jméno, je vinen.“

A rozebírali jsme to: Důvod je, že ne pro jeho jméno; z toho plyne, že [porazil-li] bez určení, je osvobozen.

A proč je osvobozen? Pesach v ostatních dnech roku je pokojnou obětí! Z toho plyne, že pesach v ostatních dnech roku vyžaduje vykořenění [původního určení].

A řekl rabi Chija bar Gamda: Vyšlo to z úst společenství a řekli: Čím se zde zabýváme? Například když majitelé byli nečistí kvůli mrtvému, takže jsou odsunuti na Druhý pesach; bez určení tedy [obětní zvíře] stojí pro své jméno, a tento [případ] je ten, který vyžaduje vykořenění; ale jiný [případ] vykořenění nevyžaduje.

Řekneš-li, že porážka [se počítá] od začátku do konce, je to dobré: stalo se neplatným od začátku porážky. Ale řekneš-li, že porážka [se počítá] jen na konci – protože jím trochu porazil, bylo odsunuto od [povahy] pesachu, a ten zbytek, když porážel, porážel pokojnou oběť!

Řekl mu Abaje: Připusťme, že bylo odsunuto od pesachu; bylo snad odsunuto od [toho, aby bylo koupeno za] peníze pesachu?

A řekneš-li, že [k tomu] vyžaduje postavení a ocenění – vždyť jsme se učili: Porazil u něj dva [znaky] nebo většinu dvou a ještě sebou škube, je jako živé ve všech ohledech!

Řekl Rav Jehuda, řekl Rav: Kdo poráží na dvou nebo třech místech, jeho porážka je platná. Když jsem to řekl před Šmuelem, řekl mi: Vyžadujeme otevřenou porážku, a ta tu není.

I rabi Šimon ben Lakiš zastává, že vyžadujeme otevřenou porážku, neboť řekl rabi Šimon ben Lakiš: Odkud [víme], že porážka je otevřená? Neboť je řečeno: „Jejich jazyk je nabroušený šíp, mluví lest“ (Jr 9,7).

Namítl rabi Elazar: Dva drží nůž a porážejí, i jeden nahoře a jeden dole – jejich porážka je platná. Proč? Vždyť tu není otevřená porážka!

Řekl mu rabi Jirmeja: Naše Mišna [mluví] o jednom noži a dvou lidech.

Řekl mu rabi Aba: Pokud tak, [jak vysvětlíš], co se k tomu učí: „Neobávají se, že by [zvíře] učinili trefa jeden kvůli druhému“? Řekneš-li, [že jde] o dva nože a dva lidi, je to dobré: mohl bys říci, ať se obáváme, že se snad spoléhají jeden na druhého, a tento nepřijde provést většinu a tento nepřijde provést většinu; proto nás učí, že se neobávají.

Ale řekneš-li, [že jde] o jeden nůž a dva lidi, [místo] tohoto „neobávají se, že by [zvíře] učinili trefa jeden kvůli druhému“ by mělo [stát] „že by tlačili jeden proti druhému“!

Řekl mu rabi Avin: Uč: „Neobávají se,