Neboť neřekneš-li tak – žena Jonova chodila na poutní svátek a nebránili jí: je snad někdo, kdo by říkal, že pouť není kladné přikázání vázané na čas? Nýbrž je toho názoru, že je to dobrovolné; tak i zde je to dobrovolné.
דאי לא תימא הכי אשתו של יונה היתה עולה לרגל ולא מיחו בה מי איכא למ"ד רגל לאו מצות עשה שהזמן גרמא הוא אלא קסבר רשות הכא נמי רשות
Nýbrž je to tento tanaita, neboť se učí: Kdo najde tefilin, vnáší je po jednom páru – ať muž, ať žena, ať nové, ať staré. To jsou slova rabiho Meira. Rabi Jehuda zakazuje u nových a dovoluje u starých.
אלא האי תנא היא דתניא המוצא תפילין מכניסן זוג זוג אחד האיש ואחד האשה אחד חדשות ואחד ישנות דברי ר"מ ר' יהודה אוסר בחדשות ומתיר בישנות
Neshodují se tedy jen o nových a starých, ale o ženě se neshodují. Plyne z toho, že je to kladné přikázání, které není vázáno na čas; a ke všem kladným přikázáním, která nejsou vázána na čas, jsou ženy zavázány.
ע"כ לא פליגי אלא בחדשות וישנות אבל באשה לא פליגי שמע מינה מצות עשה שלא הזמן גרמא הוא וכל מצות עשה שאין הזמן גרמא נשים חייבות
Ani rabi Meir nezastává názor rabiho Josiho, neboť jsme se učili: Nebrání se dětem troubit [na šofar]; ženám se tedy brání. A anonymní mišna je podle rabiho Meira.
לא רבי מאיר סבר לה כרבי יוסי דתנן אין מעכבין את התינוקות מלתקוע הא נשים מעכבין וסתם מתני' רבי מאיר
Ani rabi Jehuda nezastává názor rabiho Josiho, neboť se učí: „Mluv k synům Izraele… a položí [ruku]“ (Lv 1,2.4) – synové Izraele kladou ruce, ale dcery Izraele ruce nekladou. Rabi Josi a rabi Šimon říkají: Ženy smějí položit ruce dobrovolně.
ולא ר' יהודה סבר לה כר' יוסי דתניא (ויקרא א, ב) דבר אל בני ישראל וסמך בני ישראל סומכין ואין בנות ישראל סומכות רבי יוסי ור"ש אומרים נשים סומכות רשות
Rava řekl: A namáhá se snad člověk vyrobit amulet v podobě tefilin? Neboť jsme se učili: O čem byla tato slova řečena? O starých; ale u nových je osvobozen.
אמר רבא וכי אדם טורח לעשות קמיע כמין תפילין דתנן במה דברים אמורים בישנות אבל בחדשות פטור
Rabi Zera řekl Ahavovi, svému synovi: Jdi a uč je: Kdo najde na trhu modrou vlnu – jazýčky jsou neplatné, nitě přiříznuté [na míru] jsou platné, protože člověk se [tak] nenamáhá.
א"ר זירא לאהבה בריה פוק תני להו המוצא תכלת בשוק לשונות פסולין חוטין מופסקין כשירין לפי שאין אדם טורח
Rava řekl: A protože to učil Ahava, syn rabiho Zery, má se na to věšet věnce? Vždyť jsme se učili: O čem byla tato slova řečena? O starých; ale u nových je osvobozen!
אמר רבא ומשום דתני לה אהבה בריה דרבי זירא כיפי תלא לה והתנן במה דברים אמורים בישנות אבל בחדשות פטור
Neboť se učí: Kdo najde tefilin, vnáší je po jednom páru – ať muž, ať žena,
דתניא המוצא תפילין מכניסן זוג זוג אחד האיש ואחד האשה
Originál: Eruvin 96b na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.