Horajot 2b הוריות

Učí [způsobem] „toto, a netřeba ani říkat toto“.

„A jeden z nich věděl, že se mýlili, nebo žák, který je způsobilý vydávat rozhodnutí.“ Proč potřebuji obojí? Rava řekl: Bylo to třeba; mohlo by tě napadnout, že to platí jen o tom, kdo se naučil [tradici] a umí uvažovat, ale ne o tom, kdo se naučil, ale neumí uvažovat.

Abaje mu řekl: „Způsobilý vydávat rozhodnutí“ znamená, že se naučil i umí uvažovat! Odpověděl mu: Tak to myslím: Kdyby šlo jen o onen [výraz], řekl bych, že to platí jen o tom, kdo se naučil a umí uvažovat, ale ne o tom, kdo se naučil a neumí uvažovat. [Proto] učí „způsobilý vydávat rozhodnutí“ – z nadbytečného výrazu mišny [plyne, že platí] i o tom, kdo se naučil a neumí uvažovat, [nebo] umí uvažovat a nenaučil se.

„Způsobilý vydávat rozhodnutí“ atd. Jako kdo? Rava řekl: Jako Šimon ben Azaj a Šimon ben Zoma. Abaje mu řekl: V takovém případě je to úmyslný hříšník!

A podle tvého názoru – co tedy s tím, co se učí v baraitě: „Když učiní jedno“ (Lv 4,27) – jednotlivec, který jedná sám od sebe, je povinen; [jedná-li] na základě rozhodnutí soudu, je osvobozen. Jak to? [Jestliže] soud rozhodl, že lój je dovolen, a jeden z nich se dozvěděl, že se mýlili, nebo žák, který sedí před nimi a je způsobilý vydávat rozhodnutí, jako Šimon ben Azaj – mohl bych myslet, že bude osvobozen. Proto Písmo učí: „Když učiní jedno“ – jednotlivec, který jedná sám od sebe, je povinen; na základě rozhodnutí soudu je osvobozen.

Jak tedy takový případ najdeš? Když ví, že je to zakázáno, ale mýlí se v [domnění, že platí] přikázání poslouchat slova mudrců. Podle mne [je tomu] také [tak], že se mýlí v přikázání poslouchat slova mudrců.

„Toto je pravidlo: kdo se spoléhá sám na sebe, je povinen.“ Co to má zahrnout? Má to zahrnout toho, kdo rozhodnutím pohrdá.

„Kdo se spoléhá na soud [je osvobozen].“ Co to má zahrnout? Má to zahrnout [případ, kdy] soud rozhodl, poznal, že se mýlil, a odvolal [rozhodnutí]. Ale to přece učí výslovně! Učí [pravidlo] a pak [je] vykládá.

Rav Jehuda řekl jménem Šmuela: Toto jsou slova rabiho Jehudy, ale mudrci říkají: Jednotlivec, který jednal na základě rozhodnutí soudu, je povinen. Co je [názor] rabiho Jehudy? Jak se učí v baraitě: „Jestliže jedna duše zhřeší nevědomky… když učiní“ (Lv 4,27) – to jsou tři omezení: kdo jedná sám od sebe, je povinen; na základě rozhodnutí soudu je osvobozen.

Co je [názor] rabínů? Jak se učí v baraitě: Stále ještě bych řekl: Menšina obce, která zhřešila, je povinna [přinést oběť], neboť soud za ni nepřináší býka; většina obce, která zhřešila, ať je osvobozena, neboť soud za ni přináší býka. Proto Písmo učí: „z lidu země“ (Lv 4,27) – i jeho většina, a dokonce celý.

O čem [je řeč]? Řekneš-li, že o nevědomém činu [bez rozhodnutí soudu] – co s tím má soud společného? Přináší snad soud [oběť] bez rozhodnutí? Tedy [jde o čin] na základě rozhodnutí. Ale vždyť když je psáno „z lidu země“, je to psáno o nevědomém činu!

Neznamená to tedy snad toto: Menšina obce, která zhřešila nevědomým činem, je povinna, neboť soud za ni nepřináší býka; [jedná-li] na základě rozhodnutí, je také povinna.

Mohl bych myslet, že většina obce, která jednala v nevědomém činu, bude osvobozena, neboť soud za ni přináší býka [při rozhodnutí]. Proto Písmo učí: „z lidu země“ – i jeho většina.

Rav Papa řekl: Odkud [to víš]? Možná [nepřináší oběť] ani oni, ani soud!

Je-li tomu tak, proč se [baraita] obrací právě k většině, aby [ji] zavázala? Neplyne z toho, že má za prokázané, že menšina [jednající] na základě rozhodnutí je povinna? [Jinak] ať se nejprve obrátí k menšině, aby [ji] zavázala za nevědomý čin, a nakonec ať se obrátí k většině, aby [ji] zavázala za nevědomý čin.

Neplyne snad z toho, že se neobrací k menšině, aby [ji] zavázala za nevědomý čin, a nakonec se obrací k většině, aby [ji] zavázala za nevědomý čin, že menšina [jednající] na základě rozhodnutí je povinna [přinést] ovci nebo kozu, a bez rozhodnutí, za nevědomý čin, je [také] povinna?

Vždyť obě [baraity] jsme se učili anonymně; odkud [víš], že první je [podle] rabiho Jehudy a druhá [podle] rabínů? Řekni [klidně] obráceně! O kom jsi slyšel, že vykládá omezení tímto způsobem? Je to rabi Jehuda, jak se učí v baraitě: Rabi Jehuda říká: