Horajot 2a הוריות

MIŠNA: [Jestliže] soud rozhodl, že je dovoleno přestoupit jedno ze všech přikázání uvedených v Tóře, a jednotlivec šel a nevědomky jednal podle jejich rozhodnutí – ať už oni jednali a on jednal s nimi, ať oni jednali a on jednal po nich, ať oni nejednali a on jednal – je osvobozen [od oběti], protože se spolehl na soud.

[Jestliže] soud rozhodl a jeden z nich věděl, že se mýlili, nebo [to věděl] žák, který je způsobilý vydávat rozhodnutí, a šel a jednal podle jejich rozhodnutí – ať oni jednali a on jednal s nimi, ať oni jednali a on jednal po nich, ať oni nejednali a on jednal – ten je povinen [přinést oběť], protože se nespolehl na soud. Toto je pravidlo: kdo se spoléhá sám na sebe, je povinen, a kdo se spoléhá na soud, je osvobozen.

GEMARA: Šmuel řekl: Soud není nikdy povinen [přinést oběť], dokud jim neřeknou: „Je vám dovoleno.“ Rav Dimi z Nehardey řekl: Dokud jim neřeknou: „Je vám dovoleno jednat.“ Jaký je důvod? Protože [jinak] rozhodnutí nebylo dovršeno.

Abaje řekl: I my jsme se to také učili [v mišně]: [Starší vzpurný,] který se vrátil do svého města a opakoval a učil tak, jak předtím učil, je osvobozen; rozhodl-li, že se má [tak] jednat, je povinen [trestu].

Rabi Aba řekl: I my jsme se to také učili: [Jestliže] jí soud rozhodl, že se smí vdát, a ona šla a provinila se, je povinna [přinést] oběť, protože jí dovolili jen se vdát.

Ravina řekl: I my jsme se to také učili: [Jestliže] soud rozhodl, že je dovoleno přestoupit jedno ze všech přikázání uvedených v Tóře. Nic víc [k tomu není].

Někteří říkají: Šmuel řekl: Soud není povinen, dokud jim neřeknou: „Je vám dovoleno jednat.“ Rav Dimi z Nehardey řekl: I [když řeknou jen]: „Je vám dovoleno“, rozhodnutí je dovršeno. Abaje řekl: Copak jsme se to tak neučili: Vrátil se do svého města a opakoval nebo učil tak, jak předtím učil, je osvobozen; rozhodl-li, že se má jednat, je povinen?

Rabi Aba řekl: Copak jsme se to tak neučili: [Jestliže] jí soud rozhodl, že se smí vdát, a ona šla a provinila se, je povinna [přinést] oběť, protože jí dovolili jen se vdát?

Ravina řekl: Copak jsme se to tak neučili: [Jestliže] soud rozhodl, že je dovoleno přestoupit jedno ze všech přikázání uvedených v Tóře? Nic víc [k tomu není].

„A jednotlivec šel a nevědomky jednal podle jejich rozhodnutí.“ Ať se [v mišně] učí: „a jednal podle jejich rozhodnutí“ – proč potřebuji „nevědomky“? Rava řekl: „Nevědomky“ – to má zahrnout [případ, kdy] soud rozhodl, že lój je dovolen, a on si zaměnil lój za tuk a snědl jej: je osvobozen. „Podle jejich rozhodnutí“ – [to znamená] skutečně podle jejich rozhodnutí.

A někteří říkají: Rava řekl: [Jen když jednal] nevědomky podle jejich rozhodnutí, je osvobozen, ale jestliže si zaměnil lój za tuk a snědl jej, je povinen.

Věc, která byla pro Ravu samozřejmá, byla otázkou pro Ramiho bar Chamu, neboť Rami bar Chama se tázal: [Jestliže] soud rozhodl, že lój je dovolen, a on si jej zaměnil za tuk a snědl jej, jak tomu je?

Rava řekl: Pojď a slyš: Jednotlivec šel a nevědomky jednal podle jejich rozhodnutí atd. Proč potřebuji „nevědomky podle jejich rozhodnutí“? Není to snad proto, aby se zahrnul [případ, kdy] soud rozhodl, že lój je dovolen, a on si zaměnil lój za tuk a snědl jej, [a přesto je] osvobozen? [Odpověď:] Možná [jen když jednal] nevědomky podle jejich rozhodnutí, je osvobozen, ale jestliže si zaměnil lój za tuk a snědl jej, je povinen.

Někteří říkají: Rava řekl: Pojď a slyš: Jednotlivec šel a nevědomky jednal podle jejich rozhodnutí. Neznamená to snad, že [jen když jednal] nevědomky podle jejich rozhodnutí, je osvobozen, ale jestliže si zaměnil lój za tuk a snědl jej, je povinen? [Odpověď:] Možná [to znamená] buď nevědomky, nebo podle jejich rozhodnutí.

Je to sporné: [Jestliže] soud rozhodl, že lój je dovolen, a on si zaměnil lój za tuk a snědl jej – Rav říká: je osvobozen, a rabi Jochanan říká: je povinen. Namítají: „Z lidu země, když učiní“ (Lv 4,27) – s vyloučením odpadlíka.

Rabi Šimon ben Josi říká jménem rabiho Šimona: Není to třeba [vyvozovat odtud], vždyť je řečeno: „[a učiní jedno ze všech přikázání Hospodinových,] co se nemá činit, nevědomky, a provinil se… nebo mu bude oznámen [jeho hřích]“ (Lv 4,22–23) – kdo by se [od hříchu] odvrátil, kdyby to věděl, přináší oběť za svůj nevědomý čin; kdo by se neodvrátil, kdyby to věděl, nepřináší oběť za svůj nevědomý čin.

A je-li tomu tak [jak říká rabi Jochanan], tento přece není [člověkem], který by se odvrátil, kdyby to věděl!

Rav Papa řekl: Rabi Jochanan se domnívá, že jelikož když se to soud dozví, změní svůj názor, a on také změní svůj názor, nazýváme ho [člověkem], který by se odvrátil, kdyby to věděl, a je povinen.

Rava řekl: Rav souhlasí, že [takový jednotlivec] se nezapočítává do většiny obce. Jaký je důvod? Písmo říká: „nevědomky“ (Nu 15,26) – [až] když budou všichni [jednat] v jedné a téže nevědomosti.

„Ať oni jednali a on jednal s nimi“ atd. Proč potřebuje učit všechny tyto [případy]? Dobře v první části [mišny] – učí [způsobem] „nejen toto, ale i toto“. Ale v poslední části, která je o povinnosti, by to mělo být obráceně!