Jevamot 100a יבמות

jsou zvláštním stvořením; otrok také – snad by došlo k povyšování na základě terumy k rodokmenu; neobřezaný a nečistý – protože jsou odpudiví; ten, kdo si vzal ženu, která mu nepřísluší – za trest. Ale žena – z jakého důvodu ne?

Přou se o tom Rav Papa a Rav Huna, syn Rava Jehošuy. Jeden říká: kvůli rozvedené [která by dál dostávala], a druhý říká: kvůli samotě [s cizími muži].

Jaký je mezi nimi rozdíl? Rozdíl je u humna, které je blízko města, ale lidé tam nechodí, anebo které je daleko, ale lidé tam chodí.

A všem posílají do jejich domů, kromě nečistého a toho, kdo si vzal ženu, která mu nepřísluší. Ale neobřezanému posíláme – z jakého důvodu?

Protože je k tomu donucen. Nečistý je přece také donucen! – U onoho je donucení velké, u tohoto donucení velké není.

Naši mistři učili: Otrokovi a ženě se na humnech nedává podíl terumy; a v místě, kde rozdělují, dávají ženě nejprve a hned ji propustí. Co tím míní?

Míní toto: V místě, kde rozdělují desátek chudých, dávají ženě nejprve. Z jakého důvodu? Kvůli [jejímu] ponížení.

Řekl Rava: Dříve, když ke mně přišli k soudu muž a žena, řešil jsem nejprve spor muže, neboť jsem si říkal, že on je zavázán přikázáními. Když jsem uslyšel toto, řeším nejprve spor ženy. Z jakého důvodu? Kvůli [jejímu] ponížení.

Vyrostli-li zaměnění atd. – ‚Propustili‘ – chtějí-li, ano, a nechtějí-li, ne? Ale proč? Otrokyni si vzít nemůže, svobodnou si vzít nemůže! Řekl Rava: Řekni: Donutí je, aby propustili jeden druhého na svobodu.

Ukládají se jim přísnosti atd. – K jaké halaše? Řekl Rav Papa: K jejich moučné oběti – odebírá se z ní hrst jako z moučné oběti Izraelity a nejí se jako moučná oběť kohanim. Jak tedy? Hrst se obětuje zvlášť a zbytky se obětují zvlášť.

Platí zde ovšem: Cokoli, z čehož [část jde] na ohnivé oběti, podléhá [zákazu] „nebudete pálit“ (Lv 2,11)!

Řekl rabi Jehuda, syn rabiho Šimona ben Pazi: [Míněno je], že je přináší jako dřevo, podle rabiho Elazara. Neboť bylo učeno: Rabi Elazar říká: „K líbezné vůni“ (Lv 2,12) je přinášet nesmíš, ale jako dřevo je přinášet smíš.

To je v pořádku podle rabiho Elazara, ale co se dá říci podle mudrců? Že to činí podle rabiho Elazara, syna rabiho Šimona. Neboť bylo učeno: Rabi Elazar, syn rabiho Šimona, říká: Hrst se obětuje zvlášť a zbytky se rozsypou na místo popela. A ani mudrci se s rabim Elazarem, synem rabiho Šimona, nepřou jinde než u moučné oběti za hřích kohanim, která je sama způsobilá k obětování; ale zde i mudrci souhlasí.

MIŠNA: [Žena], která po [smrti] svého manžela nečekala tři měsíce, vdala se a porodila, a není známo, zda je [dítě] devítiměsíční od prvního, nebo sedmiměsíční od druhého: měla-li syny od prvního a syny od druhého, vykonají [jemu] chalicu, a nikoli levirátní sňatek; a stejně on jim vykoná chalicu, a nikoli levirátní sňatek.