Jevamot 105b יבמות

Řekl Rav Jehuda, řekl Rav: To jsou slova rabiho Meira; avšak mudrci říkají: Chalica nezletilého nemá žádnou platnost.

Nezletilá, která vykonala chalicu atd. – Řekl Rav Jehuda, řekl Rav: To jsou slova rabiho Meira, který říká: V oddílu je psáno ‚muž‘, a ženu přirovnáváme k muži.

Avšak mudrci říkají: V oddílu je psáno ‚muž‘; žena – ať dospělá, či nezletilá.

Kdo jsou ti mudrci? Je to rabi Josi. Neboť rabi Chija a rabi Šimon, syn Rabiho, seděli [spolu]. Jeden z nich začal a řekl: Ten, kdo se modlí, musí obrátit oči dolů, neboť je řečeno: „A mé oči a mé srdce tam budou po všechny dny“ (1Kr 9,3).

A druhý řekl: Oči nahoru, neboť je řečeno: „Pozvedněme svá srdce i dlaně“ (Pl 3,41). Mezitím k nim přišel rabi Jišmael, syn rabiho Josiho. Řekl jim: Čím se zabýváte? Řekli mu: Modlitbou. Řekl jim: Tak řekl můj otec: Ten, kdo se modlí, musí obrátit oči dolů a srdce nahoru, aby se splnily oba tyto verše.

Mezitím přišel Rabi do akademie. Ti, kdo byli hbití, si sedli na svá místa; rabi Jišmael, syn rabiho Josiho, kvůli své tělnatosti kráčel [přes sedící] a šel [na své místo].

Řekl mu Avdan: Kdo je to, kdo kráčí po hlavách svatého lidu? Řekl mu: Já jsem Jišmael, syn rabiho Josiho, který přišel učit se Tóru od Rabiho. Řekl mu: A jsi snad hoden učit se Tóru od Rabiho?

Řekl mu: A byl snad Mojžíš hoden učit se Tóru z úst Všemohoucího? Řekl mu: Copak jsi Mojžíš? Řekl mu: Copak je tvůj mistr Bůh? Řekl Rav Josef: Rabi dostal, co mu patřilo, protože [Avdan] mu řekl ‚tvůj mistr‘, a ne ‚můj mistr‘.

Mezitím přišla před Rabiho švagrová. Řekl Rabi Avdanovi: Jdi ji prohlédnout. Když vyšel, řekl mu rabi Jišmael: Tak řekl můj otec: V oddílu je psáno ‚muž‘, ale žena – ať dospělá, či nezletilá.

[Rabi] mu řekl: Pojď zpět, není třeba, stařec již rozhodl. Avdan kráčel [přes sedící] a přicházel. Řekl mu rabi Jišmael, syn rabiho Josiho: Ten, koho svatý lid potřebuje, smí kráčet po hlavách svatého lidu; ten, koho svatý lid nepotřebuje, jak smí kráčet po hlavách svatého lidu?

Řekl Rabi Avdanovi: Zůstaň na svém místě. Bylo učeno: V tu hodinu Avdan onemocněl malomocenstvím, dva jeho synové se utopili a dvě jeho snachy [své manžely] odmítly. Řekl Rav Nachman bar Jicchak: Požehnán buď Milosrdný, že Avdana zahanbil na tomto světě.

Řekl rabi Ami: Ze slov [tohoto] velkého učence se poučíme, že nezletilá koná chalicu [již] v útlém věku. Rava řekl: [Až] dosáhne věku [platnosti] slibů. A halacha [zní]: až bude mít dva chloupky.

Vykonala-li chalicu před dvěma atd. – Řekl Rav Josef bar Minjomi, řekl Rav Nachman: Halacha není podle této dvojice. Vždyť to Rav Nachman jednou už řekl! Neboť řekl Rav Josef bar Minjomi, řekl Rav Nachman: Chalica [se koná] před třemi!

Je to nutné. Neboť kdyby bylo řečeno [jen] to první, řekl bych: To platí předem, ale dodatečně [stačí] i dva; [proto] nás učí: Halacha není podle této dvojice. A kdyby nás učil [jen], že halacha není podle této dvojice, ale podle prvního tanaa, řekl bych: [Tři stačí] dodatečně, ale předem je zapotřebí pět. Je to nutné.

Stalo se, že jeden [podstoupil] chalicu atd. – ‚Mezi sebou a jí‘ – jak to víme? Řekl Rav Jehuda, řekl Šmuel: Svědci ho viděli zvenčí.

Tázali se: Stalo se, že vykonali chalicu mezi sebou venku, a případ přišel před rabiho Akivu ve vězení? Nebo snad se stalo, že vykonali chalicu mezi sebou ve vězení? Řekl Rav Jehuda, řekl Rav: Ve vězení se to stalo a do vězení případ přišel.