Jevamot 105a יבמות

plivla a nepřednesla – její chalica je platná. Plivla, ale nezula a nepřednesla – její chalica je neplatná. Přednesla, ale neplivla a nezula – není se zde čeho obávat.

Podle koho? Chceš-li říci: rabi Eliezer – ‚zula, ale neplivla a nepřednesla – její chalica je platná‘? Vždyť rabi Eliezer řekl: „Tak se učiní“ (Dt 25,9) – věc, která je činem, je nezbytná! Je tedy zřejmé, [že je to] rabi Akiva, a učí se: ‚Plivla, ale nezula a nepřednesla – její chalica je neplatná.‘ Pro koho?

Chceš-li říci: pro kohokoli – to je samozřejmé; copak to je chalica, aby byla dovolena komukoli? Není-liž to tedy pro bratry? Plyne z toho.

A podle rabiho Akivy – čím se liší plivnutí a čím se liší přednes?

Přednes, který je jak na začátku, tak na konci, se lidem nezamění; plivnutí, které na začátku není a na konci je, se lidem zamění, a dospěli by k tomu, že by dovolili ženu, která vykonala chalicu, bratrům.

A někteří říkají, že [mu] poslali toto: Švagrová, která plivla, ať vykoná chalicu a nemusí plivat znovu. Jako onen případ, který přišel před rabiho Amiho, když před ním seděl rabi Aba bar Memel: plivla dříve, než vykonala chalicu. Řekl mu rabi Ami: Podstup s ní chalicu a zbav ji sváru.

Řekl mu rabi Aba: Vždyť vyžadujeme plivnutí! – Už přece plivla. – Ať plivne [znovu], co na tom? – Vznikne z toho škoda, neboť řekneš-li, ať znovu plivne, budou říkat: První plivnutí nemá žádný význam, a dospějí k tomu, že dovolí ženu, která vykonala chalicu, bratrům.

Ale vždyť vyžadujeme [úkony] v jejich pořadí! – Pořadí není nezbytné. [Rabi Aba] si myslel, že ho jen odbývá; vyšel, zkoumal a našel, neboť bylo učeno: Ať předřadila chalicu plivnutí, nebo předřadila plivnutí chalice – co učinila, je učiněno.

Levi odešel do venkovských měst. Tázali se ho: Žena bez rukou – smí vykonat chalicu? Švagrová, která plivla krev – jak to je? [A dále:] „Avšak oznámím ti, co je zapsáno v písmu pravdy“ (Dn 10,21) – z toho plyne, že existuje písmo, které není pravdivé?

Neměl [odpověď] po ruce. Přišel a tázal se v domě učení. Řekli mu: Copak je psáno ‚a zuje rukou‘? A copak je psáno ‚a plivne slinou‘?

„Avšak oznámím ti, co je zapsáno v písmu pravdy“ – copak existuje písmo, které není pravdivé?

To není rozpor: zde [jde] o rozsudek, s nímž je spojena přísaha, zde o rozsudek, s nímž není spojena přísaha.

Podle Rava Šmuela bar Amiho, neboť řekl Rav Šmuel bar Ami, řekl rabi Jonatan: Odkud [víme], že rozsudek, s nímž je spojena přísaha, nemůže být roztržen? Neboť je řečeno: „Proto jsem přísahal domu Élího, že vina domu Élího nebude navěky usmířena obětí ani darem“ (1S 3,14).

Řekl Raba: Obětí a darem není usmířena, ale je usmířena slovy Tóry. Abaje řekl: Obětí a darem není usmířena, ale je usmířena skutky milosrdenství. Raba a Abaje pocházeli z domu Élího. Raba, který se zabýval Tórou, žil čtyřicet let; Abaje, který se zabýval Tórou a skutky milosrdenství, žil šedesát let.

Naši mistři učili: V Jeruzalémě byla jedna rodina, jejíž členové umírali kolem osmnácti let. Přišli a oznámili to Rabanu Jochananovi ben Zakajovi. Řekl jim: Snad jste z rodiny Élího, o níž je řečeno: „A všichni potomci tvého domu zemřou jako muži [v mladém věku]“ (1S 2,33). Jděte, zabývejte se Tórou a budete žít. Šli, zabývali se Tórou a žili, a nazývali je rodinou Jochananovou podle jeho jména.

Řekl Rav Šmuel bar Unja, řekl Rav: Odkud [víme], že rozsudek nad společenstvím není zapečetěn? – ‚Není zapečetěn‘? Vždyť je psáno: „Kdybys se umyla louhem a užila mnoho mýdla, tvá vina zůstane přede mnou poznamenána [zapečetěna]“ (Jr 2,22)!

Nýbrž: Odkud [víme], že i když je zapečetěn, bývá roztržen? Neboť je řečeno: „Kdo je jako Hospodin, náš Bůh, kdykoli ho voláme?“ (Dt 4,7). Ale vždyť je psáno: „Hledejte Hospodina, dokud se dá nalézt“ (Iz 55,6)! – To není rozpor: toto u jednotlivce, toto u společenství. Jednotlivec –

kdy [ho může nalézt]? Řekl Rav Nachman, řekl Raba bar Avuha: To je deset dní mezi Roš hašana a Dnem smíření.

Poslali otci Šmuela: Švagrová, která plivla krev, ať vykoná chalicu, protože krev nemůže být bez příměsi slin.

Namítají: Mohl bych myslet, že krev vycházející z jeho úst a z údu je nečistá? Učí se: „jeho výtok je nečistý“ (Lv 15,2) – a krev vycházející z jeho úst a z údu není nečistá, nýbrž čistá.

To není rozpor: zde [jde o případ], kdy [krev] vysává [z hrdla], zde, kdy samovolně vytéká.

Hluchoněmý, kterému byla vykonána chalica atd.: