Jevamot 12a יבמות

Řekl mu: Učili jsme se to: Byla-li jedna způsobilá a druhá nezpůsobilá – koná-li chalicu, koná chalicu s tou nezpůsobilou, a uzavírá-li levirátní sňatek, uzavírá jej s tou způsobilou. Co je „způsobilá“ a co je „nezpůsobilá“? Řekneš-li „způsobilá“ – způsobilá pro všechny, „nezpůsobilá“ – nezpůsobilá pro všechny: protože je pro něj samého vhodná, jaký je pro něj rozdíl?

Nýbrž není to snad „způsobilá“ – způsobilá pro něj, „nezpůsobilá“ – nezpůsobilá pro něj? A o co jde? O toho, kdo si vzal zpět svou zapuzenou ženu; a učí se: „uzavírá-li levirátní sňatek, uzavírá jej s tou způsobilou“.

Ne, „způsobilá“ pro všechny, „nezpůsobilá“ pro všechny. A co jsi řekl: „Protože je pro něj samého vhodná, jaký je pro něj rozdíl?“ – [je to] kvůli [výroku] Rava Josefa, neboť řekl Rav Josef: Zde Rabi učil: Člověk nemá vylévat vodu ze své cisterny, když ji druzí potřebují.

Pojď a slyš: Kdo si vzal zpět svou zapuzenou ženu poté, co [se mezitím] vdala, ona i její spolumanželka vykonají chalicu. Ona i její spolumanželka – napadlo by tě to? Nýbrž řekni: buď ona, nebo její spolumanželka. A neopravuješ to snad [tím] výkladem? Oprav to takto: Ona vykoná chalicu, její spolumanželka buď vykoná chalicu, nebo vstoupí do levirátního sňatku.

Řekl Rav Lilaj bar Mamal, řekl Mar Ukva, řekl Šmuel: Spolumanželka té, která [manžela] odmítla, je zakázána. Komu? Řekneš-li bratrům – vždyť i ona sama je [jim] dovolena, neboť řekl Šmuel: Odmítla-li tohoto, je dovolena onomu; tím spíše její spolumanželka!

Nýbrž jemu [samotnému]. – A čím se liší ta, která odmítla, že je dovolena bratrům? Tím, že s nimi nic neučinila; ani spolumanželka s nimi nic neučinila!

Je to nařízení kvůli spolumanželce jeho dcery, která odmítla. – A je snad spolumanželka jeho dcery, která odmítla, zakázána? Vždyť jsme se učili [v Mišně]: „A u všech z nich platí: jestliže zemřely nebo odmítly, jsou jejich spolumanželky dovoleny“!

Odmítla koho? Řekneš-li, že odmítla manžela – to je přece [totéž co] zapuzená! Nýbrž není to snad [odmítnutí] švagra?

Ne, ve skutečnosti [odmítnutí] manžela, a [Mišna uvádí] dva druhy rozluky. – A čím se to liší? Když odmítla manžela, vykořenila tím manželství;

když odmítla švagra, vykořenila také [své] první manželství!

[Liší se to] kvůli tomu, co učil Rami bar Jechezkel, neboť učil Rami bar Jechezkel: Odmítla-li manžela, je dovolena jeho otci; [odmítla-li] švagra, je zakázána jeho otci.

Je tedy patrné, že od chvíle, kdy připadla [k levirátnímu sňatku], vypadá jako jeho snacha.

I zde od chvíle, kdy připadla, vypadá jako spolumanželka jeho dcery.

Řekl Rav Asi: Spolumanželka neplodné ženy je zakázána, neboť je řečeno: „Prvorozený, kterého porodí“ (Dt 25,6) – s vyloučením neplodné ženy, která nerodí.

Namítl Rav Šešet: Tři bratři byli ženatí se třemi nepříbuznými ženami a jeden z nich zemřel; a druhý [bratr] s ní učinil [zásnubní] prohlášení [maamar]

a zemřel – tyto vykonají chalicu, ale nevstoupí do levirátního sňatku, neboť je řečeno: „Zemře-li jeden z nich… její švagr k ní vejde“ (Dt 25,5) – ta, na níž je vazba jednoho švagra, a ne vazba dvou švagrů.

A učí se k tomu [dovětek] – řekl Rav Josef: Toto je spolumanželka manželky bratra z otcovy strany, které [to] způsobil zákaz při připadnutí; neboť jsme v celé Tóře nenašli nic takového.

„Toto je“ – co vylučuje? Není to snad vyloučení spolumanželky neplodné ženy, která je dovolena?

Ne, vylučuje spolumanželku neplodné ženy, která je zakázána. A co [znamená] „toto je“? Toto je [případ], kdy [to] způsobil zákaz při připadnutí – její spolumanželka potřebuje chalicu; [spolumanželka] neplodné ženy nepotřebuje ani chalicu. Jaký je důvod? Toto je [zákaz] podle Tóry, tamto podle rabínů.

Učili jsme se [v Mišně]: „A u všech z nich platí: jestliže zemřely, nebo odmítly, nebo byly zapuzeny, nebo se ukázalo, že jsou neplodné, jsou jejich spolumanželky dovoleny.“ – To není obtíž: zde [jde o případ], kdy [manžel] o ní věděl,

zde [jde o případ], kdy o ní nevěděl.

Lze to také vyvodit, neboť se učí „se ukázalo“, a neučí se „byly“. Z toho plyne. – Řekl Rava: