Jevamot 25a יבמות

Obrácené boty pod postelí – Rabi řekl: Protože je ta věc ošklivá, odchází. Obrácené boty? Ať se podívá, čí jsou! Nýbrž [stopy] místa obrácených bot pod postelí – Rabi řekl: Protože je ta věc ošklivá, odchází.

A halacha je podle Rava, a halacha je podle Rabiho? Je to rozpor mezi halachou a halachou! Není to rozpor: zde [jde] o pověst, která [se] přerušila, zde o pověst, která [se] nepřerušila. Pověst, která nepřestala, a nejsou svědkové – podle Rabiho; pověst, která přestala, a jsou svědkové – podle Rava.

A pověst, která nepřestává – jak dlouho? Abaje řekl: Moje chůva mi řekla: Řeč města [trvá] den a půl. A to jsme řekli jen tehdy, když mezitím nepřestala; ale pokud mezitím přestala, hle, přestala. A to jsme řekli jen tehdy, když nepřestala ze strachu; ale pokud přestala ze strachu, je to [jen] ze strachu. A to jsme řekli jen tehdy, když nejsou nepřátelé; ale pokud jsou nepřátelé, jsou to nepřátelé, kdo tu pověst vypustili.

Tam jsme se učili [v Mišně]: Kdo propustí svou manželku kvůli špatné pověsti, nevezme si ji zpět; kvůli slibu, nevezme si ji zpět. Raba bar Huna poslal Rabovi bar Rav Nachmanovi: Ať nás náš mistr naučí: Pokud si ji vzal [zpět], musí ji propustit?

Řekl mu: Učili jsme se: Kdo je podezírán [ze styku] s vdanou ženou a [soud] ji odvedl od jejího [manžela], i když si ji vzal, musí ji propustit. Řekl mu: Je to srovnatelné? Tam „odvedli ji“, a zde „propustil ji“. A Raba bar Rav Nachman: I v naší Mišně jsme se učili „propustil ji“.

A přesto, je to srovnatelné? Zde [jde o] manžela, a tam o milence! Řekl mu: Jsou si navzájem dobře podobné: zde rabani řekli, že si ji nevezme, a pokud si ji vzal, musí ji propustit; i [tam] rabani řekli, že si ji nevezme zpět, a pokud si ji vzal, musí ji propustit.

Ale tak to není: Tam [jeho sňatek] pověst posílil; zde říkáme, že prověřil tu pověst a není [pravdivá].

MIŠNA: Kdo přinese rozlukový list ze zámoří a řekne: „Přede mnou byl napsán a přede mnou byl podepsán“, nesmí si vzít jeho manželku. [Řekne-li]: „Zemřel“, „Zabil jsem ho“, „Zabili jsme ho“, nesmí si vzít jeho manželku. Rabi Jehuda říká: [Řekne-li]: „Zabil jsem ho“, jeho manželka se nesmí vdát; „Zabili jsme ho“, jeho manželka se smí vdát.

GEMARA: Důvodem je, že [přinesl rozlukový list] ze zámoří, kde spoléháme na něj; ale [přinesl-li ho] ze země Izraele, kde nespoléháme na něj, smí si vzít jeho manželku. Ale vždyť

[ve výroku] „zemřel“ nespoléháme na něj, neboť Mistr řekl: Žena [sama] pečlivě prověří [zprávu] a [teprve] se vdá – a [Mišna] učí, že si nesmí vzít jeho manželku!

Tam není žádný spis, zde je spis, neboť jsme se učili: V čem je rozdíl mezi rozlukovým listem a [zprávou o] smrti? V tom, že spis dokazuje.

„Zemřel“, „Zabil jsem ho“, „Zabili jsme ho“, nesmí si vzít jeho manželku. On je ten, kdo si nesmí vzít jeho manželku; jinému se však vdát smí.

Ale vždyť Rav Josef řekl: [Řekne-li]: „Ten a ten se mnou obcoval [jako se ženou]“, [pak, bylo-li to] proti mé vůli, on a [ještě] jiný se spojí [jako svědkové], aby ho zabili; [bylo-li to] s mou vůlí, je to zlovolník, a Tóra řekla: „Nespojuj svou ruku se zlovolníkem, abys byl křivým svědkem“ (Ex 23,1).

A kdybys řekl, že svědectví o ženě je jiné, protože v něm byli rabani shovívaví – vždyť Rav Menaše řekl: