Spíše řekl Abaje: „Jeho druh o něm vypoví“ (Jb 36,33) – [tanaita] uvedl [slova ‚to je‘] u zasnoubení a totéž platí pro rozvod; uvedl [je] u rozvodu a totéž platí pro zasnoubení.
אלא אמר אביי (איוב לו, לג) יגיד עליו ריעו תנא בקידושין וה"ה לגירושין תנא בגירושין וה"ה לקידושין
Spíše řekl Rava: Vše, co platí u zasnoubení, platí i u rozvodu, ale u rozvodu je něco, co u zasnoubení není. ‚To je‘ u rozvodu není míněno přesně, nýbrž protože [tanaita] uvedl ‚to je‘ u zasnoubení, uvedl ‚to je‘ i u rozvodu. A co má vyloučit ‚to je‘ u zasnoubení? Má vyloučit datum, které u zasnoubení není.
אלא אמר רבא כל שיש בקידושין יש בגירושין ויש בגירושין מה שאין בקידושין וזהו דגירושין לאו דוקא אלא משום דתנא זהו בקידושין תנא נמי זהו בגירושין וזהו דקידושין למעוטי מאי למעוטי זמן דליכא בקידושין
A proč [rabíni] nezavedli datum u zasnoubení? Dobře podle toho, kdo říká, [že datum v rozvodném listu bylo zavedeno] kvůli výnosům [z majetku ženy] – zasnoubená nemá [manželovi odevzdávat] výnosy.
ומפני מה לא תקנו זמן בקידושין הניחא למ"ד משום פירי ארוסה לית לה פירי
Rav Acha, syn Rava Josefa, řekl Rav Ašimu: Ale vždyť u otroka – jsou takoví, kdo ho nabývají penězi, a takoví, kdo listinou, a přesto rabíni datum zavedli! – Tam [nabývá] většina listinou, zde většina penězi.
א"ל רב אחא בריה דרב יוסף לרב אשי והא עבדא דאיכא דקני בכספא ואיכא בשטרא ותקון רבנן זמן התם רובא בשטרא הכא רובא בכספא
Chceš-li, řekni: Protože to není možné. Jak by to měli udělat? Ať [listinu] uloží u ní – ona [datum] vymaže. Ať ji uloží u něj – někdy je to dcera jeho sestry a on ji kryje.
אב"א משום דלא אפשר היכי ליעביד לינחה גבי דידה מחקה ליה לינחה גבי דידיה זמנין דבת אחותו היא ומחפה עלה
Ať ji uloží u svědků – pamatují-li si, ať přijdou a svědčí [i bez ní]; a nepamatují-li, někdy uvidí písemnost, přijdou a svědčí [podle ní], a Milosrdný řekl: ‚z jejich úst‘, a ne z jejich písma.
לינחה גבי עדים אי דזכירי ליתו ליסהוד ואי לא זמנין דחזו מכתבא ואתו מסהדי ורחמנא אמר מפיהם ולא מפי כתבם
MIŠNA: Tři bratři byli ženatí se třemi cizími [navzájem nepříbuznými] ženami. Jeden z nich zemřel a druhý s [vdovou] učinil maamar [slovní zasnoubení] a [také] zemřel – tyto [ženy] podstupují chalicu a nevstupují do levirátního sňatku.
מתני׳ ג' אחין נשואין ג' נכריות ומת אחד מהן ועשה בה השני מאמר ומת הרי אלו חולצות ולא מתייבמות
Neboť je řečeno: „Zemře-li jeden z nich… její švagr k ní vejde“ (Dt 25,5) – [k té], na níž lpí vazba jednoho švagra, a ne [k té], na níž lpí vazba dvou švagrů. Rabi Šimon říká: Vezme v levirátní sňatek kteroukoli chce a druhé udělí chalicu.
שנאמר (דברים כה, ה) ומת אחד מהן יבמה יבא עליה שעליה זיקת יבם אחד ולא שעליה זיקת ב' יבמין רבי שמעון אומר מייבם לאיזו שירצה וחולץ לשניה:
GEMARA: Jestliže je vazba dvou švagrů [překážkou] z Tóry, neměla by být potřebná ani chalica! – Spíše [platí] z ustanovení rabínů a je to opatření, aby se neříkalo: Dvě levirátní ženy přicházející z jednoho domu vstupují [obě] do levirátního sňatku.
גמ׳ ואי זיקת ב' יבמין דאורייתא חליצה נמי לא תיבעי אלא מדרבנן וגזירה שמא יאמרו ב' יבמות הבאות מבית אחד מתייבמות
Ať tedy jednu vezme v levirátní sňatek a druhé udělí chalicu! – Je to opatření, aby se neříkalo: Jeden dům je zčásti vybudován
ונייבם לחדא וניחלוץ לחדא גזירה שמא יאמרו בית אחד מקצתו בנוי
Originál: Yevamot 31b na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.