Jevamot 44b יבמות

že dítě je poskvrněné ohledně kněžství. Kdo jsou „všichni“, kteří uznávají? Šimon Hatemani: ačkoli Šimon Hatemani říká, že mamzer nevzniká z [těch, za něž je jen] negativní přikázání – dejme tomu, že mamzerem není, poskvrněné však přece je.

[Plyne to] a fortiori z vdovy: Jestliže u vdovy pro velekněze, jejíž zákaz neplatí pro všechny, je její syn poskvrněný, pak u této, jejíž zákaz platí pro všechny, není snad správné, že je její syn poskvrněný?

Lze to vyvrátit: Co platí o vdově – že ona sama je znesvěcena [, toto ne].

A dále: Je psáno: „ona je ohavnost“ (Dt 24,4) – a nikoli její synové jsou ohavností.

A dále se učí [v baraitě]: Kdo si vezme zpět svou rozvedenou ženu, kdo se ožení s tou, s níž vykonal chalicu, a kdo se ožení s příbuznou té, s níž vykonal chalicu – rabi Akiva říká: Nemá s ní [platné] zasnoubení, nepotřebuje od něho rozvodný list, ona je nezpůsobilá a její dítě je nezpůsobilé, a nutí ho, aby ji propustil. A mudrci říkají: Má s ní [platné] zasnoubení, potřebuje od něho rozvodný list, ona je způsobilá a její dítě je způsobilé.

Pro koho [je způsobilé]? Což ne pro kněžství? – Ne, pro pospolitost. – Je-li tomu tak, „ona je způsobilá“ – pro koho? Řekneš-li, že pro pospolitost, to je přece zřejmé! Proto, že smilnila, je snad nezpůsobilá pro pospolitost? Což tedy ne pro kněžství?

A protože ona [je způsobilá] pro kněžství, i její dítě [je způsobilé] pro kněžství? – Copak to vyplývá? Tato [část] je, jak je, a tamta je, jak je.

I rozum to tak velí, neboť se v první části učí: Ona je nezpůsobilá a její dítě je nezpůsobilé. Ona je nezpůsobilá – pro koho? Řekneš-li, že pro pospolitost – proto, že smilnila, je snad nezpůsobilá pro pospolitost? Což tedy ne pro kněžství?

A její dítě je nezpůsobilé – pro koho? Řekneš-li, že pro kněžství, a pro pospolitost je způsobilé – vždyť rabi Akiva říká, že dítě je mamzer! Je tedy zřejmé, že pro pospolitost.

A protože v první části je tato [zmínka], jak je, a tamta, jak je, i v závěru je tato, jak je, a tamta, jak je.

A „ona je ohavnost“ – také: ona je ohavnost, a nikoli její spolužena je ohavností; ale její synové ohavností jsou.

Ale [úsudek z] vdovy je potíž: co platí o vdově – že ona sama je znesvěcena.

Nýbrž bylo-li to řečeno, bylo to řečeno takto: Řekl Rav Josef, řekl rabi Šimon, syn Rabiho: Všichni uznávají u toho, kdo souloží se ženou, za niž hrozí karet, že dítě je poskvrněné. Kdo jsou „všichni“, kteří uznávají? Rabi Jehošua: ačkoli rabi Jehošua říká, že mamzer nevzniká z [těch, za něž hrozí] karet – dejme tomu, že mamzerem není, poskvrněné však přece je.

[Plyne to] a fortiori z vdovy: Jestliže u vdovy pro velekněze, jejíž zákaz neplatí pro všechny, je její syn poskvrněný, pak u této, jejíž zákaz platí pro všechny, není snad správné, že je její syn poskvrněný?

A řekneš-li: Co platí o vdově – že ona sama je znesvěcena? I zde: jakmile s ní souložil, učinil z ní nevěstku.

Řekl Raba bar bar Chana, řekl rabi Jochanan: Všichni uznávají u otroka a modloslužebníka, který souloží s dcerou Izraele, že dítě je mamzer.

Kdo jsou „všichni“, kteří uznávají? Šimon Hatemani: ačkoli Šimon Hatemani říká, že mamzer nevzniká z [těch, za něž je jen] negativní přikázání, to platí