Jevamot 68a יבמות

neboť ji nabyl zasnoubením. A jde-li o Izraelitku [zasnoubenou] s kohenem, nedává jí jíst – kvůli [výroku] Ully.

„Hluchoněmý“: Jde-li o dceru kohena [provdanou] za Izraelitu, vylučuje ji, neboť ji nabyl na základě nařízení rabínů. A jde-li o Izraelitku [provdanou] za kohena, nedává jíst: Milosrdný řekl „majetek za jeho peníze“, a tento není způsobilý nabývat.

„A [chlapec] ve věku devíti let…“: Myslelo se, [že jde] o ženu čekající na jabama [ve věku] devíti let a jednoho dne. K čemu? Jde-li o vyloučení, i nezletilý vylučuje; jde-li o to, aby dával jíst, ani dospělý nedává jíst!

Abaje řekl: Zde jde o jabama ve věku devíti let a jednoho dne, který vstoupil ke své švagrové, kterou podle Tóry nabyl. Mohl bys říci: Protože ji podle Tóry nabyl a jeho styk je [platným] stykem, ať [jí dává] jíst. [Proto] nás učí, že [rabíni] postavili styk [chlapce] ve věku devíti let a jednoho dne na roveň [pouhému] ma'amaru u dospělého.

Rava mu řekl: Pokud je tomu tak, [co] závěr, který učí: „pochybnost, zda je mu devět let a jeden den, či ne“? Jestliže [ten, komu je] jistě devět [let a jeden den], nedává jíst, je třeba [to říkat] o pochybnosti?

Rava tedy řekl: [Jde] o [chlapce] ve věku devíti let a jednoho dne z oněch nezpůsobilých, o nichž se učí, že svým stykem [ženu] vylučují. Jak bylo učeno [v baraitě]: [Chlapec] ve věku devíti let a jednoho dne, [který je] proselyta z Amonu či Moabu, Egypťan či Edómec, Kutejec, natín, chalal či mamzer, který vstoupil ke kohence, levitce či Izraelitce, ji vyloučil.

Ale z toho, že se v závěru učí: „Nejsou-li způsobilí vstoupit do [obce] Izraele, ti vylučují“, plyne, že v první části nejde o nezpůsobilé! První část [mluví] o nezpůsobilých pro obec, závěr o nezpůsobilých pro kněžství.

K věci samé: [Chlapec] ve věku devíti let a jednoho dne, [který je] proselyta z Amonu či Moabu, Egypťan či Edómec, Kutejec, natín, chalal či mamzer, který vstoupil ke kohence, levitce či Izraelitce, je vyloučil.

Rabi Josi říká: Každý, jehož potomstvo je nezpůsobilé, vylučuje; každý, jehož potomstvo není nezpůsobilé, nevylučuje. Raban Šimon ben Gamliel říká: Každý, jehož dceru si smíš vzít, jeho vdovu si smíš vzít; a každý, jehož dceru si nesmíš vzít, jeho vdovu si nesmíš vzít.

Odkud to [víme]? Rav Jehuda řekl, že Rav řekl: Verš praví: „A dcera kohena, bude-li [patřit] cizímu muži“ (Lv 22,12) – jakmile s ní měl styk nezpůsobilý, vyloučil ji.

Ten [verš] je potřebný k tomu, co říká Milosrdný: Dcera kohena, která se vdá za nekohena, nebude jíst!

To plyne z [verše]: „a vrátí se do domu svého otce jako v jejím mládí, bude jíst z chleba svého otce“ (Lv 22,13). Z toho, že Milosrdný řekl: „a vrátí se do domu svého otce, bude jíst“, plyne, že předtím nejedla.

Kdyby [to bylo] z onoho [verše], řekl bych, že zákaz plynoucí z příkazu je příkazem. [Proto to] Milosrdný napsal. Ten [výklad] pro zákaz? Zákaz plyne z [verše]: „Žádný cizinec nebude jíst svaté“ (Lv 22,10).