A k čemu mi tři verše u terumy? Jsou [všechny] potřebné. Neboť z „dokud nebude čistý“ bych nevěděl, čím [se očistí]; [proto] napsal Milosrdný: „A když zapadne slunce, bude čistý.“
ותלתא קראי בתרומה למה לי צריכי דאי מעד אשר יטהר לא הוה ידענא במאי כתב רחמנא ובא השמש וטהר
A kdyby Milosrdný napsal [jen] „a když zapadne slunce“, [řekl bych, že] tato slova [platí] o tom, kdo nepřináší smírčí oběť, ale u toho, kdo smírčí oběť přináší, bych řekl: dokud ji nepřinese; [proto] napsal Milosrdný „dokud se nenaplní“.
ואי כתב רחמנא ובא השמש ה"מ דלאו בר כפרה אבל דבר כפרה אימא עד דמייתי כפרה כתב רחמנא עד מלאת
A podle onoho tanaity, který se přel s tanaitou ze školy rabiho Jišmaela a říká, že Písmo mluví o tom, kdo měl výtok třikrát, a o potvrzeně malomocném, a ono „dokud nebude čistý“ [znamená] dokud nepřinese smírčí oběť – k čemu mi dva verše u svatých [obětí]?
ולהך תנא דפליג עליה דתנא דבי ר' ישמעאל דאמר בזב בעל ג' ראיות ובמצורע מוחלט הכתוב מדבר והאי עד אשר יטהר עד דמייתי כפרה תרי קראי בקדשים ל"ל
Jsou potřebné. Neboť kdyby to Milosrdný napsal u rodičky, [bylo by to] proto, že její nečistota je rozsáhlá, ale u toho, kdo má výtok, bych řekl, že ne. A kdyby to Milosrdný napsal u toho, kdo má výtok, [bylo by to] proto, že nebyl z obecného [zákazu] vyňat, ale u rodičky bych řekl, že ne. Je tedy třeba [obojího].
צריכי דאי כתב רחמנא ביולדת משום דמרובה טומאתה אבל בזב אימא לא ואי כתב רחמנא בזב דלא הותר מכללו אבל יולדת אימא לא צריכא
Neboť se učí: „A bude nečistý“ – mohl bys myslet, že pro všechno; Písmo učí: „A bude čistý.“ Kdyby [jen] „a bude čistý“, mohl bys myslet, že pro všechno; Písmo učí: „A bude nečistý.“ Jak je to tedy? Zde pro desátek, zde pro terumu.
דתניא וטמא יכול לכל ת"ל וטהר אי וטהר יכול לכל ת"ל וטמא הא כיצד כאן למעשר כאן לתרומה
A chceš-li, řekni: Dotyk terumy se vyvozuje odtud: „Ničeho svatého se nedotkne“ (Lv 12,4) – je to varování pro toho, kdo jí, nebo jen pro toho, kdo se dotýká?
ואיבעית אימא נגיעה דתרומה מהכא נפקא (ויקרא יב, ד) בכל קדש לא תגע אזהרה לאוכל או אינו אלא לנוגע
Písmo učí: „Ničeho svatého se nedotkne a do svatyně nevstoupí“ (Lv 12,4) – přirovnává svaté ke svatyni: jako u svatyně jde o věc, za niž se odnímá duše, tak i u svatého jde o věc, za niž se odnímá duše; a za dotyk se duše neodnímá.
ת"ל בכל קדש לא תגע ואל המקדש לא תבא מקיש קדש למקדש מה מקדש דבר שיש בו נטילת נשמה אף קדש דבר שיש בו נטילת נשמה ובנגיעה נטילת נשמה ליכא
„Muž s rozdrcenými varlaty…“ Kdo je tanaita [podle něhož] žena, která čeká na styk nezpůsobilý podle Tóry, [smí] jíst [terumu]? Rabi Elazar řekl: Učí se to ve sporu a je to [podle]rabiho Elazara a rabiho Šimona.
פצוע דכא וכו': מאן תנא משתמרת לביאה פסולה דאורייתא אכלה א"ר אלעזר במחלוקת שנויה ורבי אלעזר ורבי שמעון היא
A rabi Elazar? „Protože už jedla“ neříkáme; neboť kdybys to neřekl, dcera Izraele, která se provdala za kohena a její manžel zemřel, by mohla jíst, protože už jedla!
ור' אלעזר שכבר אכלה לא אמרינן דאי לא תימא הכי בת ישראל שנשאת לכהן ומת בעלה תאכל שכבר אכלה
„Kdo je muž s rozdrcenými [varlaty]?“ Mudrci učili: Kdo je muž s rozdrcenými varlaty? Každý, jemuž byla rozdrcena varlata, třebas jen jedno z nich, i když byla [jen] proděravěna, i když scvrkla, i když něco chybí. Rabi Jišmael, syn rabiho Jochanana ben Beroky, řekl: Slyšel jsem z úst mudrců na Vinici v Javne: Každý, kdo má jen jedno varle, není ničím jiným než eunuchem od slunce [od narození] a je způsobilý.
איזהו פצוע: תנו רבנן איזהו פצוע דכא כל שנפצעו ביצים שלו ואפילו אחת מהן ואפי' ניקבו ואפילו נמוקו ואפילו חסרו אמר רבי ישמעאל בנו של ר' יוחנן בן ברוקה שמעתי מפי חכמים בכרם ביבנה כל שאין לו אלא ביצה אחת אינו אלא סריס חמה וכשר
A proděravěný [muž] neplodí? Vždyť jeden muž, který vylezl na palmu,
וניקב לא מוליד והא ההוא גברא דסליק לדיקלא
Originál: Yevamot 75a na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.