Jevamot 75a יבמות

Vždyť je psáno: „Ničeho svatého se nedotkne“ (Lv 12,4) – aby se zahrnula teruma! Nýbrž Písmo vypočítává jednotlivé záležitosti.

A k čemu mi tři verše u terumy? Jsou [všechny] potřebné. Neboť z „dokud nebude čistý“ bych nevěděl, čím [se očistí]; [proto] napsal Milosrdný: „A když zapadne slunce, bude čistý.“

A kdyby Milosrdný napsal [jen] „a když zapadne slunce“, [řekl bych, že] tato slova [platí] o tom, kdo nepřináší smírčí oběť, ale u toho, kdo smírčí oběť přináší, bych řekl: dokud ji nepřinese; [proto] napsal Milosrdný „dokud se nenaplní“.

A kdyby Milosrdný napsal [jen] „dokud se nenaplní“, řekl bych: i bez ponoření; [proto] napsal Milosrdný „dokud nebude čistý“.

A podle onoho tanaity, který se přel s tanaitou ze školy rabiho Jišmaela a říká, že Písmo mluví o tom, kdo měl výtok třikrát, a o potvrzeně malomocném, a ono „dokud nebude čistý“ [znamená] dokud nepřinese smírčí oběť – k čemu mi dva verše u svatých [obětí]?

Jsou potřebné. Neboť kdyby to Milosrdný napsal u rodičky, [bylo by to] proto, že její nečistota je rozsáhlá, ale u toho, kdo má výtok, bych řekl, že ne. A kdyby to Milosrdný napsal u toho, kdo má výtok, [bylo by to] proto, že nebyl z obecného [zákazu] vyňat, ale u rodičky bych řekl, že ne. Je tedy třeba [obojího].

„Do vody bude vložen a bude nečistý až do večera“ (Lv 11,32) – k čemu mi [to]? Rabi Zera řekl: Pro dotyk.

Neboť se učí: „A bude nečistý“ – mohl bys myslet, že pro všechno; Písmo učí: „A bude čistý.“ Kdyby [jen] „a bude čistý“, mohl bys myslet, že pro všechno; Písmo učí: „A bude nečistý.“ Jak je to tedy? Zde pro desátek, zde pro terumu.

Ale já to obrátím! Je logické: tak jako je jedení terumy přísnější než jedení desátku, tak je i dotyk terumy přísnější než dotyk desátku.

A chceš-li, řekni: Dotyk terumy se vyvozuje odtud: „Ničeho svatého se nedotkne“ (Lv 12,4) – je to varování pro toho, kdo jí, nebo jen pro toho, kdo se dotýká?

Písmo učí: „Ničeho svatého se nedotkne a do svatyně nevstoupí“ (Lv 12,4) – přirovnává svaté ke svatyni: jako u svatyně jde o věc, za niž se odnímá duše, tak i u svatého jde o věc, za niž se odnímá duše; a za dotyk se duše neodnímá.

A to, že to vyjádřil výrazem dotyku, říká toto: dotyk je jako jedení.

„Muž s rozdrcenými varlaty…“ Kdo je tanaita [podle něhož] žena, která čeká na styk nezpůsobilý podle Tóry, [smí] jíst [terumu]? Rabi Elazar řekl: Učí se to ve sporu a je to [podle] rabiho Elazara a rabiho Šimona.

Rabi Jochanan řekl: Můžeš říci i [podle] rabiho Meira; zde je to jiné, protože už [terumu] jedla.

A rabi Elazar? „Protože už jedla“ neříkáme; neboť kdybys to neřekl, dcera Izraele, která se provdala za kohena a její manžel zemřel, by mohla jíst, protože už jedla!

A rabi Jochanan? Tam zaniklo jeho vlastnictví, zde jeho vlastnictví nezaniklo.

„Kdo je muž s rozdrcenými [varlaty]?“ Mudrci učili: Kdo je muž s rozdrcenými varlaty? Každý, jemuž byla rozdrcena varlata, třebas jen jedno z nich, i když byla [jen] proděravěna, i když scvrkla, i když něco chybí. Rabi Jišmael, syn rabiho Jochanana ben Beroky, řekl: Slyšel jsem z úst mudrců na Vinici v Javne: Každý, kdo má jen jedno varle, není ničím jiným než eunuchem od slunce [od narození] a je způsobilý.

Eunuch od slunce – to tě napadlo? Nýbrž je jako eunuch od slunce a je způsobilý.

A proděravěný [muž] neplodí? Vždyť jeden muž, který vylezl na palmu,