Jevamot 88a יבמות

jaký je důvod, že ho rabíni zavazují? Řekneš-li, že je to proto, že [jeden svědek] je věrohodný – vždyť dva obecně, kteří jsou věrohodní, i když je popírá, a přece ho rabíni osvobozují! Není to tedy proto, že mlčel, a mlčení je jako přiznání?

Spíše je to logická úvaha: Je to podobné kusu [masa], [o němž je] pochybnost, zda je to [zakázaný] lůj, nebo [povolený] tuk, a přijde jeden svědek a řekne: „Jsem si jist, že je to [povolený] tuk“ – kde je věrohodný.

Je to snad podobné? Tam nebyl zjištěn zákaz, zde byl zjištěn zákaz vdané ženy, a ve věci zakázaného styku [se nerozhoduje] méně než dvěma [svědky].

Je to tedy podobné jen kusu, který je jistě [zakázaný] lůj, a přijde jeden svědek a řekne: „Jsem si jist, že je to [povolený] tuk“ – kde není věrohodný. – Je to snad podobné? Tam, i kdyby přišlo sto, nebyli by věrohodní; zde, protože kdyby přišli dva, byli by věrohodní, ať je věrohodný i jeden. [Je to] podobné tevelu, posvěcenému majetku a slibům zákazu.

Jak vypadá ten [případ] s tevelem? Je-li jeho vlastní – [je věrohodný,] protože je v jeho moci jej upravit. Jde-li však o [tevel] jiného, co si [ten tanaj] myslí?

Jestliže si myslí, že ten, kdo odděluje terumu ze svého za [úrodu] druhého, nepotřebuje souhlas majitele – [je věrohodný,] protože je v jeho moci jej upravit. A jestliže si myslí, že potřebuje souhlas majitele, a [svědek] říká: „Vím o něm, že jej upravil“ – odkud to víme právě o tomto?

Také posvěcený majetek: Je-li posvěcen co do hodnoty – [je věrohodný,] protože je v jeho moci jej vykoupit. Je-li posvěcen co do podstaty: je-li jeho vlastní – protože je v jeho moci nechat se [svého zasvěcení] zprostit [mudrcem]. Jde-li však o [majetek] jiného, a [svědek] říká: „Vím o něm, že se jeho majitel nechal [zasvěcení] zprostit“ – odkud to víme právě o tomto?

Také sliby zákazu: Jestliže si myslí, že u slibů zákazu platí [zákaz] zpronevěry [svatého majetku] a vztahuje se na ně svatost hodnoty – [je věrohodný,] protože je v jeho moci je vykoupit. A jestliže si myslí, že u slibů zákazu neplatí [zákaz] zpronevěry a je to jen zákaz, který si vložil na svá ramena – je-li jeho vlastní, protože je v jeho moci nechat se [slibu] zprostit.

Jde-li však o [slib] jiného, a [svědek] říká: „Vím, že se jeho majitel nechal [slibu] zprostit“ – odkud to víme právě o tomto?

Rabi Zera řekl: Kvůli přísnosti, kterou jsi na ni uvalil na konci, jsi jí ulehčil na začátku. – Ať [rabíni] ani nezpřísňují, ani neulehčují!

Kvůli [nebezpečí, že zůstane] připoutanou [ženou], jí rabíni ulehčili.

„Musí odejít od tohoto i od tohoto“ atd. Rav řekl: To učili jen [v případě], kdy se provdala na [výpověď] jednoho svědka; ale provdala-li se na [výpověď] dvou svědků, nemusí odejít. Na Západě se mu smáli: Ten muž přišel a stojí [zde], a ty říkáš, že nemusí odejít? – Je to potřeba [v případě], kdy ho nepoznáváme.

Jestliže ho nepoznáváme, proč by měla odejít [i] v případě jednoho svědka? – Je to potřeba [v případě], kdy přišli dva a řekli: „My jsme byli s ním od chvíle, kdy odešel, až dosud, a vy jste ti, kdo ho nepoznáváte,“ jak je psáno: „A Josef poznal své bratry, ale oni ho nepoznali“ (Gn 42,8), a Rav Chisda řekl: To učí, že odešel bez plnovousu a přišel s plnovousem.

Nakonec jsou to [ale přece] dva [svědci proti] dvěma,