Jevamot 87b יבמות

prázdné a nyní je tělo plné; ale „nemá potomka“, kde na počátku [bylo] tělo prázdné a nyní je tělo prázdné, řekl bych, že ne. Proto bylo třeba [obojího].

Mnemotechnická pomůcka: Řekl mu – nebylo učiněno; učinil ho; mrtvý; bylo učiněno a nebylo učiněno; dítě; levirát a teruma, levirát a teruma. [Konec] pomůcky.

Rav Jehuda z Askarty se zeptal Ravy: Neměli by být mrtví učiněni jako živí ohledně levirátu [úsudkem] od lehčího k těžšímu? Jestliže tam, kde [Tóra] učinila dítě z prvního jako dítě z druhého, aby ji vyloučilo z terumy, neučinila mrtvé jako živé, tam, kde neučinila dítě z prvního jako dítě z druhého, aby ji osvobodilo od levirátu, není [snad] logické, aby nebyli mrtví učiněni jako živí?

[Rava odpověděl:] Písmo říká: „Její cesty jsou cesty líbezné a všechny její stezky [jsou] pokoj“ (Př 3,17).

[Pak:] Měli by být mrtví učiněni jako živí ohledně terumy [úsudkem] od lehčího k těžšímu: Jestliže tam, kde neučinila dítě z prvního jako dítě z druhého, aby ji osvobodilo od levirátu, učinila mrtvé jako živé, tam, kde učinila dítě z prvního jako dítě z druhého, aby ji vyloučilo z terumy, není [snad] logické, aby byli mrtví učiněni jako živí? Písmo říká: „a nemá potomka“ (Lv 22,13) – a tato [ho] nemá.

[Pak:] Mělo by být dítě z prvního učiněno jako dítě z druhého ohledně levirátu [úsudkem] od lehčího k těžšímu: Jestliže tam, kde neučinila mrtvé jako živé ohledně terumy, učinila dítě z prvního jako dítě z druhého, tam, kde učinila mrtvé jako živé ohledně levirátu, není [snad] logické, aby bylo dítě z prvního učiněno jako dítě z druhého? Písmo říká: „a nemá syna“ (Dt 25,5) – a tento [ho] nemá.

[Pak:] Nemělo by být dítě z prvního učiněno jako dítě z druhého ohledně terumy [úsudkem] od lehčího k těžšímu: Jestliže tam, kde učinila mrtvé jako živé, aby ji osvobodili od levirátu, neučinila dítě z prvního jako dítě z druhého, tam, kde neučinila mrtvé jako živé ohledně terumy, není [snad] logické, aby nebylo dítě z prvního učiněno jako dítě z druhého? Písmo říká: „nemá“ – a tato má.

Vrátíme se k tobě, [kapitolo] „Jsou dovolené“.

MIŠNA: Žena, jejíž manžel odešel do zámoří, a přišli a řekli jí: „Tvůj manžel zemřel,“ a ona se provdala, a potom se její manžel vrátil – musí odejít od tohoto i od tohoto a potřebuje rozvodný list od tohoto i od tohoto.

A nemá [nárok] na ketubu, ani na plody, ani na výživu, ani na opotřebované [věci], ani vůči tomuto, ani vůči tomuto. A pokud [něco] vzala od tohoto či od tohoto, vrátí to.

A dítě je mamzer od tohoto i od tohoto. A ani tento, ani tento se kvůli ní neposkvrňuje [jako kohen]; ani tento, ani tento nemá nárok na to, co nalezne, ani na výtěžek její práce, ani na zrušení jejích slibů.

Byla-li Izraelitka, stává se nezpůsobilou pro kněžství; [byla-li] dcerou levity, [je vyloučena] z desátku; a [byla-li] dcerou kohena, z terumy. A dědicové tohoto ani dědicové tohoto nedědí její ketubu. A pokud zemřeli [bez dětí], bratři tohoto i bratři tohoto vykonají chalicu, ale nevstoupí [s ní] do levirátu.

Rabi Josi říká: Její ketuba [jde] z majetku jejího prvního manžela. Rabi Elazar říká: První má nárok na to, co nalezne, na výtěžek její práce a na zrušení jejích slibů. Rabi Šimon říká: Její soulož nebo chalica s bratrem prvního [manžela] osvobozuje její sokyni, a dítě od něho není mamzer.

A pokud se provdala bez svolení, smí se k němu vrátit. Provdala-li se na základě [rozhodnutí] soudu, musí odejít a je osvobozena od oběti.

Neprovdala-li se na základě [rozhodnutí] soudu, musí odejít a je povinna [přinést] oběť. Moc soudu je tedy větší, neboť ji osvobozuje od oběti. Jestliže jí soud určil, [že se smí] provdat, a ona šla a provinila se, je povinna [přinést] oběť, neboť jí dovolili jen se provdat.

GEMARA: Z toho, že závěr učí: „Provdala-li se bez svolení, smí se k němu vrátit“ – [tj.] bez svolení soudu, nýbrž na [výpověď] svědků – plyne, že začátek [mluví o případu], kdy [se provdala] se svolením soudu a na [výpověď] jednoho svědka. Je tedy zřejmé, že jeden svědek je věrohodný.

A také jsme se učili: Bylo zavedeno, že [ženy] provdávají na [výpověď] svědka z úst svědka, ženy z úst ženy, ženy z úst otroka a z úst otrokyně. Je tedy zřejmé, že jeden svědek je věrohodný.

A také jsme se učili: [Říká-li] jeden svědek: „Jedl jsi lůj,“ a on říká: „Nejedl jsem,“ je osvobozen [od oběti]. Důvodem je, že řekl: „Nejedl jsem“; kdyby však mlčel, byl by [svědek] věrohodný. Je tedy zřejmé, že jeden svědek je věrohodný podle Tóry.

Odkud to víme? Neboť bylo učeno [v baraitě]: „Nebo mu bude dán na vědomí jeho hřích“ (Lv 4,23) – [tj. sám to zjistí,] a ne že mu to dají na vědomí jiní. Mohl bych si myslet, že i když to nepopírá, je osvobozen? Proto Písmo říká: „nebo mu bude dán na vědomí“ – jakkoli.

O jakou situaci jde? Řekneš-li, že přišli dva a on je nepopírá – k čemu potřebuji verš? Není to tedy [případ], kdy [svědek je] jeden, a když ho nepopírá, je věrohodný? Plyne z toho, že jeden svědek je věrohodný. – Ale odkud [víš], že je to proto, že je věrohodný? Možná je to proto, že mlčí, a mlčení je jako přiznání.

Věz, [že je tomu tak,] neboť závěr učí: [Jestliže] dva řekli: „Jedl jsi lůj,“ a on říká: „Nejedl jsem,“ je osvobozen. Rabi Meir [ho] zavazuje. Rabi Meir řekl: [Úsudek] od lehčího k těžšímu: Mohou-li ho dva přivést k těžkému [trestu] smrti, nepřivedou ho k lehké oběti?

Řekli mu: Co když bude chtít říci: „Jednal jsem úmyslně“? [Nyní tedy:] V začátku