Jevamot 88b יבמות

a ten, kdo s ní souloží, je povinen podmíněnou obětí za vinu. – Rav Šešet řekl: Například když se provdala za jednoho ze svých svědků.

[Ale] ona sama je povinna podmíněnou obětí za vinu! – [Jde o případ,] kdy říká: „Jsem si jistá.“ – Je-li tomu tak, co je to za tvrzení? Ani rabi Menachem, syn rabiho Josiho, to říkal jen tehdy, když přišli svědci a potom se provdala, ale [o případu, kdy] se provdala a potom přišli svědci, [to] neřekl.

Neboť bylo učeno [v baraitě]: [Jestliže] dva říkají: „Zemřel,“ a dva říkají: „Nezemřel“; dva říkají: „Byla rozvedena,“ a dva říkají: „Nebyla rozvedena“ – ta se nesmí provdat, a pokud se provdala, nemusí odejít. Rabi Menachem, syn rabiho Josiho, říká: Musí odejít. Řekl rabi Menachem, syn rabiho Josiho: Kdy říkám, že musí odejít? Když přišli svědci a potom se provdala; ale provdala-li se a potom přišli svědci, ta nemusí odejít.

– I když to Rav říká, [mluví] o případu, kdy přišli svědci a potom se provdala, aby vyloučil [názor] rabiho Menachema, syna rabiho Josiho. A někteří říkají: Důvodem je, že se provdala a potom přišli svědci; ale přišli-li svědci a potom se provdala, musí odejít. Podle koho [to je]? Podle rabiho Menachema, syna rabiho Josiho.

Rava namítl: Odkud [víme], že pokud [kohen] nechtěl [propustit nezpůsobilou ženu], nutí ho? Písmo říká: „A budeš ho považovat za svatého“ (Lv 21,8) – proti jeho vůli.

O jakou situaci jde? Řekneš-li, že se neprovdala za jednoho ze svých svědků a neříká: „Jsem si jistá“ – je třeba říkat, že ho nutí? Není to tedy [případ], kdy se provdala za jednoho ze svých svědků a říká: „Jsem si jistá,“ a [baraita] učí, že ho nutí? Je tedy zřejmé, že ji od něho odebíráme.

– Zákaz kněžství je odlišný. A chceš-li, řekni: Co znamená „nutí ho“? Nutí ho na [výpověď] svědků. A chceš-li, řekni: [Jde o případ,] kdy přišli svědci a potom se provdala, a je to [názor] rabiho Menachema, syna rabiho Josiho.

Rav Aši říká: Co [znamená] „nemusí odejít“, které řekl Rav? Nemusí odejít od svolení [vrátit se k] prvnímu.

Vždyť to Rav řekl už jednou, neboť jsme se učili: „Provdala-li se bez svolení, smí se k němu vrátit,“ a Rav Huna řekl jménem Rava: Tak zní halacha! – Jedno bylo řečeno [výslovně] a druhé vyplynulo z toho [druhého].

Šmuel řekl: To učili jen tehdy, když mu [manželovi] neodporuje; ale odporuje-li mu, nemusí odejít. O čem mluvíme? Řekneš-li, že o dvou [svědcích] – co na tom, že jim odporuje? Tedy o jednom: důvodem je, že mu odporuje, ale kdyby mlčela, musela by odejít.

Vždyť Ula řekl: Všude, kde Tóra považovala jednoho svědka za věrohodného, je to [jako by] zde byli dva, a slova jednoho [neplatí] proti dvěma! – O čem zde mluvíme? O [svědcích] nezpůsobilých ke svědectví, a podle rabiho Nechemji.

Neboť bylo učeno [v baraitě]: Rabi Nechemja říká: Všude, kde Tóra považovala jednoho svědka za věrohodného, řiď se většinou výpovědí; a učinili dvě ženy proti jednomu muži jako dva muže proti jednomu muži.

A chceš-li, řekni: Všude, kde nejprve přišel jeden způsobilý svědek, je i sto žen jako jeden svědek; zde však mluvíme o případu, kdy nejprve přišla žena.

A [slova] rabiho Nechemji vysvětli takto: Rabi Nechemja říká: Všude, kde Tóra považovala jednoho svědka za věrohodného, řiď se většinou výpovědí; a učinili dvě ženy proti jedné ženě jako dva muže proti jednomu muži. Ale dvě ženy proti jednomu muži jsou jako půl na půl.

„Potřebuje rozvodný list od tohoto i od tohoto.“ Je pochopitelné, že od prvního potřebuje rozvodný list; ale proč od druhého? Je to přece pouhé smilstvo!

Rav Huna řekl: [Je to] preventivní nařízení, aby neříkali: „Tento se rozvedl a tento si [ji] vzal,“ a ukázalo by se, že vdaná žena odchází bez rozvodného listu. – Je-li tomu tak, v závěru, který učí: „Řekli jí: ‚Tvůj manžel zemřel,‘ a ona se zasnoubila, a potom se její manžel vrátil – smí se k němu vrátit,“ ať tam také řeknou: „Tento se rozvedl a tento [se s ní] zasnoubil,“ a ukázalo by se, že vdaná žena odchází bez rozvodného listu!

– Ve skutečnosti potřebuje rozvodný list. – Je-li tomu tak, ukázalo by se, že tento bere zpět svou rozvedenou ženu poté, co se [s jiným] zasnoubila! – [Je to] podle rabiho Josiho ben Kipara, který říká: [Byla-li] z manželství [s jiným], je zakázána; ze zasnoubení je dovolena.

– Ale z toho, že závěr učí: „I když