Bylo učeno podle rabiho Šily: Kdo se vydá na cestu před zakokrháním kohouta, jeho krev je na jeho hlavě. Rabi Jošija říká: Dokud [kohout] nezakokrhá podruhé, a někteří říkají: dokud nezakokrhá potřetí. A o jakém kohoutu mluvili? O průměrném kohoutu.
תניא כוותיה דר' שילא היוצא לדרך קודם קריאת הגבר דמו בראשו רבי יאשיה אומר עד שישנה ויש אומרים עד שישלש ובאיזה תרנגול אמרו בתרנגול בינוני
Řekl Rav Jehuda, řekl Rav: V době, kdy Izrael putuje na poutní svátek, stojí natěsnaně a klanějí se volně, a sahají až jedenáct loket za síň příkrovu. Co tím říká? Takto říká: Ačkoli sahají jedenáct loket za síň příkrovu a stojí natěsnaně, když se klanějí, klanějí se volně. A to je jeden z deseti zázraků, které se děly v Chrámu.
אמר רב יהודה אמר רב בשעה שישראל עולין לרגל עומדין צפופין ומשתחוים רווחים נמשכין אחת עשרה אמה אחורי בית הכפורת מאי קאמר הכי קאמר אף על פי שנמשכין אחת עשרה אמה אחורי בית הכפורת ועומדים צפופין כשהן משתחוין משתחוין רווחים וזה אחד מעשרה נסים שנעשו במקדש
Neboť jsme se učili: Deset zázraků se dělo v Chrámu: žádná žena nepotratila kvůli vůni masa svatých obětí; maso svatých obětí nikdy nezapáchalo; na jatkách nebyla vidět moucha; veleknězi se na Den smíření nepřihodil noční výron; v omeru, ve dvou chlebech a v chlebu předložení nebyla nalezena vada; stáli natěsnaně a klaněli se volně; had ani štír nikdy v Jeruzalémě neuškodil; a nikdo neřekl svému druhovi: Je mi těsno na místě, kde bych přenocoval v Jeruzalémě.
דתנן עשרה נסים נעשו בבית המקדש לא הפילה אשה מריח בשר הקדש ולא הסריח בשר הקדש מעולם ולא נראה זבוב בבית המטבחים ולא אירע קרי לכהן גדול ביום הכפורים ולא נמצא פסול בעומר ובשתי הלחם ובלחם הפנים עומדים צפופים ומשתחוים רווחים ולא הזיק נחש ועקרב בירושלים מעולם ולא אמר אדם לחברו צר לי המקום שאלין בירושלים
Začal Chrámem a skončil Jeruzalémem – [tedy] jsou tu ještě dva další v Chrámu. Bylo učeno: Déšť nikdy neuhasil oheň dříví na hranici [oltáře]; a dým hranice – ani kdyby přišly všechny větry světa a vanuly do něj, nepohnuly by jím z místa.
פתח במקדש וסיים בירושלים איכא תרתי אחרנייתא במקדש תניא מעולם לא כבו גשמים אש של עצי המערכה ועשן המערכה אפי' כל הרוחות שבעולם באות ומנשבות בו אין מזיזות אותו ממקומו
A víc jich není? Vždyť Rav Šemaja z Kalanbo učil: Střepy hliněných nádob se vsakovaly na svém místě. A řekl Abaje: Vole a peří [ptačí oběti], popel z vnitřního oltáře a popel ze svícnu se vsakovaly na svém místě.
ותו ליכא והתניא רב שמעיה בקלנבו שברי כלי חרס נבלעין במקומן ואמר אביי מוראה ונוצה ודישון מזבח הפנימי ודישון המנורה נבלעין במקומן
Vady byly tři, a [tana] je počítá jako jednu; vyřaď dva a přidej dva. Je-li tomu tak, vsakování byla také dvě? Počítá je jako jedno; [pak jich] chybí. Je tu ještě jiný, neboť řekl rabi Jehošua ben Levi: Veliký zázrak se děl s chlebem předložení: při odstranění byl [stejně teplý] jako při položení, neboť je řečeno: „aby položil teplý chléb v den, kdy byl odebrán“ (1S 21,7).
פסולי תלתא הוו חשבינהו בחד אפיק תרי ועייל תרי אי הכי בלועין נמי תרי הוו חשבינהו בחד חסרו להו איכא נמי אחריתי דאמר רבי יהושע בן לוי נס גדול היה נעשה בלחם הפנים סלוקו כסדורו שנאמר (שמואל א כא, ז) לשום לחם חום ביום הלקחו
A víc jich není? Vždyť řekl rabi Levi: Tato věc je naší tradicí od otců: místo archy nezabíralo [žádnou] míru. A řekl Rabenaj, řekl Šmuel: Cheruvové stáli zázrakem.
ותו ליכא והאמר ר' לוי דבר זה מסורת בידינו מאבותינו מקום ארון אינו מן המדה ואמר רבנאי אמר שמואל כרובים בנס היו עומדין
Počítá zázraky venku, zázraky uvnitř nepočítá. Je-li tomu tak, i chléb předložení je zázrak uvnitř? – Chléb předložení je zázrak venku, neboť řekl Reš Lakiš: Co je psáno: „na čistém stole“ (Lv 24,6)? Čistém – z toho plyne, že [může být] nečistý?
ניסי דבראי קא חשיב ניסי דגואי לא קא חשיב אי הכי לחם הפנים נמי ניסי דגואי הוא לחם הפנים ניסי דבראי הוא דאמר ריש לקיש מאי דכתיב (ויקרא כד, ו) על השלחן הטהור טהור מכלל שהוא טמא
Originál: Yoma 21a na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.