Joma 21a יומא

A někteří říkají: i Ridja [anděl deště]. A mudrci prosili o milosrdenství ohledně duše v hodině, kdy vychází z těla, a [ten zvuk] zrušili.

Bylo učeno podle rabiho Šily: Kdo se vydá na cestu před zakokrháním kohouta, jeho krev je na jeho hlavě. Rabi Jošija říká: Dokud [kohout] nezakokrhá podruhé, a někteří říkají: dokud nezakokrhá potřetí. A o jakém kohoutu mluvili? O průměrném kohoutu.

Řekl Rav Jehuda, řekl Rav: V době, kdy Izrael putuje na poutní svátek, stojí natěsnaně a klanějí se volně, a sahají až jedenáct loket za síň příkrovu. Co tím říká? Takto říká: Ačkoli sahají jedenáct loket za síň příkrovu a stojí natěsnaně, když se klanějí, klanějí se volně. A to je jeden z deseti zázraků, které se děly v Chrámu.

Neboť jsme se učili: Deset zázraků se dělo v Chrámu: žádná žena nepotratila kvůli vůni masa svatých obětí; maso svatých obětí nikdy nezapáchalo; na jatkách nebyla vidět moucha; veleknězi se na Den smíření nepřihodil noční výron; v omeru, ve dvou chlebech a v chlebu předložení nebyla nalezena vada; stáli natěsnaně a klaněli se volně; had ani štír nikdy v Jeruzalémě neuškodil; a nikdo neřekl svému druhovi: Je mi těsno na místě, kde bych přenocoval v Jeruzalémě.

Začal Chrámem a skončil Jeruzalémem – [tedy] jsou tu ještě dva další v Chrámu. Bylo učeno: Déšť nikdy neuhasil oheň dříví na hranici [oltáře]; a dým hranice – ani kdyby přišly všechny větry světa a vanuly do něj, nepohnuly by jím z místa.

A víc jich není? Vždyť Rav Šemaja z Kalanbo učil: Střepy hliněných nádob se vsakovaly na svém místě. A řekl Abaje: Vole a peří [ptačí oběti], popel z vnitřního oltáře a popel ze svícnu se vsakovaly na svém místě.

Vady byly tři, a [tana] je počítá jako jednu; vyřaď dva a přidej dva. Je-li tomu tak, vsakování byla také dvě? Počítá je jako jedno; [pak jich] chybí. Je tu ještě jiný, neboť řekl rabi Jehošua ben Levi: Veliký zázrak se děl s chlebem předložení: při odstranění byl [stejně teplý] jako při položení, neboť je řečeno: „aby položil teplý chléb v den, kdy byl odebrán“ (1S 21,7).

A víc jich není? Vždyť řekl rabi Levi: Tato věc je naší tradicí od otců: místo archy nezabíralo [žádnou] míru. A řekl Rabenaj, řekl Šmuel: Cheruvové stáli zázrakem.

Počítá zázraky venku, zázraky uvnitř nepočítá. Je-li tomu tak, i chléb předložení je zázrak uvnitř? – Chléb předložení je zázrak venku, neboť řekl Reš Lakiš: Co je psáno: „na čistém stole“ (Lv 24,6)? Čistém – z toho plyne, že [může být] nečistý?