Joma 21b יומא

Vždyť je to dřevěná nádoba určená k tomu, aby stála na místě, a žádná nádoba určená k tomu, aby stála na místě, nepřijímá nečistotu, a [dokonce] tvoří přepážku proti nečistotě. Spíše to učí, že jej zvedali [a ukazovali] poutníkům a říkali jim: Hleďte, jak jste milí Všudypřítomnému: při odstranění je [chléb teplý] jako při položení, neboť je řečeno: „aby položil teplý chléb v den, kdy byl odebrán“ (1S 21,7).

A víc jich není? Vždyť řekl Rav Ošaja: Když Šalomoun stavěl Chrám, vysadil v něm všechny druhy ovocných stromů ze zlata, a ty nesly své plody ve svém čase; a když do nich zavanul vítr, plody opadávaly, neboť je řečeno: „Jeho ovoce zašumí jako Libanon“ (Ž 72,16). A když do Svatyně vstoupili cizinci, uschly, neboť je řečeno: „a květ Libanonu vadne“ (Na 1,4). A Svatý, budiž požehnán, je v budoucnu navrátí, neboť je řečeno: „Bohatě rozkvete a zajásá, jásotem a plesáním; bude jí dána sláva Libanonu“ (Iz 35,2).

Trvalé zázraky nepočítá. – Teď, když jsi k tomu dospěl, [řekni], že archa a cheruvové jsou také trvalé zázraky.

Řekl mistr: „A dým hranice.“ Cožpak na hranici byl dým? Vždyť bylo učeno: Pět věcí bylo řečeno o ohni hranice: leží jako lev, je jasný jako slunce, má hmotnou podstatu, stravuje vlhké jako suché a nevydává dým.

Když to říkáme, [jde] o [oheň] z obyčejného [zdroje], neboť bylo učeno: „A synové kněze Árona dají oheň na oltář“ (Lv 1,7) – ačkoli oheň sestupuje z nebe, je přikázáním přinést [oheň] z obyčejného [zdroje].

„Leží jako lev“? Vždyť bylo učeno: Řekl rabi Chanina, zástupce kohanim: Já jsem ho viděl, a ležel jako pes! – Není to obtížné: zde [jde o] první Chrám, tam o druhý Chrám.

A byl [vůbec] ve druhém Chrámu? Vždyť řekl Rav Šmuel bar Inja: Co je psáno: „A zalíbí se mi v něm a budu oslaven“ (Ag 1,8)? A čteme ve-ekavda – proč je [psáno] bez he? To je pět věcí, kterými se lišil první Chrám od druhého Chrámu, a tyto jsou: archa, příkrov a cheruvové, oheň, Šechina, duch svatosti a urim a tumim. – Řekli: Byl, ale nepomáhal.

Učili naši mistři: Je šest druhů ohně: je [oheň], který jí a nepije; je, který pije a nejí; je, který jí i pije; je, který stravuje vlhké jako suché; je oheň, který zahání oheň; a je oheň, který stravuje oheň.

Je oheň, který jí a nepije – to je náš; pije a nejí – [horečka] nemocných; jí i pije – Elijášův, neboť je psáno: „a vodu, která byla v příkopu, vylízal“ (1Kr 18,38); stravuje vlhké jako suché – [oheň] hranice; je oheň, který zahání oheň – Gavrielův; a je oheň, který stravuje oheň – [oheň] Šechiny, neboť mistr řekl: Vztáhl mezi ně svůj prst a spálil je.

„A dým hranice – ani všechny větry světa jím nepohnou z místa.“ Vždyť řekl rabi Jicchak bar Avdimi: Na konci posledního svátečního dne Sukot všichni pozorovali dým hranice: naklonil-li se k severu, chudí se radovali a hospodáři se rmoutili, protože deště toho roku budou hojné a jejich plody shnijí; naklonil-li se k jihu, chudí se rmoutili a hospodáři se radovali, protože deště toho roku budou skrovné a jejich plody se uchovají.

Naklonil-li se k východu, všichni se radovali; k západu, všichni se rmoutili. – [Nakláněl se,] protože se pohyboval sem a tam jako palma, ale nerozptyloval se.

Řekl mistr: K východu – všichni se radovali; k západu – všichni se rmoutili. A postav proti tomu: Východní [vítr] je vždy dobrý, západní je vždy zlý; severní vítr je dobrý pro pšenici, když dosáhla třetiny [zralosti], a zlý pro olivy, když nasazují plody; jižní vítr je zlý pro pšenici, když dosáhla třetiny, a dobrý pro olivy, když nasazují plody.

A řekl Rav Josef, a někteří říkají Mar Zutra: A tvým znamením [budiž]: stůl na severu a svícen na jihu – tento rozmnožuje své a tento rozmnožuje své.

Není to obtížné: toto [platí] pro nás, tamto pro ně.

Vrátíme se k tobě, [kapitolo] Sedm dní.