Joma 83a יומא

„Ničemové se odcizili od lůna“ (Ž 58,4). Vzešel z ní Šabtaj, který zadržoval ovoce [aby zvýšil ceny].

„Nemocný se krmí podle znalců.“ Rabi Janaj řekl: Říká-li nemocný: Potřebuji, a lékař říká: Nepotřebuje, posloucháme nemocného. Jaký je důvod? „Srdce zná hořkost své duše“ (Př 14,10). To je samozřejmé! Mohl bys říci, že lékař ví víc; učí nás [že ne].

Říká-li lékař: Potřebuje, a nemocný říká: Nepotřebuji, posloucháme lékaře. Jaký je důvod? Zachvátila ho otupělost.

Učili jsme se: Nemocný se krmí podle znalců. Podle znalců – ano, podle sebe sama – ne; podle znalců – ano, podle jednoho znalce – ne?

S čím se zde zabýváme? [S případem], kdy říká: Nepotřebuji. Ať ho tedy krmí podle [jednoho] znalce! Je to potřebné [pro případ], kdy je s ním jiný, který říká: Nepotřebuje – krmí ho podle znalců.

Je to pochybnost o životě, a při pochybnosti o životě se rozhoduje mírněji! Je to potřebné [pro případ], kdy jsou s ním dva jiní, kteří říkají: Nepotřebuje. A ačkoli Rav Safra řekl: Dva jsou jako sto a sto jako dva – to platí ohledně svědectví, ale ohledně odhadu se řídíme [počtem] názorů.

A to platí ohledně odhadu v peněžních věcech, ale zde jde o pochybnost o životě!

A z toho, že se v závěru učí: „A nejsou-li tam znalci, krmí se podle sebe sama“, plyne, že v první části [jde o případ], kdy říká: Potřebuji! [Text] je neúplný a učí se takto: Kdy to platí? Když říká: Nepotřebuji. Ale říká-li: Potřebuji, a nejsou tam dva znalci, nýbrž jeden, který říká: Nepotřebuje, krmí se podle sebe sama.

Mar bar Rav Aši řekl: Kdykoli říká: Potřebuji, i kdyby tam bylo sto, kteří říkají: Nepotřebuje, posloucháme jeho, jak se říká: „Srdce zná hořkost své duše“.

Učili jsme se: Nejsou-li tam znalci, krmí se podle sebe sama. Důvod je, že tam nejsou znalci; ale jsou-li tam znalci, ne? Učí se to takto: Kdy to platí? Když říká: Nepotřebuji. Ale říká-li: Potřebuji – [jako by] tam nebyli znalci vůbec, krmí se podle sebe sama, jak se říká: „Srdce zná hořkost své duše“.

MIŠNA: Koho zachvátil bulmus [nezvladatelný hlad], krmí se i nečistými věcmi, dokud se mu nerozjasní oči. Koho pokousal vzteklý pes, nekrmí se lalokem jater [toho psa]; a rabi Matja ben Charaš to dovoluje.

A dále řekl rabi Matja ben Charaš: Kdo má bolest v krku, smí mu dát lék do úst o šabatu, protože je to pochybnost o životě, a každá pochybnost o životě odsouvá šabat.

Na koho se zřítila zřícenina a je pochybnost, zda tam je, nebo tam není; pochybnost, zda je živ, nebo mrtev; pochybnost, zda je to Kutejec, nebo Izraelita – odkopávají kvůli němu hromadu. Našli-li ho živého, odkopávají [dál]; a je-li mrtev, ať ho nechají.

GEMARA: Rabíni učili: Podle čeho poznávali, že se mu rozjasnily oči? Když rozezná dobré od zlého. Abaje řekl: A podle chuti.

Rabíni učili: Koho zachvátil bulmus, krmí se tím nejlehčím [zákazem] napřed. [Je-li na výběr] neodesátkované (tevel) a zdechlina, krmí ho zdechlinou; neodesátkované a [plody] sedmého roku – [plody] sedmého roku.

Neodesátkované a teruma – to je spor tanaitů, neboť se učí: Krmí ho neodesátkovaným a nekrmí ho teruma. Ben Tema říká: Teruma, a ne neodesátkovaným. Raba řekl: Kde je to možné s nesvěceným [jídlem], všichni se shodují, že ho [neodesátkované] upravíme [oddělením desátků] a nakrmíme ho.

Přou se v [případě], kdy to s nesvěceným možné není. Jeden mistr zastává, že neodesátkované je přísnější, a druhý mistr zastává, že teruma je přísnější. Jeden mistr zastává, že neodesátkované je přísnější, ale teruma je vhodná pro kohena; a druhý mistr zastává, že teruma je přísnější, ale neodesátkované je možné upravit.