Neznamená „jeho slova platí“, že se [dar] vrací svému majiteli? – Nikoli: jeho slova platí, a ani on jej nezískává, a kdokoli se jej zmocní, získá jej.
מאי לאו דבריו קיימין דהדרא למרה לא דבריו קיימין והוא נמי לא קני לה וכל המחזיק בה זכה בה
Namítá se: Kdo řekne svému druhovi: Nemám žádný nárok ani spor o toto pole, nemám s ním nic společného a má ruka je od něj odtažena – neřekl nic. A „má ruka je od něj odtažena“ je přece podobné „nechci“, a učí, že neřekl nic!
מיתיבי האומר לחבירו דין ודברים אין לי על שדה זו אין לי עסק בה וידי מסולקת הימנה לא אמר כלום והא ידי מסולקת הימנה כאי אפשי דמי וקתני לא אמר כלום
Namítá se: Kdo připíše svůj majetek jiným, a byli mezi ním otroci, a onen řekne: Nechci je – byl-li jejich druhý pán kohen, jedí z teruma. Raban Šimon ben Gamliel říká: Jakmile řekl: Nechci je, již je získali dědicové.
מיתיבי הכותב נכסיו לאחרים והיו בהן עבדים ואמר הלה אי אפשי בהן אם היה רבו שני כהן אוכלין בתרומה רשב"ג אומר כיון שאמר אי אפשי בהן כבר זכו בהן יורשין
Podle Rabana Šimona ben Gamliela je to v pořádku: zastává, že když člověk dává dar, [činí tak] s tím, že jej od něj přijmou; když jej od něj nepřijmou, vrací se svému majiteli.
בשלמא לרשב"ג קסבר כי יהיב איניש מתנה אדעתא דמקבלין לה מיניה כי לא מקבלין לה מיניה הדרא למרה
Ale podle prvního tany – jestliže když řekne: Nechci je, kdokoli se jich zmocní, je získá, zde, kde druhý [pán] řekl: Nechci je, stávají se z nich laici, a laici by jedli teruma! – Zastává, že kdo se vzdá svého otroka, ten vyjde na svobodu, ale potřebuje osvobozovací listinu od svého pána; a zastává, že kdo [teprve] čeká na osvobozovací listinu, jí z teruma.
אלא לת"ק אי כי אמר אי אפשי בהן כל המחזיק בהן זכה בהן הכא דאמר שני אי אפשי בהן הוו להו זרים וקאכלי זרים תרומה קסבר המפקיר עבדו יצא לחירות וצריך גט שחרור מרבו וקסבר מעוכב לגט שחרור אוכל בתרומה:
Rabi Eliezer říká: Ať je obětována atd. Proč potřebuje rabi Eliezer[zdůvodnění] hříchem? Vždyť rabi Eliezer řekl, že podmíněná oběť za vinu přichází jako dobrovolná, neboť jsme se učili: Rabi Eliezer říká: Člověk smí každý den dobrovolně přinést podmíněnou oběť za vinu!
ר' אליעזר אומר יקרב כו': לר"א ל"ל חטא הא א"ר אליעזר אשם תלוי בנדבה אתי דתנן ר"א אומר מתנדב אדם אשם תלוי בכל יום
Rav Aši řekl: [Tady] je to rabi Eliezer, [podle něhož] mu řekli, jak jsme se učili: Avšak řekli mu: Počkej, dokud se nedostaneš do [situace] nejistoty.
אמר רב אשי ר"א דאמרו לו הוא דתנן אלא אומרים לו המתן עד שתכנס לבית הספק:
Dozví-li se to poté, co byla poražena atd. Učí: Maso ať vyjde na místo spalování. Z toho plyne, že nesvatá [zvířata] poražená na nádvoří [Chrámu] se spalují.
אם משנשחט נודע כו': קתני הבשר יצא לבית השרפה אלמא חולין שנשחטו בעזרה בשריפה
A postavme proti tomu: S jistou obětí za vinu tomu tak není – dříve než byla poražena, ať vyjde a pase se se stádem; poté co byla poražena, hle, ať je pohřbena! Rabi Elazar řekl: [Mišna je] rozlomená – kdo učil tuto [část], neučil tamtu.
ורמינהי אשם ודאי אינו כן אם עד שלא נשחט יצא וירעה בעדר משנשחט ה"ז יקבר א"ר אלעזר תברא מי ששנה זו לא שנה זו
Raba řekl: Jistou oběť za vinu házíš proti podmíněné oběti za vinu? Jistou oběť za vinu – jelikož ji nepotřebuje, nezasvětí ji; podmíněnou oběť za vinu – protože ho hryže svědomí, rozhodne se a zasvětí ji.
אמר רבה אשם ודאי על אשם תלוי קרמית אשם ודאי כיון דלא צריך ליה לא מקדיש ליה אשם תלוי מתוך שלבו נוקפו גומר ומקדשו
Je-li však něco obtížné, je obtížná jistá oběť za vinu proti jisté oběti za vinu: učí „hle, ať je pohřbena“, a řekni [i] závěr: „maso ať vyjde na místo spalování“. Tato [mišna] je jistě rozlomená – kdo učil tuto [část], neučil tamtu.
אלא אי קשיא אשם ודאי על אשם ודאי קשיא דקתני ה"ז יקבר אימא סיפא והבשר יצא לבית השריפה הא ודאי תברא מי ששנה זו לא שנה זו
Byla-li krev vykropena, maso se jí. Ale proč? Vždyť se [o tom, že nezhřešil] dozvěděl! Rava řekl: Verš praví: „a on nevěděl, a bude mu odpuštěno“ (Lv 5,18) – a tento v době odpuštění vědomí neměl.
נזרק הדם הבשר יאכל: ואמאי הא הויא ליה ידיעה אמר רבא אמר קרא (ויקרא ה, יח) והוא לא ידע ונסלח לו והא לא הויא ליה ידיעה בשעת סליחה:
Rabi Josi říká: I když je krev [ještě] v poháru atd. Proč má být podle rabiho Josiho vykropena? Vždyť měl vědomí v době odpuštění! Rava řekl: Rabi Josi zastává [názor]rabiho Šimona, který řekl: Vše, co je určeno k vykropení, je jako vykropené.
רבי יוסי אומר אפילו הדם בכוס כו': לר' יוסי אמאי יזרק הא הויא ליה ידיעה בשעת סליחה אמר רבא ר' יוסי סבר לה כר"ש דאמר כל העומד ליזרק כזרוק דמי
Řekněme, že rabi Šimon tak říká o věci, jež je určena k vykropení; ale tato není určena k vykropení! Na Západě říkají: Rabi Josi zastává, že posvátné nádoby posvěcují nezpůsobilé [věci] tak, aby byly předem obětovány.
אימר דאמר ר"ש במידי דעומד ליזרק אבל האי אין עומד ליזרק אמרי במערבא קסבר ר' יוסי כלי שרת מקדשין בו את הפסול בתחלה ליקרב:
S jistou obětí za vinu tomu tak není atd. Bylo řečeno: Jalovice, jíž má být zlomen vaz – kdy se stává zakázanou [k užitku]? Rav Hamnuna řekl: Za života. Rava řekl: Po zlomení vazu.
אשם ודאי אינו כן כו': איתמר עגלה ערופה אימתי נאסרת רב המנונא אמר מחיים רבא אמר לאחר עריפה
Podle Ravy je to v pořádku: od chvíle, kdy na ní byl vykonán čin. Ale podle Rava Hamnuny – odkdy?
בשלמא לרבא מעידנא דאיתעביד בה מעשה אלא לרב המנונא מאימתי
Originál: Keritot 24b na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.