Ketubot 110b כתובות

ale ne z města do velkoměsta ani z velkoměsta do města.

Vyvádí se ze špatného obydlí do dobrého, ale ne z dobrého obydlí do špatného. Raban Šimon ben Gamliel říká: Ani ze špatného obydlí do dobrého, protože dobré obydlí [tělo] zkouší.

GEMARA: Dobře, z velkoměsta do města [ne], protože ve velkoměstě je k dostání všechno a ve městě není k dostání všechno. Ale z města do velkoměsta – proč ne?

To podporuje rabi Josiho bar Chaninu, neboť rabi Josi bar Chanina řekl: Odkud [víme], že bydlení ve velkoměstech je těžké? Neboť je řečeno: „Lid žehnal všem mužům, kteří se dobrovolně nabídli, že budou bydlet v Jeruzalémě“ (Neh 11,2).

„Raban Šimon ben Gamliel říká“ atd.: Co [znamená] „zkouší“? Podle Šmuela, neboť Šmuel řekl: Změna obvyklého způsobu života je začátkem nemoci střev. V knize Ben Siry je psáno: „Všechny dny chudého jsou zlé“ (Př 15,15). Vždyť jsou [přece] šabaty a svátky! – Podle Šmuela, neboť Šmuel řekl: Změna obvyklého způsobu života je začátkem nemoci střev.

Ben Sira říká: I noci. Jeho střecha je nejníže ze střech a jeho vinice na vrcholu hor; déšť ze [všech] střech [stéká] na jeho střechu a půda z jeho vinice do [cizích] vinic.

MIŠNA: Všichni mohou [druhé] nutit, aby s nimi odešli vzhůru do země Izraele, ale ne všichni mohou nutit k odchodu [z ní]. Všichni mohou nutit k odchodu vzhůru do Jeruzaléma, ale ne všichni mohou nutit k odchodu [z něj]. Platí to jak pro muže, tak pro ženy.

Vzal-li si ženu v zemi Izraele a rozvedl se s ní v zemi Izraele, dává jí [ketubu] v mincích země Izraele. Vzal-li si ženu v zemi Izraele a rozvedl se s ní v Kapadokii, dává jí v mincích země Izraele. Vzal-li si ženu v Kapadokii a rozvedl se s ní v zemi Izraele, dává jí v mincích země Izraele; Raban Šimon ben Gamliel říká: Dává jí v mincích Kapadokie. Vzal-li si ženu v Kapadokii a rozvedl se s ní v Kapadokii, dává jí v mincích Kapadokie.

GEMARA: „Všichni mohou nutit k odchodu vzhůru“ – co se tím zahrnuje? Zahrnuje se tím otroky.

A podle toho, kdo uvádí otroky výslovně, co se tím zahrnuje? Zahrnuje se tím [odchod] z dobrého obydlí do špatného.

„Ale ne všichni mohou nutit k odchodu“ – co se tím zahrnuje? Zahrnuje se tím otrok, který utekl z ciziny do země [Izraele]: říkáme [jeho pánovi]: Prodej ho zde a jdi, kvůli [přikázání] usídlení v zemi Izraele.

„Všichni mohou nutit k odchodu vzhůru do Jeruzaléma“ – co se tím zahrnuje? Zahrnuje se tím [odchod] z dobrého obydlí do špatného.

„Ale ne všichni mohou nutit k odchodu“ – co se tím zahrnuje? Zahrnuje se tím [odchod] i ze špatného obydlí do dobrého. A protože v první části učil „ne všichni mohou nutit k odchodu“, učil i v poslední části „ne všichni mohou nutit k odchodu“.

Naši mistři učili: Říká-li on, [že chce] odejít vzhůru, a ona říká, [že nechce] odejít vzhůru, nutí ji, aby odešla vzhůru; a ne-li, ať odejde bez ketuby. Říká-li ona, [že chce] odejít vzhůru, a on říká, [že nechce] odejít vzhůru, nutí ho, aby odešel vzhůru; a ne-li, ať ji propustí a dá jí ketubu.

Říká-li ona, [že chce] odejít [ze země], a on říká, [že nechce] odejít, nutí ji, aby neodcházela; a ne-li, ať odejde bez ketuby. Říká-li on, [že chce] odejít, a ona říká, [že nechce] odejít, nutí ho, aby neodcházel; a ne-li, ať ji propustí a dá jí ketubu.

„Vzal-li si ženu“ atd.: To samo o sobě je potíž.

Učí: Vzal-li si ženu v zemi Izraele a rozvedl se s ní v Kapadokii, dává jí v mincích země Izraele – z toho plyne, že se řídíme [místem vzniku] závazku. Uveď však poslední část: Vzal-li si ženu v Kapadokii a rozvedl se s ní v zemi Izraele, dává jí v mincích země Izraele – z toho plyne, že se řídíme [místem] vymáhání.

Raba řekl: Učili zde [jedno z] úlev týkajících se ketuby; domnívá se, že ketuba je z ustanovení mudrců.

„Raban Šimon ben Gamliel říká: Dává jí v mincích Kapadokie“: Domnívá se, že ketuba je z Tóry.

Naši mistři učili: Kdo předloží dlužní úpis proti druhému – je-li v něm napsáno „Babylónie“, vymáhá ho v mincích Babylónie; je-li v něm napsáno „země Izraele“, vymáhá ho v mincích země Izraele. Je-li v něm napsáno bez určení [místa] – předložil-li ho v Babylónii, vymáhá ho v mincích Babylónie; předložil-li ho v zemi Izraele, vymáhá ho v mincích země Izraele. Je-li v něm napsáno „stříbro“ bez určení, dlužník mu splatí, čím chce. Tak tomu není u ketuby.

K čemu se to vztahuje? Rav Mešaršija řekl: K první části – aby se vyloučil [názor] Rabana Šimona ben Gamliela, který řekl, že ketuba je z Tóry.

„Je-li v něm napsáno ‚stříbro‘ bez určení, dlužník mu splatí, čím chce“: Proč neříci [kus] neraženého stříbra? Rabi Elazar řekl: Když je v něm napsáno „mince“. Proč neříci drobné mince? Rav Papa řekl: Drobné mince ze stříbra lidé nerazí.

Naši mistři učili: Vždy ať člověk bydlí v zemi Izraele, i ve městě, jehož většinu tvoří modloslužebníci, a ať nebydlí mimo zemi, i ve městě, jehož většinu tvoří Izraelité. Neboť každý, kdo bydlí v zemi Izraele, je jako ten, kdo má Boha, a každý, kdo bydlí mimo zemi, je jako ten, kdo nemá Boha, neboť je řečeno: „abych vám dal kenaanskou zemi, abych byl vaším Bohem“ (Lv 25,38).

Nemá snad každý, kdo nebydlí v zemi, Boha? Nýbrž má ti to říci: Každý, kdo bydlí mimo zemi, je jako by sloužil modlám. A tak je řečeno i o Davidovi: „neboť mě dnes vyhnali, abych neměl podíl na Hospodinově dědictví, a řekli: Jdi, služ jiným bohům“ (1S 26,19). Řekl snad někdo Davidovi: Jdi, služ jiným bohům? Nýbrž má ti to říci: Každý, kdo bydlí mimo zemi, je jako by sloužil modlám.

Rabi Zejra se vyhýbal Rav Jehudovi, protože chtěl odejít vzhůru do země Izraele, neboť Rav Jehuda řekl: Každý, kdo odchází vzhůru z Babylónie do země Izraele, přestupuje přikázání, neboť je řečeno: