Ketubot 22a כתובות

jsou to dva proti dvěma; je-li to námitka vady původu, je to pouhé odhalení skutečnosti. – Skutečně ti řeknu: námitka loupežnictví, a ti [druzí] říkají: Víme o něm, že se kál.

Řekl rabi Zeira: Tuto věc jsem slyšel od rabiho Aby, a nebýt rabiho Aby z Akka, zapomněl bych ji: Tři, kteří zasedli k ověření listiny, a jeden z nich zemřel – musí napsat: Zasedali jsme tři, a jeden [už] není.

Řekl Rav Nachman bar Jicchak: A je-li v ní napsáno: Tato listina vyšla před nás, soud – už to není třeba. – Ale snad je to drzý soud, a [jednal] podle Šmuela, neboť řekl Šmuel: Dva, kteří soudili, jejich rozsudek je rozsudkem, jenže se [takový soud] nazývá drzým soudem?

[Jde o případ], kdy je v ní napsáno: Soud Rabany Aši. – Ale snad učenci z domu Rava Aši zastávají [názor] Šmuela? – [Jde o případ], kdy je v ní napsáno: A řekl nám Rabana Aši.

MIŠNA: Žena, která řekla: Byla jsem vdaná, a jsem rozvedená – je věrohodná, protože ústa, která zakázala, jsou ústa, která dovolila. Jsou-li však svědkové, že byla vdaná, a ona říká: Jsem rozvedená – není věrohodná. Řekla: Byla jsem zajata, a jsem čistá – je věrohodná, protože ústa, která zakázala, jsou ústa, která dovolila. Jsou-li však svědkové, že byla zajata, a ona říká: Jsem čistá – není věrohodná. A přišli-li svědkové až poté, co se vdala, nemusí odejít.

GEMARA: Řekl rabi Asi: Odkud [víme] z Tóry, že ústa, která zakázala, jsou ústa, která dovolila? Neboť je řečeno: „Svou dceru jsem dal tomuto muži za ženu“ (Dt 22,16) – „muži“ – zakázal ji; „tomuto“ – dovolil ji.

K čemu je mi verš? Je to prostá úvaha – on ji zakázal a on ji dovoluje! Nýbrž verš byl potřebný pro [výrok] Rava Huny [jménem] Rava; neboť řekl Rav Huna, řekl Rav: Odkud [víme] z Tóry, že otec je věrohodný, aby zakázal svou dceru? Neboť je řečeno: „Svou dceru jsem dal tomuto muži.“ – „Tomuto“, k čemu mi je?

Je ho třeba k tomu, co učil rabi Jona; neboť učil rabi Jona: „Svou dceru jsem dal tomuto muži“ – „tomuto“, a ne švagrovi [k levirátnímu sňatku].

Učili naši mistři: Žena, která řekla: Jsem vdaná, a pak řekla: Jsem svobodná – je věrohodná. Vždyť sama sebe učinila zakázaným kusem! Řekl Rava bar Rav Huna: [Jde o případ], kdy pro svá [první] slova uvedla přesvědčivý důvod. Tak se také učí [v baraitě]: Řekla: Jsem vdaná, a pak řekla: Jsem svobodná – není věrohodná; ale uvedla-li pro svá slova přesvědčivý důvod, je věrohodná.

A stala se také příhoda s jednou vznešenou ženou, která vynikala krásou, a lidé se hrnuli, aby se s ní zasnoubili, a ona jim říkala: Jsem zasnoubená. Po čase vstala a zasnoubila se. Řekli jí mudrci: Co tě vedlo k tomu, abys tak učinila? Řekla jim: Zpočátku, když se o mě ucházeli nehodní muži, řekla jsem: Jsem zasnoubená; nyní, když přišli hodní muži, vstala jsem a zasnoubila se. A tuto halachu přednesl Rav Acha, správce pevnosti, před mudrci v Uše a řekli: Uvedla-li pro svá slova přesvědčivý důvod, je věrohodná.

Zeptal se Šmuel Rava: Řekla: Jsem nečistá, a pak řekla: Jsem čistá – jak to je? Řekl mu: I v tomto [případě], uvedla-li