Ketubot 23a כתובות

Čím se liší první část a čím poslední?

Řekl Abaje: Vylož to o jednom svědkovi. Jeden svědek říká: Byla zasnoubena, a jeden svědek říká: Nebyla zasnoubena – oba svědčí o tom, že je svobodná, a ten, kdo říká: Byla zasnoubena, je jen jeden, a slova jednoho neplatí proti dvěma.

Poslední část: Jeden svědek říká: Byla rozvedena, a jeden svědek říká: Nebyla rozvedena – oba svědčí o tom, že je vdaná, a ten, kdo říká: Byla rozvedena, je jen jeden, a slova jednoho neplatí proti dvěma.

Rav Aši řekl: Skutečně dva proti dvěma, a obrať to: Dva říkají: Viděli jsme, že byla zasnoubena, a dva říkají: Neviděli jsme, že by byla zasnoubena – ta se nesmí vdát, a vdala-li se, musí odejít.

To je samozřejmé – ‚neviděli jsme‘ není důkaz! – Je to třeba [tam], kde bydlí na jednom dvoře. Mohl bys říci: Kdyby byla zasnoubena, věc by se rozhlásila; proto nás učí, že lidé se zasnubují i potají.

Poslední část: Dva říkají: Viděli jsme, že byla rozvedena, a dva říkají: Neviděli jsme, že by byla rozvedena – ta se nesmí vdát, ale vdala-li se, nemusí odejít. Co nás [tím] učí? [Že tak je,] i když bydlí na jednom dvoře – to je přece totéž!

Mohl bys říci: U zasnoubení se stává, že se lidé zasnubují potají, ale u rozvodu – kdyby byla rozvedena, věc by se rozhlásila; proto nás učí, že se lidé zasnubují i rozvádějí potají.

A přišli-li svědkové až poté, co se vdala, nemusí odejít atd.: Rabi Ošaja to vztahuje na první část, Raba bar Avin to vztahuje na poslední část.

Kdo to vztahuje na první část, tím spíše na poslední, protože u zajaté byli mírnější; a kdo to vztahuje na poslední část, [platí to jen tam], ale pro první část ne.

Máme říci, že se přou o [výrok] Rava Hamnuny – kdo to vztahuje na první část, zastává [výrok] Rava Hamnuny, a kdo to vztahuje na poslední část, nezastává [výrok] Rava Hamnuny?

Ne; všichni zastávají [výrok] Rava Hamnuny, a zde se přou o toto: jeden mistr soudí, že [výrok] Rava Hamnuny byl řečen o [tvrzení] v jeho přítomnosti, ale v jeho nepřítomnosti se [žena] opováží; a druhý mistr soudí, že ani v jeho nepřítomnosti se neopováží.

A přišli-li svědkové až poté, co se vdala atd.: Řekl otec Šmuela: ‚Vdala se‘ neznamená skutečně se vdala, nýbrž jakmile jí dovolili vdát se, i když se [ještě] nevdala. – Vždyť se učí: Nemusí odejít! – Nemusí odejít ze svého prvního povolení.

Učili naši mistři: Řekla: Byla jsem zajata, a jsem čistá, a mám svědky, že jsem čistá – neříká se: Počkáme, až přijdou svědkové, nýbrž dovolí se jí [vdát] ihned. Dovolili jí vdát se, a potom přišli svědkové a řekli: Nevíme – ta nemusí odejít. Ale přišli-li svědkové nečistoty, musí odejít, i kdyby měla několik synů.

K oněm zajatým ženám, které přišly do Nehardey, postavil otec Šmuela stráže. Řekl mu Šmuel: A kdo je hlídal až dosud? Řekl mu: Kdyby to byly tvé dcery, cožpak bys je tak zlehčoval?

Stalo se „jako omyl, který vychází od vladaře“ (Kaz 10,5): dcery mistra Šmuela byly zajaty a odvedeny do země Izraele. Své věznitele nechaly stát venku a vešly do domu studia rabiho Chaniny. Tato řekla: Byla jsem zajata, a jsem čistá, a tato řekla: Byla jsem zajata, a jsem čistá. Dovolil jim [vdát se].

Nakonec vešli i jejich věznitelé. Řekl rabi Chanina: Jsou to dcery učence. Vyšlo najevo, že to byly dcery mistra Šmuela.

Řekl rabi Chanina Ravu Šemenovi bar Abovi: Jdi, postarej se o své příbuzné. Řekl [Rav Šemen] rabimu Chaninovi: Vždyť jsou svědkové v zámoří! – Nyní je aspoň před sebou nemáme; svědkové [jsou] na severu, a ona má být zakázána? – Důvodem tedy je, že svědkové nepřišli; ale kdyby svědkové přišli, byla by zakázána.

Vždyť řekl otec Šmuela: Jakmile jí dovolili vdát se, i když se nevdala! Řekl Rav Aši: Bylo to řečeno o svědcích nečistoty.