Ketubot 28a כתובות

A byl-li kohen, nesmí s ním bydlet v [téže] uličce. Byla-li to malá vesnice – takový případ se stal, a řekli: Malá vesnice se posuzuje jako sousedství.

Kdo ustoupí před kým? Pojď a slyš, neboť se učí: Ona ustoupí před ním, a on neustoupí před ní; ale byl-li dvůr její, on ustoupí před ní.

Byla jim položena otázka: Byl-li dvůr jich obou, jak to je? Pojď a slyš: Ona ustoupí před ním. O čem tu jednáme? Řekneš-li, že o jeho dvoře, to je samozřejmé; nýbrž o jejím dvoře – vždyť se učí: Byl-li dvůr její, on ustoupí před ní! Zdali tedy ne o takovém případě? – Snad [šlo o dvůr] pronajatý.

Jak to tedy je? Pojď a slyš: „Hle, Hospodin tě vyžene vyhnanstvím muže“ (Iz 22,17), a řekl Rav: Vyhnanství je pro muže těžší než pro ženu.

Učili naši mistři: Vypůjčil-li si od ní z majetku jejího otce, nevymáhá [dluh] jinak než prostřednictvím jiného. Řekl Rav Šešet: A přijdou-li před nás k soudu, nezabýváme se jimi. Rav Papa řekl: Dáváme je do klatby. Rav Huna, syn Rava Jehošuy, řekl: Dáváme je i zbičovat. Řekl Rav Nachman: Učí se v [traktátu] Evel rabati: Kdy to platí? Když se rozvedla po sňatku; ale když se rozvedla po zasnoubení, vymáhá sama, protože se s ní nezná důvěrně.

Onen snoubenec a jeho snoubenka přišli před Ravu a Rav Ada bar Matna seděl před ním. Rava ustanovil mezi nimi zprostředkovatele. Řekl mu Rav Ada bar Matna: Vždyť řekl Rav Nachman: Učí se v Evel rabati atd. Řekl mu: Vidíme, že se k sobě chovají důvěrně.

Někteří říkají: Rava neustanovil mezi nimi zprostředkovatele. Řekl mu Rav Ada bar Matna: Ať mistr ustanoví mezi nimi zprostředkovatele. Řekl mu: Vždyť [řekl] Rav Nachman: Učí se v Evel rabati atd. Řekl mu: To platí, kde se k sobě nechovají důvěrně; ale u těchto vidím, že se k sobě chovají důvěrně.

MIŠNA: A tito jsou věrohodní, [když] v dospělosti svědčí o tom, co viděli v dětství: Člověk je věrohodný, [když] řekne: Toto je rukopis mého otce, a toto je rukopis mého učitele, a toto je rukopis mého bratra.

Pamatuji si o té a té, že vyšla [ke sňatku] ve svatebním závoji a s rozpuštěnými vlasy; a že ten a ten vycházel ze školy, aby se ponořil a jedl terumu; a že se s námi dělil na humně; a že toto místo je bejt ha-pras [pole s rozdrcenými kostmi]; a že až sem jsme chodívali o Šabatu.

Ale člověk není věrohodný, [když] řekne: Ten a ten měl na tomto místě [právo] cesty; ten a ten měl na tomto místě [právo na] zastavení a smuteční nářek.

GEMARA: Řekl Rav Huna, syn Rava Jehošuy: A to [jen] když je s ním [svědek] dospělý.

A je to potřebné; neboť kdyby nás učil [jen o] jeho otci – [bylo by to] proto, že se u něj často zdržuje, ale [rukopis] jeho učitele ne; a kdyby nás učil [jen o] jeho učiteli – [bylo by to] proto, že má z učitele bázeň, ale [rukopis] jeho otce ne.

A kdyby nás učil [jen] tyto dvě [věci] – otce, protože se u něj zdržuje, a učitele, protože z něj má bázeň – ale jeho bratr, u něhož není ani to, ani ono, řekni, že ne; proto nás učí, že protože ověřování listin je [ustanovením] rabínů, uvěřili mu rabíni v tom, co je [ustanovením] rabínů.

Pamatuji si o té a té, že vyšla ve svatebním závoji a s rozpuštěnými vlasy: Jaký je důvod? Protože většina žen se vdává jako panny, je to pouhé odhalení skutečnosti.

A že ten a ten vycházel ze školy, aby se ponořil a jedl terumu: A snad je to otrok kohena? – To podporuje rabiho Jehošuu ben Leviho; neboť řekl rabi Jehošua ben Levi: Je zakázáno, aby člověk učil svého otroka Tóru.

A ne? Vždyť se učí: Vypůjčil-li si od něj jeho pán, nebo ustanovil-li ho jeho pán