Ketubot 42a כתובות

Výdělek jejích rukou a to, co nalezla, i když [otec] nevymohl – zemřel-li otec, patří bratrům.

GEMARA: Co nás tím učí? To jsme se už učili: Svůdce platí tři věci a násilník čtyři; svůdce platí [za] zahanbení, snížení hodnoty a pokutu; násilník přidává to, že platí [za] bolest. – Bylo třeba [učit], že [patří] jejímu otci. – I to, že jejímu otci, je zřejmé z toho, že svůdce platí; neboť kdyby [to patřilo] jí samé, proč by svůdce platil? Jednal s jejím souhlasem!

Bylo třeba [učit o tom, kdy] „stála před soudem“ – kvůli sporu rabiho Šimona a rabínů.

Tam jsme se učili [v mišně]: [Řekl-li:] Znásilnil jsi a svedl mou dceru, a on říká: Neznásilnil jsem ani nesvedl; [a on mu řekl:] Zapřísahám tě, a on řekl: Amen, a potom se přiznal – je povinen [přinést oběť za přísahu].

Rabi Šimon [jej] osvobozuje, protože pokutu neplatí na základě vlastního přiznání. Řekli mu: Přestože pokutu neplatí na základě vlastního přiznání, [za] zahanbení a snížení hodnoty platí na základě vlastního přiznání.

Abaje se tázal Raby: Řekne-li někdo druhému: Znásilnil jsi a svedl mou dceru, postavil jsem tě před soud a byl jsi odsouzen k peněžní platbě, a on říká: Neznásilnil jsem ani nesvedl, nepostavil jsi mě před soud a nebyl jsem odsouzen k peněžní platbě – a přísahal a [pak] se přiznal, jak je tomu podle rabiho Šimona?

Protože stál před soudem, stalo se to peněžním závazkem a je povinen kvůli tomu [přinést] oběť za přísahu? Nebo snad, přestože stál před soudem, je to [stále] pokuta? Řekl mu: Stalo se to peněžním závazkem a je povinen kvůli tomu [přinést] oběť za přísahu.

Namítl mu: Rabi Šimon říká: Mohl bych myslet, že řekne-li někdo druhému: Znásilnil jsi a svedl mou dceru, a on říká: Neznásilnil jsem ani nesvedl; [nebo:] Tvůj býk usmrtil mého otroka, a on říká: Neusmrtil; nebo mu jeho otrok řekl: Vyrazil jsi mi zub a oslepil jsi mi oko, a on říká: Nevyrazil jsem ani neoslepil – a přísahal a [pak] se přiznal, mohl bych myslet, že je povinen [přinést oběť].

Verš učí: „A zapře svému bližnímu svěřený majetek nebo zástavu nebo uloupenou věc, nebo utiskne svého bližního, nebo najde ztracenou věc a zapře ji a křivě přísahá“ (Lv 5,21–22) – jako tyto se vyznačují tím, že jsou peněžními [závazky], tak i všechno, co je peněžním [závazkem]; vyjímají se tyto, které jsou pokutou.