Ketubot 42b כתובות

Což [to není], když stál před soudem? – Ne, když nestál před soudem.

Ale vždyť z toho, že začátek [mluví o tom], když stál před soudem, i závěr [mluví o tom], když stál před soudem! Neboť začátek učí: Mám jen věci, za něž se platí jistina; odkud [víme o] dvojnásobné náhradě, čtyřnásobné a pětinásobné náhradě, o násilníkovi, o svůdci a o tom, kdo pomlouvá? Verš učí: „A dopustí se zpronevěry“ (Lv 5,21) – [verš] rozšířil.

Jak to vypadá? Pokud nestál před soudem – je snad nějaká dvojnásobná náhrada? Nýbrž je zřejmé, že když stál před soudem. A z toho, že začátek [mluví o tom], když stál před soudem, i závěr [mluví o tom], když stál před soudem.

Řekl mu: Mohl bych ti odpovědět, že začátek [mluví o tom], když stál před soudem, a závěr, když nestál před soudem, a celé je to [podle] rabiho Šimona. Ale nucená vysvětlení ti nepodávám, neboť kdyby tomu tak bylo, řekl bys mi: Ať se na začátku učí „rabi Šimon říká“, nebo ať se v závěru učí „to jsou slova rabiho Šimona“.

Nýbrž celé [mluví o tom], když stál před soudem; začátek je [podle] rabínů a závěr [podle] rabiho Šimona.

A přiznávám ti, že co se týče oběti za přísahu, Milosrdný ho osvobodil – [to plyne] z [výrazu] „a zapře“.

A když říkám, že je to peněžní závazek, [míním tím, že] jej může odkázat svým synům.

Namítl mu: Rabi Šimon říká: Nestihla-li [otec] vymoci [platbu] dříve, než otec zemřel, patří jí samé. A jestliže říkáš, že je to peněžní závazek, [takže] jej může odkázat svým synům – proč [patří] jí samé? Měl by patřit bratrům!

Rava řekl: S touto věcí se Raba a Rav Josef potýkali dvaadvacet let a nebyla vyřešena, dokud Rav Josef nezasedl v čele [akademie] a nevyřešil ji: Tam je to jiné, neboť verš říká: „Muž, který s ní ležel, dá otci dívky padesát [šekelů] stříbra“ (Dt 22,29) – Tóra dala otci nárok až od okamžiku předání.

A když Raba říká, že je to peněžní závazek, [takže] jej může odkázat svým synům, [míní tím] ostatní pokuty.

Pokud je tomu tak, pak u otroka, o němž je psáno: „Třicet šekelů stříbra dá jeho pánovi“ (Ex 21,32), také Tóra dala pánovi nárok až od okamžiku předání? – „Jiten“ [dá] je jedna věc a „ve-natan“ [a dá] je jiná věc.

Pokud je tomu tak, proč verš učí „a zapře“ [k vyloučení pokuty]? Ten [případ] je přece potřebný [vyloučit už] z „a dá“!

Rava řekl: „A zapře“ je potřebné pro případ, kdy stála před soudem, dospěla a zemřela, neboť tam, když po ní dědí její otec, dědí to, co patří jí.

Pokud je tomu tak, [jak lze říci] „vyjímají se tyto, které jsou pokutou“? Je to peněžní závazek! – Rav Nachman bar Jicchak řekl: Vyjímají se tyto, které jsou svou podstatou pokutou.

Namítl mu: Rabi Šimon [jej] osvobozuje, protože pokutu neplatí na základě vlastního přiznání. Důvodem je, že nestál před soudem; z toho plyne, že stál-li před soudem, takže platí na základě vlastního přiznání, je povinen i obětí za přísahu!

Rabi Šimon jim mluví podle jejich [názoru], [podle názoru] rabínů: Podle mne, přestože stál před soudem, Milosrdný ho osvobodil [výrazem] „a zapře“. Ale podle vás – uznejte mi alespoň, že tam, kde nestál před soudem, když žaluje, žaluje pokutu,