Ketubot 43a כתובות

a ten, kdo se přizná k pokutě, je osvobozen. A rabíni zastávají názor, že když žaluje, žaluje [náhradu za] zahanbení a snížení hodnoty.

V čem se přou? Rav Papa řekl: Rabi Šimon zastává názor, že člověk nenechá stranou věc, která je pevně stanovená, aby žaloval věc, která pevně stanovená není. A rabíni zastávají názor, že člověk nenechá stranou věc, u níž by [žalovaný] nebyl osvobozen, kdyby se přiznal, aby žaloval věc, u níž by byl osvobozen, kdyby se přiznal.

Rabi Avina se tázal Rav Šešeta: Dcera, která je vyživována bratry – komu patří výdělek jejích rukou?

Stojí [bratři] na místě otce – jako tam výdělek jejích rukou patří otci, tak i zde výdělek jejích rukou patří bratrům? Nebo snad to není srovnatelné s otcem: tam je vyživována z jeho [majetku], zde není vyživována z jejich [majetku]?

Řekl mu: Učili jsme se to: Vdova je vyživována z majetku sirotků a výdělek jejích rukou patří jim.

Je to snad srovnatelné? U své vdovy mu na jejím blahobytu nezáleží; u své dcery mu na jejím blahobytu záleží.

Chceš tím říci, že jeho dcera mu je milejší než jeho vdova? Vždyť rabi Aba řekl jménem rabiho Josiho: Postavili vdovu vůči dceři tak jako dceru vůči bratrům u malého majetku.

Jako u dcery vůči bratrům: dcera je vyživována a bratři ať žebrají u dveří – tak i u vdovy vůči dceři: vdova je vyživována a dcera ať žebrá u dveří! – Co se týče ponížení, jeho vdova je mu milejší; co se týče blahobytu, jeho dcera je mu milejší.

Rav Josef namítl: „Výdělek jejích rukou a to, co nalezla, i když [otec] nevymohl – zemřel-li otec, patří bratrům.“ Důvodem je, že [to získala] za života otce; z toho plyne, že po smrti otce [to patří] jí samé. Což [to není] o té, která je vyživována? – Ne, o té, která vyživována není.

Pokud o té, která vyživována není – co tím chce říci? I podle toho, kdo říká, že pán může říci otroku: Pracuj pro mne a nebudu tě živit – to platí u kenaanského otroka, o němž není psáno „u tebe“;

ale u hebrejského otroka, o němž je psáno „u tebe“ (Dt 15,16) [, to neplatí] – tím spíše u jeho dcery!

Raba bar Ula řekl: Je to potřebné jen pro přebytek [výdělku nad výživu]. Rava řekl: Tak velký muž jako Rav Josef by nevěděl, že existuje přebytek, a vznesl by [takovou] námitku?

Nýbrž Rava řekl: Rav Josefovi činila potíž sama mišna, neboť učí: „Výdělek jejích rukou a to, co nalezla, i když nevymohl.“ – To, co nalezla, od koho by vymáhal?

Což tedy neříká toto: Výdělek jejích rukou je jako to, co nalezla – jako to, co nalezla, [patří] za života otce otci a po smrti otce jí samé, tak i výdělek jejích rukou [patří] za života otce otci a po smrti otce jí samé. Z toho plyne [odpověď].

Bylo také řečeno: Rav Jehuda řekl jménem Rava: Dcera, která je vyživována bratry – výdělek jejích rukou patří jí samé. Rav Kahana řekl: Jaký je důvod? Neboť je psáno: „Budete je odkazovat svým synům po sobě“ (Lv 25,46) – je [odkazujete] svým synům, a ne své dcery svým synům. To říká, že člověk neodkazuje svému synovi právo [nad] svou dcerou.

Raba namítl: Řekni však, že verš mluví o svedení dcery, o pokutách a o zraněních! A tak také učil rav Chanina: Verš mluví o svedení dcery, o pokutách a o zraněních.

Zranění? To je přece bolest jejího těla [která patří jí]! – Rabi Josi bar Chanina řekl: