Ketubot 49a כתובות

A proč neříci: tam, kde se [poslové] vrátili do domu [otce], vrací se do původního stavu? Rava řekl: To již rozhodla škola rabiho Jišmaela.

Neboť ve škole rabiho Jišmaela učili: „Ale slib vdovy a rozvedené – vše, čím se zavázala, bude pro ni platit“ (Nu 30,10). Proč to verš praví? Copak není [vdova či rozvedená] vyňata z moci otce i vyňata z moci manžela?

Spíše [jde o případ], kdy otec předal [dceru] poslům manžela, nebo poslové otce předali [ji] poslům manžela, a ona cestou ovdověla či byla rozvedena. Jak o ní mám mluvit – o domě jejího otce, nebo o domě jejího manžela? Spíše ti [verš] chce říci: Jakmile vyšla byť na jedinou chvíli z moci otce, již nemůže [otec její sliby] rušit.

Rav Papa řekl: I my jsme se to učili: Kdo vejde na zasnoubenou dívku, není povinen [trestu ukamenování], dokud není dívkou, pannou, zasnoubenou a v domě svého otce. Dobrá: dívka, a ne dospělá; panna, a ne poznaná; zasnoubená, a ne provdaná. „V domě svého otce“ – co tím vylučuje? Zda ne [případ, kdy] ji otec předal poslům manžela?

Rav Nachman bar Jicchak řekl: I my jsme se to učili: Kdo vejde na vdanou ženu – jakmile vstoupila pod moc manžela ke sňatku, i když nebyla poznána, kdo na ni vejde, je [trestán] uškrcením. „Vstoupila pod moc manžela“ obecně. Vyvoď z toho.

MIŠNA: Otec není povinen živit svou dceru. Tento výklad vyložil rabi Elazar ben Azarja před mudrci na vinici v Javne: Synové dědí a dcery jsou živeny [z pozůstalosti] – jako synové dědí až po smrti otce, tak i dcery jsou živeny až po smrti svého otce.

GEMARA: Svou dceru není povinen živit, ale svého syna povinen je? A [i] u dcery povinnost není, ale přikázání je? Čí je naše Mišna? Ani rabiho Meira, ani rabiho Jehudy, ani rabiho Jochanana ben Beroky.

Neboť se učí: Je přikázáním živit dcery, a tím spíše syny, kteří se zabývají Tórou – slova rabiho Meira. Rabi Jehuda říká: Je přikázáním živit syny, a tím spíše dcery, kvůli ponížení. Rabi Jochanan ben Beroka říká: Je povinností živit dcery po smrti jejich otce, ale za života jejich otce nejsou živeny ani jedni, ani druzí.

Čí je naše Mišna? Je-li rabiho Meira, ten přece řekl, že u synů je to přikázání. Je-li rabiho Jehudy, ten přece řekl, že i u synů je to přikázání. Je-li rabiho Jochanana ben Beroky, ten [soudí, že] není ani přikázání.

Chceš-li, řekni rabi Meir; chceš-li, řekni rabi Jehuda; chceš-li, řekni rabi Jochanan ben Beroka.

Chceš-li, řekni rabi Meir, a říká to takto: Otec není povinen živit svou dceru, a totéž platí o synovi. U dcery je však přikázání, a tím spíše u synů. A to, že učí „svou dceru“, nás učí