Neboť ve škole rabiho Jišmaela učili: „Ale slib vdovy a rozvedené – vše, čím se zavázala, bude pro ni platit“ (Nu 30,10). Proč to verš praví? Copak není [vdova či rozvedená] vyňata z moci otce i vyňata z moci manžela?
דתנא דבי רבי ישמעאל (במדבר ל, י) ונדר אלמנה וגרושה כל אשר אסרה על נפשה יקום עליה מה תלמוד לומר והלא מוצאת מכלל אב ומוצאת מכלל בעל
Spíše [jde o případ], kdy otec předal [dceru] poslům manžela, nebo poslové otce předali [ji] poslům manžela, a ona cestou ovdověla či byla rozvedena. Jak o ní mám mluvit – o domě jejího otce, nebo o domě jejího manžela? Spíše ti [verš] chce říci: Jakmile vyšla byť na jedinou chvíli z moci otce, již nemůže [otec její sliby] rušit.
אלא הרי שמסר האב לשלוחי הבעל או שמסרו שלוחי האב לשלוחי הבעל ונתארמלה בדרך או נתגרשה היאך אני קורא בה בית אביה של זו או בית בעלה של זו אלא לומר לך כיון שיצאה שעה אחת מרשות האב שוב אינו יכול להפר
Rav Papa řekl: I my jsme se to učili: Kdo vejde na zasnoubenou dívku, není povinen [trestu ukamenování], dokud není dívkou, pannou, zasnoubenou a v domě svého otce. Dobrá: dívka, a ne dospělá; panna, a ne poznaná; zasnoubená, a ne provdaná. „V domě svého otce“ – co tím vylučuje? Zda ne [případ, kdy] ji otec předal poslům manžela?
אמר רב פפא אף אנן נמי תנינא הבא על נערה המאורסה אינו חייב עד שתהא נערה בתולה מאורסה והיא בבית אביה בשלמא נערה ולא בוגרת בתולה ולא בעולה מאורסה ולא נשואה בבית אביה למעוטי מאי לאו למעוטי מסר האב לשלוחי הבעל
Rav Nachman bar Jicchak řekl: I my jsme se to učili: Kdo vejde na vdanou ženu – jakmile vstoupila pod moc manžela ke sňatku, i když nebyla poznána, kdo na ni vejde, je [trestán] uškrcením. „Vstoupila pod moc manžela“ obecně. Vyvoď z toho.
אמר רב נחמן בר יצחק אף אנן נמי תנינא הבא על אשת איש כיון שנכנסה לרשות הבעל לנשואין אף על פי שלא נבעלה הבא עליה הרי זה בחנק נכנסה לרשות הבעל בעלמא שמע מינה:
MIŠNA: Otec není povinen živit svou dceru. Tento výklad vyložil rabi Elazar ben Azarja před mudrci na vinici v Javne: Synové dědí a dcery jsou živeny [z pozůstalosti] – jako synové dědí až po smrti otce, tak i dcery jsou živeny až po smrti svého otce.
מתני׳ האב אינו חייב במזונות בתו זה מדרש דרש רבי אלעזר בן עזריה לפני חכמים בכרם ביבנה הבנים יירשו והבנות יזונו מה הבנים אינן יורשין אלא לאחר מיתת האב אף הבנות אין ניזונות אלא לאחר מיתת אביהן:
Neboť se učí: Je přikázáním živit dcery, a tím spíše syny, kteří se zabývají Tórou – slova rabiho Meira. Rabi Jehuda říká: Je přikázáním živit syny, a tím spíše dcery, kvůli ponížení. Rabi Jochanan ben Beroka říká: Je povinností živit dcery po smrti jejich otce, ale za života jejich otce nejsou živeny ani jedni, ani druzí.
דתניא מצוה לזון את הבנות קל וחומר לבנים דעסקי בתורה דברי רבי מאיר רבי יהודה אומר מצוה לזון את הבנים וקל וחומר לבנות משום זילותא ר' יוחנן בן ברוקא אומר חובה לזון את הבנות לאחר מיתת אביהן אבל בחיי אביהן אלו ואלו אינן ניזונין
Čí je naše Mišna? Je-li rabiho Meira, ten přece řekl, že u synů je to přikázání. Je-li rabiho Jehudy, ten přece řekl, že i u synů je to přikázání. Je-li rabiho Jochanana ben Beroky, ten [soudí, že] není ani přikázání.
מני מתניתין אי רבי מאיר הא אמר בנים מצוה אי רבי יהודה הא אמר בנים נמי מצוה אי רבי יוחנן בן ברוקא אפי' מצוה נמי ליכא
Chceš-li, řekni rabi Meir, a říká to takto: Otec není povinen živit svou dceru, a totéž platí o synovi. U dcery je však přikázání, a tím spíše u synů. A to, že učí „svou dceru“, nás učí
איבעית אימא ר' מאיר והכי קאמר האב אינו חייב במזונות בתו והוא הדין לבנו הא מצוה בבתו איכא קל וחומר לבנים והאי דקתני בתו הא קמ"ל
Originál: Ketubot 49a na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.