Ubral-li deset [dílů] nebo přidal deset, jeho teruma je terumou – odkud to víme? A kdybys řekl, že se to odvodí z rozvodu – co platí u rozvodu, [platí], protože se týká nesvatých věcí. Písmo říká: „vy“ (Nu 18,28) – „i vy“ – aby zahrnulo zmocněnce.
פיחת עשרה או הוסיף עשרה תרומתו תרומה מנלן וכי תימא דיליף מגירושין מה לגירושין שכן ישנן חול אמר קרא אתם (במדבר יח, כח) גם אתם לרבות את השליח
Ať tedy Milosrdný napíše [zmocnění] u terumy, a ty ostatní ať přijdou a odvodí se z ní! Protože lze namítnout: co platí u terumy, [platí], protože k ní dochází i myšlenkou.
ונכתוב רחמנא בתרומה וניתו הנך ונגמרו מיניה משום דאיכא למפרך שכן ישנה במחשבה
A co to, co jsme se učili: Skupina, jejíž pesachová oběť se ztratila, řekla jednomu: „Jdi, hledej a zabij [jinou] za nás.“ On šel, našel [ztracenou] a zabil ji, a oni [zatím] koupili [jinou] a zabili ji. Byla-li jeho zabita první, on jí ze své a oni jedí a pijí s ním.
והא דתנן חבורה שאבד פסחה ואמרו לאחד צא ובקש ושחוט עלינו והלך ומצא ושחט והן לקחו ושחטו אם שלו נשחט ראשון הוא אוכל משלו והם אוכלים ושותים עמו
odkud to víme? A kdybys řekl, že se to odvodí z těch [případů, tj. rozvodu a terumy] – co platí u nich, [platí], protože se týkají nesvatých věcí, oproti obětem.
מנלן וכי תימא דיליף מהנך מה להנך שכן ישנן חול אצל קדשים
Vyvozuje to z [výroku]rabiho Jehošuy ben Korchy, neboť rabi Jehošua ben Korcha řekl: Odkud víme, že zmocněnec člověka je jako on sám? Jak je řečeno: „A celé shromáždění pospolitosti Izraele ho zabije k večeru“ (Ex 12,6). Což celé shromáždění zabíjí? Vždyť zabíjí jen jeden! Nýbrž odtud [plyne], že zmocněnec člověka je jako on sám.
נפקא ליה מדרבי יהושע בן קרחה דא"ר יהושע בן קרחה מנין ששלוחו של אדם כמותו שנאמר (שמות יב, ו) ושחטו אותו כל קהל עדת ישראל בין הערבים וכי כל הקהל כולן שוחטין והלא אינו שוחט אלא אחד אלא מכאן ששלוחו של אדם כמותו
Ať tedy Milosrdný napíše [zmocnění] u obětí, a ty ostatní ať přijdou a odvodí se z nich! Protože lze namítnout: co platí u obětí, [platí], protože většina úkonů s nimi se děje skrze zmocněnce [tj. kohena].
נכתוב רחמנא בקדשים וניתי הנך וניגמרו מיניה משום דאיכא למפרך מה לקדשים שכן רוב מעשיהן ע"י שליח
Ať Milosrdný nenapíše [zmocnění] u obětí a ať se odvodí z těch [ostatních] – co platí u nich, [platí], protože se týkají nesvatých věcí, oproti obětem. Ať Milosrdný nenapíše [zmocnění] u rozvodu a ať se odvodí z těch [ostatních] – co platí u nich, [platí], protože k nim dochází i myšlenkou.
לא נכתוב רחמנא בקדשים ותיתי מהנך מה להנך שכן ישנן חול אצל קדשים לא נכתוב רחמנא בגירושין ותיתי מהנך מה להנך שכן ישנן במחשבה
Ale k čemu tedy potřebuji „vy“, „i vy“? Potřebuje to pro [výrok]rabiho Janaje, neboť rabi Janaj řekl: „I vy“ – jako vy jste členy smlouvy, tak i vaši zmocněnci [musí být] členy smlouvy.
ואלא אתם גם אתם למה לי מיבעי ליה לכדרבי ינאי דא"ר ינאי גם אתם מה אתם בני ברית אף שלוחכם בני ברית
K čemu je k tomu potřeba verš? Vyplývá to z [výroku]rabiho Chiji bar Aby jménem rabiho Jochanana, neboť rabi Chija bar Aba řekl jménem rabiho Jochanana: Otrok se nemůže stát zmocněncem k přijetí rozvodového listu pro ženu z ruky jejího manžela, protože nepodléhá zákonu o rozvodových listech a zasnoubení.
הא למה לי קרא מדרבי חייא בר אבא א"ר יוחנן נפקא דא"ר חייא בר אבא א"ר יוחנן אין העבד נעשה שליח לקבל גט מיד בעלה של אשה לפי. שאינו בתורת גיטין וקידושין
Bylo to potřeba: Napadlo by tě říci, [že to platí o] otrokovi, který není vůbec způsobilý k [manželskému] povolení, ale pohan, protože je způsobilý [oddělit] terumu ze svého – neboť jsme se učili: Pohan a Samaritán, kteří oddělili terumu, jejich teruma je terumou – řekl bych, že může být také zmocněncem. Proto nás to učí.
איצטריך ס"ד אמינא עבד דלאו בר היתירא הוא כלל אבל עובד כוכבים הואיל ואיתיה בתרומה דנפשיה דתנן העובד כוכבים והכותי שתרמו תרומתן תרומה אימא שליח נמי עביד קמשמע לן
A podle rabiho Šimona, který [pohana] osvobozuje – neboť jsme se učili: Teruma pohana způsobuje směs [zakázanou nekohenům] a je za ni povinnost [přidat] pětinu, a rabi Šimon osvobozuje – k čemu potřebuji „vy“, „i vy“?
ולר' שמעון דפטר דתנן תרומת עובד כוכבים מדמעת וחייבין עליה חומש ור"ש פוטר אתם גם אתם למה לי
Bylo to potřeba: Napadlo by tě říci – protože mistr řekl: „Vy“, a ne nájemci; „vy“, a ne společníci; „vy“, a ne poručník; „vy“, a ne ten, kdo odděluje terumu z toho, co mu nepatří – řekl bych: „vy“, a ne ani váš zmocněnec. Proto nás to učí.
איצטריך סד"א הואיל ואמר מר אתם ולא אריסין אתם ולא שותפין אתם ולא אפוטרופוס אתם ולא התורם את שאינו שלו אימא אתם ולא שלוחכם נמי קמ"ל
To je v pořádku podle rabiho Jehošuy ben Korchy. Ale podle rabiho Jonatana, který tento verš používá k jinému výkladu – odkud to víme? Neboť se učí [v baraitě]: Rabi Jonatan říká: Odkud víme, že celý Izrael splní povinnost
הניחא לרבי יהושע בן קרחה אלא לרבי יונתן דמפיק ליה להאי קרא לדרשא אחרינא מנא לן דתניא רבי יונתן אומר מנין שכל ישראל כולן יוצאים
Originál: Kiddushin 41b na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.